Jezero v horách u Kumo

"Hmmmm... tak se zeptám, co myslíš, že je tvou slabinou... největší, co bys potřeboval odstranit, co by potřebovalo obrnit... víš to...?" zkoumavým pohledem jsem čekal na odpověď.

Neviem ty si somnou bojoval aká myslíš že ej moja slabinaspital som sa ho priame pretože odpoved som nevedel

"Hmmmm podle mého názoru by jsme se měli soustředit na zlepšení tvých reakcí, tvých smyslů.. jutsu se zvládneš naučit i beze mě... co třeba takové pořádné taijutsu..?" zakřenil jsem se.

Konečně jsem dorazil na místo, i ve tmě jsem rozpoznal siluetu dvou osob, ta mohutnější a vysmátější byl jistě můj velice aktivní bratr. Běhěm pár nepatrných sekund jsem se dostal přímo za Shoa a zastrčil ruce do kapes.
"Hmm, že by se z tebe stal sensei? Upřímně, vyfasovat Shoa, co jsi komu udělal?" Směřoval jsem otázku na onoho studenta, co stál vedle Shoa. Vůbec mi nevadilo, že jsem se zřejmě přikradl nevhod. Ušklíbl jsem se a ani se nesnažil představit. Sho to zvládne sám.

"Nii-chan!!" naštvaně jsem ho pěstičkou udeřil do hrudníku. "Baka! To je Takasimo! On si mě vybral sám!! Co na to říct, prostě mám talent!" pozvedl jsem ramena a efektně pohodil patkou ve stylu Elvise. "Takasimo, to je můj bráška, Toshi.. jestli se ti zdát ironický, cynický a totálně out, pak se ti to zdá dobře!" zazubil jsme se.

Súhlasím stebou povedal som a zrazu sa tu sjavil neaký divný típke kdo si ? vitiahol som katanu a zaujal som bojový postoj

Aha dobre teší makatanu som opeť dal do púzdra

Sjel jsem Shoa pohledem a zašklebil se. "Stále stejné nejapné vtípky, že Sho? Vy dva jste se hledali, až jste se našli" Ušklíbl jsem se a pak pozvedl obočí a podíval se na Takasima. "Nemusíš tasit zbraň, nejsem nějaká hrozba.. Zatím... dlouhý vlasy nemáš, jiné pohlaví taky nejsi, můžeš být v klidu!" Dodal jsem s nádechem ironie a pak se představil ledabyle. "Toshi Yotsuki, starší bratr tohoto nevyspělého jedince.." Dodal jsem a pak se jen zeptal. "Pokud ruším při tréninku můžu se taky zdekovat.." Dodal jsem tónem, že to nebude problém.

Volám sa Takasimo a nerušíš a není to nevyspelí jedinec poznamenal som

"Haha... tvůj pověstný optimismus je zase tady!" zašklebil jsem se. "Neděs ho, není na ty tvoje úchylárny zvyklý.." š´touchl jsem ho do žeber. "Musíš brášku omluvit... jako malej se moc nalokal vlastní pýchy!" ušlíbl jsem se.

zostal som ticho len som sa trochu smial

"Jasně, a ty spadl do kýble s hyperaktivitou, jako Obelix do kouzelného lektvaru.." Protočil jsem očima a pak se znovu ušklíbl. "Pokud chcete, klidně pokračujte. Jo a bráško, gratuluju k povýšení na Jounina" Dodal jsem, jediná věta bez známky ironie. "Třeba se mi jednou vyrovnáš!" Neodpustil jsem si poznámku. "Hmm, a kde jste se vy dva potkali?" Zeptal jsem se, celkem mě zajímalo, kde by Sho nabral studenta, abych se tomu místu vyhýbal!

"Díky nii-chan...!" zazubil jsem se pyšný sám na sebe. "Jak třeba..? Já už jsme lepší než ty, jen to ty nevidíš!" vyplázl jsme na něj jazyk. "Byl jsem si zatrénovat na aliačním cvičišti, protože jsem se děsně nudil, no a tak jsem Takasimu potkal!" zazubil jsem se. Věděl jsem, že člověk jako on to neocení, on byl jak dělanej do ANBU..no.. kdyby neměl tolik smyslu pro holky a třeba někdy myslel na něco chytřejšího, mohl tam být do te´d!

ostal som radšej mlčat lebo by som povedal neakú hlúposť tento chlapík mi leze na nervy

Jen jsem se ušklíbnul. "Tam jsem byl před chvílí a bylo tam pusto. Ne, že by mi to vadilo, a umm, promiň, že jsem tě nechal tak dlouhou dobu bez dozoru, musel jsem si někam, ehm, neprodleně zaskočit!" Dodal jsem jakoby nic a nemyslel jsem Sraz Kage, tam toho tolik zajímavého nebylo, typická hádka Kage.
"Noo.. tak pokud chcete trénovat, nechám vás trénovat dál.." Dodal jsem a podíval se na Takasimu. Netvářil se z mé přítomnosti zrovna nadšeně, vadilo mi to? Ne, zvykl jsem si, že jediný kdo mne snese, je Sho.

Pousmál jsem se. "Jsem rád, že jsiv pořádku Nii-chan!" zazubil jsem se z vesela, ale pak jsem se otočil na Takasima. "Ummm tak jdeme na to... zkus na mě zaútočit bez použití technik. Maximálně kunaie a shurikeny, ok?" zekřenil jsem se. "A ty běž domů udělat něco k večeři, mám hlad!" ušklíbl jsme se na bratra.

Prepáčte Sensei ale potrebujem si odskočit za svojou kage mám také nutkanie dúfma že vám to nebude vadiť ? spítla som sa ho

Pozvedl jsem obočí. "Tse a od kdy mladší komanduje staršího? Půjdu, za chvíli, až se trochu pobavím" Podotkl jsem a zarazil ruce do kapes, probleskl jsem se ke břehu jezera a tam sebou plácl do trávy. Pozoroval jsem oblohu, nechtěl jsem je dál rušit a tahle pozice mi vyhovovala.

"Ummm jasně, za tou Kage... jistě, to je samozřejmé, běž!" kývl jsem hlavou rozhodně a usmál se. "Pak.. víš kde mě hledat!" zazubil jsem se. "Buď opatrný a dej na sebe pozor!" mávl jsme na něj a rozešel se k bratrovi.
Plácl jsem sebou vedle něj. "Goome nii-chan." usmál jsem se na něj.

Hai (presun)

Přetočil jsem na něj svůj pohled. "Ehm, za co ty se zase omlouváš?" Zeptal jsem se ho, nenapadal mě důvod jeho omluvy. "Vypadá to, že to zatím zvládáš! Důvod toho, proč já sedsei být nechci!" Dodal jsem. "Ještě bych je naučil správnému životnímu stylu!" Podotkl jsem iroicky.

"Nii-chan, ty jsi zkažený jak pytel loňskách brambor, jakej správnej životní styl by od tebe ty chudáci asi pochytili!" vyplázl jsme jazyk, ale pak zvážněl. "Ale bráško.. já vím, že by jsi byl skvělým senseiem... mě jsi naučil všechno, co umím..." usmál jsem se. "Omlouvám se za to, že tě podceňuji.. protože ve skutečnosti toho umíš mnohem víc než já!"

"No co, třeba by to na některý holky i zabralo!" Dodal jsem a zašklebil se. Věděl jsem o sobě, že má zkaženost nezná mezí. "Sho, možná byl, možná nebyl. Tebe jsem toho naučil tolik právě proto, protože strpíš mé nadměrně vysoké ego" Zašklebil jsem se na něj. "Na Jounina ses vypracoval sám, a nezapomeň, chloubu naší rodiny jsi zvládl první.." Zacukali mi koutky, měl jsem na mysli Hiraishin, ale tohle bylo pro nás oba ošemetné téma, už dávno jsem mu to neměl za zlé.
"Umím víc než ty?! Možná jsou to jen zkušenosti, ale ty máš odhodlání!" Dodal jsem a ušklíbl se. "Neboj, mé ego jen tak něco nepokoří!" Dodal jsem na svou obhajobu. "Navíc tvůj student vypadá, že má nervy ze železa, na vypotřebování tvé aktivity bohatě stačí!" Podotkl jsem uznale.

"Jo... bojím se, že zklamu, že to nedokážu... jsem jonin pár dní... nevím, jak ho mám učit! Nejsem ani moudrý, ani dovedný.. co mu vlatsně můžu dát..?" přemýšlel jsem na hlas. Nakonec jsem si do pusy strčil stéblo trávy.

"Spoustu zkušeností, a tak dále! Víš, že nejsem dobrý řečník!" Podotkl jsem a dál pozoroval oblohu. Bylo to dlouho, co jsme takhle spolu zase trénovali. "Třeba jednou taky budeš dělat doprovod Raikagemu, i když ti řeknu, že ten chlápek vzbuzuje hrůzu ve všech.." Zašklebil jsem se.