Treningová místnost.

First topic message reminder :

akademie-chuunin.

hmm , sadol som si a zacal premyslať ...

Dotáhl jsem bratra až sem. Pořád jsem ještě naštvaně dupal, nesnášel jsem, když mě někdo podceńoval! "Koukej!" zavrčel jsem a složil pečetě. Cítil jsem chakru, jak proudí mým tělem, jak se shromažďuje v mých rukách a pak jsem jí vypustil.
Jenže kromě pár jisker a malého blesku, co se stěží doplazil k zemu se nestalo absolutně nic!
Byl jsem... ponížený! Znechucený! Zklamaný!

"Naštvanej toho moc nedokážeš.." Podotkl jsem, mezitím, co jsem si ten jeho výtvor prohlédl. "Bráško, nepůjde to tak rychle. Musíš na tom pracovat a když se budeš vztekat, půjde to ještě hůř" Ušklíbl jsem se. Nepodceňoval jsem ho, mělo ho to popudit, aby se víc snažil, ne si sem nakráčet a myslel si, že to zvládne.

Zatnul jsem pěsti. Znovu jsem složil pečetě, zklidnil se. Klid Sho... zvládneš to, máš na to! Musíš ho porazit, prostě musíš! Cítil jsem chakru všude po těle, cítil brnění ve dlaních. A potom... povedlo se!! Ta technika se fakt povedla!!
Nebyla tak silná, jako Toshiho, ale byla to ona, povedla se!!
"Toshi!!" vypískl jsem nadšeně.

Podíval jsem se na něj a tak nějak zkřivil rty do jakéhosi úsměvu. "No vidíš, jak ti to jde! Chce to klid!" Byl jsem v duchu hrdý za svou skvělou radu! "Sice to ještě není ono, ale to dopiluješ.. Vsadím se, že to do konce týdne máš v kapse!" Ignoroval jsem ten fakt, že jsem před pár minutami tvrdil něco jiného.

Šťastně jsem se zazubil. "Dík Nii-chan!" zakřenil jsem se. Byl jsem... bylo to bezvadný! Skvělý pocit! Zvládl jsem to, dokázal! I bratr byl nadšený a to bylo snad ještě lepší! Byl jsem si teď skoro jistý, že ho jednou porazím!

Plácl jsem sebou zády do trávy, ani mi nedošlo, kolik času uplynulo. Sledoval jsem oblohu a ušklíbl se, bylo divný být pořád se Shoem. Ale vlastně mi to tolik nevadilo, připadal jsem si, že jednou dělám užitečné věci, ale vadilo mi, že na mě jde nostalgická nálada. Stávalo se mi to jen zřídkakdy. "Ty máš snad nevyčerpatelný zdroj energie!" Procedil jsem směrem k Shoovi, ale nenamáhal se zvednout.

Ještě chvilku jsem posakoval okolo, než jsme si kecnul na zadek vedle něj. "Haaaaai! A tos ještě neviděl, když si dám kofein!" zasmál jsem se a strčil si stéblo trávy do pusy. "Nii-chan... baví tě tohle vůbec..?"

"A radši to ani vidět nechci!" Zašklebil jsem se a dál pozoroval oblohu. "Hm? Baví mě? Co mě má bavit?" Dodal jsem k jeho otázce, trochu jsem jeho odpověď nepochopil. Ale neodtrhl jsem pohled od oblohy, ani jsem nechtěl.

"No... tahat se furt se mnou?... Jsem jak koule na noze..!" povzdechl jsem si. "Nelituješ toho, žes mi nabídl to bydlení? Jestli jo, tak... tak mě klidně vyhoď brácho.. já to pochopím!" díval jsem se na něj.

Přímo teatrálně jsem si povzdechl a protočil očima. "Kde ty na tohle chodíš? Jasně, že mě to baví, teda ne baví, ale nevadí mi to! Jsi můj mladší bráška a rozhodl jsem se tě vzít k sobě, tak mé rozhodnutí nezpochybňuj!" Ušklíbl jsem se. "Rozuměl jsi? A ať už tě nic takového nenapadá!"

Znovu jsem se zasmál jak kotlík štěstí od skřítků na konci duhy. "Nii-chaaan nic hezčího jsi mi v životě neřekl! Skoro musím zamáčknout slzy!" zazubil jsem se. "Ehmm... napadlo mě... no,.. že bychom mohli jít na misi.? Ne..?!" zkusil jsme opatrně.

Protočil jsem očima, že já vůbec něco vypouštěl z úst. "A zbývá mi snad něco jiného?"Dodal jsem k jeho otázce, samozřejmě si to měl vyložit jako ano, ale že bych dvakrát jásal. "Ale až zítra.." Ušklíbl jsem se.

"Jasně, jasně ty jsi šéf!" zasmál jsem se. "Hele´d brácho, co takhle jít domů?! Od čeho tne byt máme, dkyž pořád spíme venku!" zazubil jsem se a vstal.

Nechtěl jsem mu říkat, že ten byt stejně používám provizorně, ale tak vykoupat v naivitě jsem ho mohl. Ne, že bych brášku neměl rád, že jo.. V duchu jsem se ušklílbl. "Fajn, tak jdeme.." Povzdechl jsem si a také vstal. S rukama v kapsách jsem se pak vydal "domů".
(Přesun.)

Dorazil jsem sem a čekal na Ikaros.Začal jsem se mírně protahovat.

Došla jsem do tréninkových místností.
"Co když tě porazím bratříčku?" zeptala jsem se zvědavě a v očích mi jiskřilo.

"Kdo prohraje uvaří vítězovi dnes večeři."Usmál jsem se."Jen taková poznámka nepoužívej svoje Kuchiyose.Chci vidět tvoji sílu ne sílu nějakého zvířete."

"Dobře, vyhrál jsi. S tvým kuchařským uměním raději prohraji než abych tě nechala vařit večeři," odevzdaně jsem povzdechla.

"To se ještě uvidí."Zasmál jsem se."Dám ti výhodu.Jestli mě dokážeš jednou udeřit vyhrála jsi."usmál jsem se

"To neberu jako výhodu," odvětila jsem a prohlédla si místnosti. Vyskočila jsem na kmen jednoho ze spadlých stromů a zkusila jsem drží.
Pak jsem po něm hodila vyzývavý pohled.
"Kdo spadne, ten prohrál." nadhodila jsem.

"Dobrá.Jak myslíš."řekl jsem a vyskočil nahoru na další kmen."Tak se předveď."

V dlani, kterou jsem měla za zády se objevila koule z blesku.
Jakmile jsem ji proti němu hodila, rozprskla se a kolem nás se zablesklo. Každého, kdo se do ní podíval to muselo oslepit. Hned po ní přitom na bratra letěly shurikeny tvořené čistě černým bleskem.

"Kuroi Kaminari Shunshin"objevil jsem se na kmeni kousek za ní.Nebyl jsem tak hloupý abych se do toho světla podíval takže mě neoslepilo."Umíš pár nových věcí."usmál jsem se.

Okamžitě jsem se sklonila ve stejné rychlosti jako on. Naučila jsem se ji využít také, jen jsem tomu říkala jinak. Pokusila jsem se ho podkopnout a zároveň jsem z konců prstů vypustila několik jehel tvořených Černým bleskem.