Ulice Sunagakure

Vyskočil jsem na budovu.
"Un. Holčička si chce hrát."

"Shit!" ujelo mi. Nevěděla jsem co dělat... Nakonec jsem použila písečný štít. Techniku to nezastavilo, ale alespoň oslabilo, takže zničila "jen" několik prvních budov. "Musím něco udělat... jenže co? Jak ho porazit?" vrčela jsme si sama pro sebe. "Ryuusa Bakuryuu!" poslala jsme na něj písečnou lavinu.

Měla jsem v tom docela zmatek.. Domy se hroutili a ninjů bylo zatraceně málo. Zaslechla jsem PiliKKu a tak jsem se prudce otočila. Podívala jsem se na toho blonďáka a chvilku ho pozorovala. Specializoval se na výbuchy.
Tak jestli ho porazím musel by se stát zázrak! No apspoň ho an chvilku zabavím, než ěco vymyslíme!
V duchu jsem zaúpěla a poslední vesničany rychle nasměrovala do úkrytu.
Naštěstí mi na chvilku kouř z dohořívajících trosek poskytl úkryt. Vytáhla jsem z pouzdra jehlice a do každé ruky si dala tři. Mám štěstí, že jsem s PiliKKou trénovala a ještě dnes je stačila naplnit.
V rychlém sledu jsem je začala házet po Deidarovi, abych ho aspoň na chvilku zaměstnala, protože tímhle tempem nejenom že vesnice padne, ale všichni v ní budou mrtvý!

Písek spadnul na zem.
"Jak hloupé! Používáš písek proti někomu kdo ho ovládá! MUHAHA!" Moje ruka dopadala na loutku Gaary přesně na jeho hlavu.

Rukávem jsem odrazil jehly.
Vyhodil jsem ze své dlaně pár pavoučků.
"Katsu!"

Trhla jsem rukou, takže Gaara byl sice poničen, nicméně nerozpadl se úplně. Potřebovala jsem ho na obranu. Měl pravdu, písek proti němu nezabíral. Jenže co použít jiného? V mysli mi blikala jen jediná spásná myšlenka... jenže ta byla stejně nepoužitelná jako ty ostatní! Zůstala jsme stát a zírala na něj. Jsem vážně špatná Kage... "Proč jsi tu?" vykřikla jsem.

Viděla jsem, jak se k Yo blíží pavoučci. Ryhle jsem reagovala. Z prstů mi vyrazila chakrová vlákna a přilípla se k Yokoinu tělu. Trhla jsem jimi a dívka vyletěla do vzduchu. Párkrát jsem trhla prsty a přistáal vedle mě. "Jsi v pořádku?"

Vzpamatovala jsem se z šoku a pohlédla na PiliKKu. Přikývla jsem a pak se zeptala "A ty? Máš nějaký plán?"
Přála jsem si, aby nějaký měla.

Ignoroval jsem její otázky a na obě dívky jsem vyplivnul množství větru smíchaný pískovými "kulkami"..

Yoko Ayme napsal:Vzpamatovala jsem se z šoku a pohlédla na PiliKKu. Přikývla jsem a pak se zeptala "A ty? Máš nějaký plán?"
Přála jsem si, aby nějaký měla.

"Já jo... ale vesnice ne..." vzdychla jsem. "Plán?" pousmála jsme se trpce. "Ne nemám žádný... jedinou možností, jak ho zastavit je zapečetění..." dodala jsem.
Použila jsem Suna no Tate a obě nás schovala do pískové koule. "Musím něco udělat... jinak tu všechno zničí a všechyn zabije..." pěstí jsem vrazila do stěny, která se rozpadla, stejně jako zbytek úkrytu. "Běž Yoko! Schovej se k ostatním!"

Její písek se rozpadnul a já ho dal na svou stranu a z něj jsem udělal velký počet písečných ,,kulek,, a ty letěli na Piliku.

Vytvořil jsem sovu a vyletěl na ni. Kroužil jsem okolo Shukaku a sledoval průběh boje.
"Un, to bude zajímavé." vytvořil jsem několik ptáčků a hodil je na ANBU, kteří se rozhodli mě sledovat.

Zakroutila jsem hlavou ve smyslu, že neodejdu. V mysli se mi přehrávalo jediné slovo. Zapečetění. Zapečetění..
Porozhlédla jsem se kolem. Trosky domů hořely, obklopoval nás kouř, ale všichni občané byly ukrytí. Prozatím..
Nadechla jsem se. Děsila jsem se té představy, ale musela jsem to udělat. Nikdo jiný tu nebyl!
"PiliKKo.." Zašeptala jsem. V mích očích se zračil strach smíchaný s odhodláním.
"Zapečeť Shukaku do mě.." Byla jsem pevně rozhodnutá.

Yoko Ayme napsal:Zakroutila jsem hlavou ve smyslu, že neodejdu. V mysli se mi přehrávalo jediné slovo. Zapečetění. Zapečetění..
Porozhlédla jsem se kolem. Trosky domů hořely, obklopoval nás kouř, ale všichni občané byly ukrytí. Prozatím..
Nadechla jsem se. Děsila jsem se té představy, ale musela jsem to udělat. Nikdo jiný tu nebyl!
"PiliKKo.." Zašeptala jsem. V mích očích se zračil strach smíchaný s odhodláním.
"Zapečeť Shukaku do mě.." Byla jsem pevně rozhodnutá.

Vyvolala jsem Sasoriho, popadla Yo za ruku a pomocí Sasoriho "drátu" xD v břiše, jsme se přenesli na jednu z vysokých budov. "Nemůžeš dát KUR*A alespoň chvíli pokoj!" vykřikla jsem rozzuřeně na Shukaku. "Do tebe?" otočila jsme se na Yoko. "Ani omylem!" zařvala jsem.

"PiliKKo.." Zašeptala jsem a prudce jí chytila za zápěstí. Hleděla jsem jí do očí. "Ty víš, že to musím udělat. Je to naše jediná naděje. Nebo snad chceš, aby vesnice padla?! Aby přišly o život stovky nevinných občanů? No tak PiliKKo.." Pustila jsem její paži a zašeptala. "Prosím.. Aspoň jednou.. Jednou v životě mě poslechni!"

"Hm, šéf bude zuřit. Un Musím jim v tom zabránit." letěl jsem k domu a hodil na něj pár bomb.
"Katsu!" Dům se zatřásl. Bomby nebyly tak silné, aby dům položily. "Sasori no danna." zašeptal jsem, když jsem uviděl Sasoriho.
Znovu jsem hodil nějaké bomby a mířili přímo na Kazekage s holčinou.

Deidara napsal:"Hm, šéf bude zuřit. Un Musím jim v tom zabránit." letěl jsem k domu a hodil na něj pár bomb.
"Katsu!" Dům se zatřásl. Bomby nebyly tak silné, aby dům položily. "Sasori no danna." zašeptal jsem, když jsem uviděl Sasoriho.
Znovu jsem hodil nějaké bomby a mířili přímo na Kazekage s holčinou.

Pomocí Gaary jsem na Deidaru poslala vlnu písku, takže bomby vybuchli v něm a nic nám neudělali. Mezitím jsem znovu použila Sasoriho, abychom se dostali z domu na ulici.
Hleděla jsem na ni, třásli se mi rty. "Ale já..." věděla jsem, že má pravdu. "Nemůžu to udělat! Jsi moje rodina, jsi moje krev, mám tě ráda... nemůžu do tebe zapečetit TOHLE!" Mávla jsme rukou k démonovi. "Nemám žídnou jistotu, že ho zvládneš, že tě to dokonce přežiješ!" mluvila jsem zoufale, protože přesně tak sjme se cítila.

Sklopila jsem pohled k zemi. Ani já sama jsem si nebyla jistá jestli ho dokážu v sobě udržet, jestli mě nezabije a PiliKKu společně se mnou. Zaťal jsem ruku v pěst. Jiná možnost neexistuje!
"PiliKKo?" Znovu jsem řekla její jméno a stiskla jí ruku. "Vím, že to nebude lehké, ale.." Na chvilku jsem se odmlčela a pak se jí prudce podívala do očí "Věříš ve mě?"

Yoko Ayme napsal:Sklopila jsem pohled k zemi. Ani já sama jsem si nebyla jistá jestli ho dokážu v sobě udržet, jestli mě nezabije a PiliKKu společně se mnou. Zaťal jsem ruku v pěst. Jiná možnost neexistuje!
"PiliKKo?" Znovu jsem řekla její jméno a stiskla jí ruku. "Vím, že to nebude lehké, ale.." Na chvilku jsem se odmlčela a pak se jí prudce podívala do očí "Věříš ve mě?"

"Jistě, že ano!" rukou jsme si promnula oči, pálili mě v nich slzy.... věděla jsme kam tím míří. "Nemůžu to udělat... nemůžu to udělat tobě! Nedokážu to, na to tě mám příliš ráda...!" zavrtěla jsme hlavou.

Přiletěl jsem k nim a seskočil z ptáka.
"Teď se spolu utkáme, nedovolím vám zhatit šéfovi plány! Un!" Z mých rukou vyletěli nějaké bytosti.

Deidara napsal:Přiletěl jsem k nim a seskočil z ptáka.
"Teď se spolu utkáme, nedovolím vám zhatit šéfovi plány! Un!" Z mých rukou vyletěli nějaké bytosti.

Vyvolala jsem Sasoriho rodiče a zaútočila na obludky. "Proč jste vypustili Shukaku?" otázala jsme se. Katana jedné z loutek se zasekla do jílu a už nešla vytáhnout. "Ksooo!" vyprskla jsem. "Ryuusa Bakuryuu! Sabaku Sousou!" vykřikla jsem. Všechny jílové tvory zavalil písek, který se poté smrskl, všechny vybuchli, ale jediné co se stalo, byl rozmetaný písek všude okolo.

Zaťala jsem ruce v pěst a znovu k Pilice došla.
"Podívej se na vesničany ti všichni v tebe věří. Věří ve svou Kazekage, stejně jako v ní věřím já! Takže mě poslouchej!" Otočila jsem se na Shukaku a pousmála jsem se. Nebyl důvod k smíchu, ale jinak jsem nemohla. Slzy by mi v ničem nepomohly.
"Přísahám ti, že pokud ho do mě zapečetíš, tak tuhle stvůru zkrotím! Nemohla bych ti to přece udělat ne? Že bych prohrála" Znovu jsem se pousmála i když vevnitř jsem si nebyla tak jistá. Strach mě užíral, vztek a úzkost mi stahovali hrdlo. Ale přesto všechno. Něco jsme udělat museli!
"Si hrozně tvrdohlavá víš to?! Pili-chii udělej to prosím. Kvůli vesničanům a hlavně kvůli mě. Nezklamu tě sensei!" Znovu jsem se pousmála a tentokrát už jsem byla pevně rozhodnutá.

"Proč používáš loutky Sasori no danna?!" zakřičel jsem na ni.
"Un, nevím, šéf mi nic neřekl. A i kdybych to věděl, tobě bych to rozhodně neřekl." Vytvořil jsem další housenky a ty mrskl po Kazekage.
"Katsu!" vybouchli před ní.

Podíval se na ně.
"Co to tam sakra plánujou?! Nenechám je ani přemýšlet!" Rozeběhnul jsem se na ně s nataženými packami mířícími na ně.

Po tvářích mi stékali slzy. "Dobře..."
Vzala jsem ji za ruku a pomocí několika přenosů pomocí drátů jsme se přenesli na hradbu vesnice. "Hned jsme pojďte!" vykřikla jsem a k nám se sneslo asi pět anbu. "Udělejte ochranou bariéru a ty uvědom lidi co se děje..." zašeptala jsem sklesle. Anbu přikývli, rozmístili se kolem nás a vytvořili čtyřhraný prostor. "Lehni si na zem!" kývla jsem na Yoko. Potom jsem složila několik pečetí a přemístila k sobě rituální stolek a svíčky. Rukávem jsme si setřela slzy ze zvlhlé tváře a zhluboka se nadechla. Všechno ve mě křičelo, že to nemám dělat a já to přesto dělala... bylo to něco šíleného. Zvedla jsem ruce nad Yokoino tělo. Vybavila jsme si všechny vzpomínky na ni, na naše společné dětství, tréninky, učení.. její úsměvy. "Já to nedokážu!"