Písečná nemocnice

"Tak, jak mu je?" Zeptala jsem se, jakmile jsem na chodbě zbystřila PiliKKu. Pak jsem se zamračila "Pili-chii, vypadáš unaveně.. Nepotřebuješ.. Nepotřebuješ s něčím pomoci? Víš, že vždycky pomůžu moc ráda.." zeptala jsem se jí starostlivě. Vážně toho na ní bylo poslední dobou moc..

Pousmála jsem se, ale zavrtěla hlavou. "Jsem v pohodě.. on bude taky, údajně ho někdo otrávil, když byl dítě... ale doktoři říkali, že když bude mít klid bude v pořádku... Yo musíme hlídat Daikiho... i když, jak už jsem říkala, nechápu proč přišla, když mu nic neudělala..." povzdechla jsem si. "Nemáš chuť na ramen? Mám hlad..."

"Hai, mohli bychom mu zde přidělit hlídku.." Napadlo mě.. Ale s tím se on nikdy nesmíří..
Tu myšlenku jsem radši nevyslovila nahlas a dodala." Nevím, co po něm mohla chtít. Ale pokud opravdu něco chtěla, ví to zřejmě jen on sám. A pokud se rozhodl nám to neříct, nic s ním nehne..." Zavrtěla jsem hlavou a při zmíňce o rámenu jsem se začala usmívat. "Háái! Páni, jak mi chyběl čerstvý, teplý rámen v tom malém krámku!" Zahlásila jsem a rázně si to namířila k východu z nemocnice. Zjistila jsem, ale, že kráčím sama. "Etto, Pili? Jdeš?" Zeptala jsem se a úsměvem ji pozorovala.

Vytrhla mě z myšlenek. Zasmála jsem se. "Jasně.... tak pojď, ten dědula už nás určitě čeká, podezřívám ho z toho, že vidí do budoucnosti!" zazubila jsem se a následovala ji.

vyběhnul jsem za PiliKKou za chvíli jsem je doběhl

"Hee? Stále tam pracuje? Tak to si objednám dvě extra porce!" Zazubila jsem se a zvedla palec nahoru. Pak jsem vyšla z budovy (Přesun)

Chtěla jsem jít za Yo, ale stali se dvě věci. Doběhl ke mě Kisu a navíc jsem cítila, že je někdo v kanceláři. "Já... já musím jít do kanceláře, někdo tam je... počkej na mě s Yo, ano?!" pousmála jsem se a rozeběhla se do kanceláře. /Přesun/

"Dělá si srandu ?" čel jsem za Yoko (přesun)

(Vrany ludia vy nečítate keby mam prejst bránou musel by som bojovat a to si šetrím...a jedna vrana šla za Kisukem a to som napísal zretelne ajasne ta ho sleduje stále a moja chyba neni že ma nehladáte to čo sa mam prihlásit za suna Anbu a písat si sám zo sebou)
-presun (cestaaaa)

Vzbudil jsem se a snažil se vstát,ale nešlo to přišel ke mě doktor


Doktor:

Musíš spát za pár dní nejlíp hodin budeš zase chodit.

Řekl mi

Já musim už jít

Ne nikam nejdeš.

řekl mi a dal mi injekci na spaní.

Po chvíli ke mě opět přišel Doktor:


Tak co už by jsi mohl vyjít opět ven? řekl mi doktor


Jo chci a pomalu jsem šel ještě,ale jsem nebyl úplně v největší náladě trochu to ještě bolelo,ale to brzo prej přestane.


Tak běž nachvíli.

a šel jsem.

Přišel jsem a zase jsem si lehl na postel a usnul.

Začalo mi být opět hůř a hůř přišel ke mě doktor šáhl mi na čelo a měl jsem ho horké.


Ty dlouho nikam nepůjdeš řekl mi doktor

a já začal vidět,že je to asi velký problém.

Uplynulo už dost dní a já mohl jít pryč z nemocnice tak jsem šel

Budu se muset dostat do formy. řekl jsem a šel do haly na cvičení.(přesun)

Každý den jsem nedělal nic jiného, než tupě zíral do stropu a poslouchal ty maniaky v bílých pláštích, kteří mě cpali těmi mírumilovnými slovíčky.
Ušklíbl jsem se a vstal. Zřejmě bych se měl dát na herectví, protože ti páprdové mi vážně uvěřili můj stále se zhoršující stav.
Jako obvykle jsem si strhal z těla veškeré hadičky.
Musím jim, ale jedno nechat, léčit teda umí!
Popáleniny jsem skoro necítil a pomalu jsem vstal. Skoro jako každý den jsem se procházel po pokoji a zkoušel rozhýbat zakrnělé svaly. Vše fungovalo v pořádku, sem tam to štíplo, ale necítil jsem tu napjatou pokožku, ani tu hroznou bolest při každém rychlém pohybu. Bylo to pryč, teda aspoń v to jsem doufal.
Došel jsem k hromadě oblečení na židli a vytáhl z brašničky tři kunaie. Na dveřích jsem si udělal provizorní terč a zkoušel všechny své instinkty, protože jinak, kdyby někdo otevřel, zřejmě by skončil s kunaiem v hlavě.
Škodolibě jsem se ušklíbnul, ale pak jsem se znovu soustředil a oba kunaie trefil přesně. Posadil jsem se na postel a chvilku točil posledním kunaiem na prstě, než jsem ho, aniž bych se díval, hodil do terče. Také přesně do středu.
Jestli to takhle skvěle půjde dál, můj útěk z tohohle místa se neodvratně blíží!

Vešla jsem do příjimací haly a houkla na sestřičky poblíž. Přinesli jakési nosítka a já tam pomocí písku Tendashiho položila.
"Postarejte se o něj.." Pokynula jsem doktorům, kteří už odvezli Tendashiho na připravený pokoj a nakonec mi řekli, že má otřes mozku, ale žádné hlubší poranění. Víc už pro něj udělat nemůžu.
Mohla bych se jít podívat na Daikiho. I když, jak ho znám nejradši by odsud vypadl a na mé obvyklé kecy s tím, jak se mu daří mít náladu nebude. A navíc potřebuji odnést Amayo domů.
Přemýšlela jsem a nakonec se vydala z nemocnice pryč.
(Přesun)

Vzbudil jsem se
Jau moje hlava.Řekl jsem a zase jsem usnul.

Vzbudim se vstanu a mířím k budově Kazekage.

Pták přiletěl s Hitomi a Lizz k nemocnici a čekal až slezou.

Chytila jsem si Lizzy do náruče a sklouzla se po ptáčkovi dolů. M2la jsem co dělat, abych se udržela na nohou, ale rozběhla jsem se s ní dovnitř. Jakmile jsem vešla dovnitř, seněhli se kolem mě doktoři a Liizy mi z rukou sebrali.
,,Počkat..!" namítla jsem, ale zastavila mě sestřička s dlouhými vlasy.
,,Nemějte strach. Vypadá to, že ji vzali na operační sál. Sedněte si zde prozatím a můžete na ni počkat..Vždyť vy celá hoříte. Jste v pořádku." Kontrolovala mi tep. Vysmekla jsem jí ruku a pousmála se.
,,Když je žena těhotná, bývá jí nevolno. A ještě když není zvyklá na přímé slunce, tak je to horší. Jsem v pořádku." ujistila jsem ji. Otočila jsem se, sebrala jsem veškeré síly a zamířila ke kanceláři. Měla jsem tušení, že Yoko stejně jinde nebude. Včera říkala, že tam má práci.

Pocítila som ako sme pristáli.. nezaspávala som, nechcela som aby bola Hitomi ešte viac vystrašená aj keď normálne by som mala byť vystrašená hlavne ja.. nebola som. Kvôli bolesti sa to ani nedalo pretože som nemyslela pomaly na nič iné.. keď ma odniesli medikovia na operačku tak som sa len pozerala za Hitomi a keď zavreli dvere pri čom sa okolo mňa zhŕkli tak som len stratila vedomie.

Suna hlídka 1
Dali jsme Tendashiho lékařům.

Lékaři mě vzbudili a dali mi ruku do obvazu a šel jsem do Kazekage budovy.(přesun)

Příjdu do nemocnice,ale nechtěj mě k Lizzy pustit.

Vracim se zpět.