Písečná nemocnice

Po niekoľkých strastiplných chvíľ ma preniesli z operačky do izby.. bola som zakritá bielou plachtou okrem hlavy na ktorej som mala kyslíkovú masku ktorá mi momentálne nahrádzala schopnosť dýchať.. bola som síce mimo ohrozenia života.. stále som na tom nebola najlepšie.. vlastne som na tom vôbec nebola dobre, mala som na sebe nemocničnú košelu pod ktorou som mala obviazanú časť hrude, časť brucha, ľavú aj pravú ruku, tiež som mala v obväzoch obe nohy a čelo, na líci som mala takú vatovú náplasť a uši som mala zapchaté tiež vatovou výplňou pretože sa mi v nich zrovna hojili popraskané žilky, do žily na ruke mi išla hadička ktorá do mňa prúdila stratenú krv a aj látku ktorá mi tlmila bolesť.. aj keď som bola v bezvedomí stále som nejakú cítila. Previezli ma do izby kde sa pri mne vždy striedala aspoň jedna sestrička alebo doktor ktorý pravidelne kontrolovali môj stav.

Začala se mi chvíli motat hlava a pak to přestalo takže jsem byl v pohodě.

Lékařský ninja 1

Chytil jsem Tendashiho a dal mu injekci šel na operační sál tam mu to ošetřili a šel na pokoj.

Jakto,že jsem tady? Vztal jsem a šel se podivat na Lizzy.

Došla jsem do nemocnice a ohlédla se na Hitomi. Došla jsem k recepci.
"Dobrý den, mohu se zeptat na jakém pokoji leží.." S tázavým pohledem jsme se podívala na Hitomi.

Trochu motavou chůzí jsem došla za Yoko. ,,Umm Lizzy, z Kirigakure. Asi před hodinou a půl ji sem přijali s vnitřním krvácením." podala jsem vysvětlení.
,,Dívka, kterou jste sem donesla? Leží na pooperačním pokoji 513...Jak se cítítě? Těhotenské nevolnosti zmizely? usmála se recepční.
,,Etto..Hai, je to lepší, děkuji." usmála jsem se rozpačitě, vzala jsem Yoko za ruku a táhla ji pryč.
,,Řekneš něco jednomu a ví to všichni." odrkla jsem si.

Pousmála jsem se. "Tak jak dlouho? To jsem se ještě nedozvěděla.." Zeptala jsem se za pochodu. Proč já se do toho vůbec rýpu?
Zamyslela jsem se.

,,Umm..jen krátce..Zatím necelý týden." pousmála jsem se a pomalu stoupala poschodech k pokoji, na kterém ležela Lizzy. ,,Mrzí mě, že jsem to nemohla říct Pilice. Těšila jsem se." zvedla jsem trochu koutky úst v menší úsměv.

Viděl jsem jak už jdou ty dvě po schodech.

"Páni, tak to gratuluji a ví se, co už to bude? Ano, PiliKKa by byla velice šťastná z té noviny" Usmála jsem se a pak zaplula na pokoj. Potichu jsem si stoupla a dívku si prohlédla. Pak jsem zahlédla doktora a vešla jsem k němu s dotazem, jestli by zvládla převoz do nemocnice v Kirigakure. Souhlasil, až když půjde medic od ANBU. Poděkovala jsem a pak jsem šla zpátky za Hitomi.
"Převoz povolen, počkáme na ty ANBU, ale je to na ní.." Pousmála jsem se.

Šel jsem za Yoko Chci taky jít s nima řekl jsem

Otočila jsem se na Tendashiho a pak si ho prohlédla.
"Jít s ANBU a s nimi do Kiri? No, jsi v pořádku?" Zeptala jsem se.

,,Ještě je to brzy." pousmála jsem se. ,,Děkuji, Yo." už byla jsem klidná, když jsem věděla, že bude moci domů. Přistoupila jsem k její posteli a pohladila ji po vlasech.
,,Jako máma si připadám už teď, Yo. Všichni obyvatelé Kirigakure jsou jako mé děti." pousmála jsem se a Lizzy chytla za ruku. Otočila jsem se na Yo a poslouchala její a Tendashiho rozhovor.

Po chvíli som sa začala prebúdzať.. pár krát som iba mierne pootočila hlavou.. pocítila som že ma niekto drží za ruku a trocha pevnejšie som ju stiskla, bolo to však dosť jemné a sotva badatelné stisknutie.. svaly mi stále nefungovali tak ako malo.. na to som mierne a veeľmi pomaly pootvorila oči ktoré som spočiatku mala upreté na strop a snažila som sa v hlave zorientovať .. kde som? prebehlo mi mysľou a náhle som pocítila dosť veľkú bolesť hlavy z čoho som vedela usúdiť otras mozgu. Stále som videla rozmazane a skôr len obrysy no nedal sa pomýliť ten ktorý mala Hitomi.. pohľad som nakoniec uprela na jej tvár a keby som mohla tak sa usmejem ale momentálne to nebolo možné. oči sa však "smialy" namiesto úst.. doslova mi žiarili od šťastia..

Podival jsem se na Yoko Ano jsem prosím chci jít s nimi

Cítila jsem jemné stisknutí ruky. Pohled jsem znovu upřela na Lizzy a radostně se usmála.
,,Už jsi vzhůru.." pohladila jsem ji druhou rukou po tváři. ,,Tvůj stav je vážný, ale natolik stabilizovaný, že je možný přesun do Kiri..Chce to čas, ale budeš v pořádku. Brzy přejdou bolesti a zase bude vše, jako bylo." usmívala jsem se a pramínky blonďatých vlasů jsem jí strčila za uši, aby jí nepadaly do obličeje.

Podívala jsem se na něj a chvilku uvažovala.
"ANBU to zvládnou.. " Řekla jsem, ale pak jsem si povzdechla. "Ale tak jdi. Vím, že kdybych ti to zakázala stejně půjdeš.." Dodala jsem a pousmála se.
"Ale dávej na sebe a i na ně pozor.." Dodala jsem a pak se otočila k Hitomi a oné dívce. Postavila jsem se stranou a čekala na příchod ANBU.

Jasně neboj se.Řekl jsem.

Keď povedala že sa vrátime do Kiri tak som sa vážne potešila.. síce to moc nebolo vidieť ale bola som veľmi rada že konečne uvidím Yuuki.. aj keď si aj v Kiri chvíľu buď v nemocnici alebo doma v posteli kvôli zraneniam poležím.. hrozne som sa tam tešila. bola som tiež rada že sa o mňa aspoň takýmto spôsobom Hitomi "postarala".. keby som našla svojich pravých rodičov.. chcela by som aby boli taký ako ona.. pomyslela som a na tú myšlienku bolo aj cez dýchaciu masku vidieť jemnučký úsmev.

,,Jsme tu Yoko sama.''Řekli jsme a čekali na rozkazy.

Usmívat jsem se nepřestala. ,,Už stačí jen počkat na Anbu, kteří nás doprovodit." stiskla jsem jí ruku a pootočila jsem se na Yoko a usmála se i na ni.
,,Cítím se jako několikanásobná mamina." zasmála jsem se.

V duchu jsem si říkal těmto vtipům nerozumim

Pousmála jsem se a pak si všimla příchozích ANBU.
"Je dobře, že jste dorazili. Potřebuji dovést Mizukage-sama a tuto zraněnou dívku bezpečně do Kirigakure. Doufám, že jeden z vás je medik. To je vše. Po splnění mise se vraťte do Suny a podejte hlášení na ANBU velitelství"
Došla jsem až k dívce a podívala se na Hitomi.
"Pokud je připravená, můžete vyrazit.." Dodala jsem a čekala na ANBU, až jí jeden z nich vezme.

Medik

Ano já tu jsem
Anbu:
Jdeme


Vzali jí a šli.(přesun brána)

Šel jsem pomalu za nimi (přesun)