Kancelář Kazekage

First topic message reminder :

Kancelář:
Pokud je kancelář prázdná, respektive pokud je Kazekage mimo ni, je tato místnost přísně střežena a zabezpečena. Bez doprovodu Kazekage je zakázáno vstupovat do kanceláře!!
Vstup na vlastní nebezpečí!!
Zbraně:
-Chakrová vlákna natažena přes místnost (Včetně oken, dveří a stolu s dokumenty) – slouží ke spuštění skrytých zbraní, ale také k informování Kazekage o přítomnosti nezvaného hosta.
-Schované zbraně
1. U okna a dveří plynové trubice s jedovatou substancí
2. Ve všech rozích místnosti jedovaté jehlice (25 ks v každém rohu, pouští
se všechny čtyři najednou)
3. Výbušné bomby ve stole – nemají nijak velký rozsah, slouží jen
k drobnému poranění nepřítele, ale především ke zničení dokumentů
uložených ve stole. K jejich aktivaci dojde při násilném vstupu do
šuplíku, který je jinak na klíč.

"Máš pravdu, třeba" Zazubil jsem se a pak si vyslechl podklady k misi.
"Hmm, jenom tohle? Pff, najít je bude těžší, zabít je už lehčí.." Ušklíbl jsem se. "Nebo nechceš zbytečné oběti? Stačí jenom ukrást ten svitek, ale boji se nevyhneme.." Dodal jsem zadumaně.
Na mě pravidla jako, nedávej najevo city, buď chodící stroj na zabíjení fakt nezabírají. ANBU neANBU. Znovu jsem se poušklíbnul a dal ruce za hlavu, očekávajíc Kisukeho reakci. "Samozřejmě misi přijímám.." Podotkl jsem, jako kdybych to v předchozích větách nedal dost najevo.

"Co s nimi uděláte je mi víceméně fuk, chci prostě ten svitek, ať to stojí cokoliv... ten klan se specializuje na boj s pomocí hvězdné chakry, což jsou velmi nebezpečné techniky... uvidíte, jak na tom budete..." odložila jsem papír. "Ta technika se jmenuje Kishō Tensei..."

Ako som stál pred kanceláriou Kazekage celkom ma poladol strach.
Premyšlal som či bol dobrí nápad prísť lenže chcel som spoznať Kazekage a dozvedieť sa niečo o jej technikách.
Aspon že mi nebolo vidno do tváre vdaka anbu maske čo som mal silno som sa nadýchol a zaklopal na dvere.

Obrátila jsem svou pozornost od těch dlou truhlíků ke dveřím. "Dále...?" křikla jsem a šla sebrat tu ruličku, co jsem hodila po Daikim.

Ako som mal vstupiť ešte chvílu som ostal vonku no nakoniec som vošiel do vnutra.
Nemal som ponatie ako bude vyzerať Kazekage no ked som ju videl na vlastné oči neveril som.
Celkom sa mi zastavilo myslenie a cez masku som sa pozeral na nu.
"Zzzdravím vás predpokladám že ste Kazekage"ôô.

Věnovala jsem mu lehký úsměv a celou svou pozorností se otočila k němu. "Hai, Akasuna no Pilikka, těší mě, co pro vás mohu udělat?" optala jsem se celkem mile a čekala, na jeho odpověď. Mezitím, jsem jej sledovala a snažila se ho někam zařadit, což s maskou na jeho obličeji bylo docela dost těžké...

Pozeral som sa na nu a nemohol sa vynadívať.
Ze by to naozaj bola ona to preca neni možné tolko rokov a že by z oka mi potiekla slza naštastie nebola vidno.
"Ehmm no som shinobi z Kumokagure aj mna teší a ani neviete ako a chcel som".
Pri tom ako som ju videl som stratil pojem kvoli čomu som došiel a len tupo som sa na nu pozeral.

"Ano?" pousmála jsem se. "Co jste potřeboval?" naklonila jsem hlavu na stranu a trochu nechápavě ho pozorovala.

Nevedel som ako reagovať bol som celko mimo no nakoniec som konečne som sa prebral a bol sám sebou.
"No v podstate som chcel či by si samotná Kazekage nemohla urobiť torchu volného času pre jedného shinobi"
Cez masku som sa usmiveal čo nebolo vidno.
Dufal som že bude mocť pretože som si to chcel overiť a pred iními shinobi by tom vyzeralo dosť zvláštne.

"Etto..." nechápavě jsem se otočila na Daikiho, jako bych čekala, že mi poradí, nebo co, ale pak jsem zase stočila pohled na něj. "Záleží an tom, co by jste po mě chtěl." odkašlala jsem si formálně a dál ho pozorovala.

Pozeral som dalej na kazekage a vedel že si niečo musim vymysleť.
"No myslím že to je celkom aj doležité len by som potreboval to prebrať v sukromí pokial vám to nebdue vadiť".
Trochu nervozne som si začala chytať prsty.

"Ummmmm aha aha... co třeba procházka po Suně?" navrhla jsem a znovu se usmála.

Uviděl jsem v místnosti někoho s maskou ANBU. ANBU, he?
Pohled jsem zase přetočil před sebe a všiml si Piličina pohledu a jen pokrčil rameny. Ušklíbl jsem se a jasně signalizoval, že... Ty jsi tady přece Kazekage! Stále s rukama za hlavou jsem potom propaloval mraky. Nuuuda! Takhle se tam nedostaneme ani na Vánoce! Nahlas jsem nic neřekl, a tak trochu ignoroval veškeré osazenstvo v kanceláři. Myšlenkami jsem bloudil zase pryč. Možná k těm svým Dango knedlíčkům v Piličině šuplíku a možná taky jsme dumal nad tím, jestli támhleten mrak nevypadá jako jeden velký, sladký, bílý Dango knedlíček. Jedno je jisté, Danga už se nezbavím!

"He aj tak som tu nikdy nebol a myslím že by to bol velmi dobri nápad Kazekage":
"Takže ak možete tak rád vás budem nasledovať".
Pozrel som sa na shinobi čo stáli v kancelarií.
"Prepáčte že rušim ale potrebujem nutne hovoriť s Kazekage"
Jemne som hlavou kyvol dole a zase hore na náznak ospravedlnenia a otočil sa psať na nu.

"Ummmmm takže Daiki, Kisu, víte všechno, můžete vyrazit, dejte na sebe pozor a hlavně se nepouštějte do žádnejch volovin!" ukázala jsem prstem na Daikiho. "Jasné?!" potom jsem se usmála. "Hodně štěstí kluci a bu´dte opatrní!" kývla jsem hlavou a otočila se k ninjovi. "Mno... můžeme vyrazit!" vzala jsem si svůj plášť a vyšla ze dveří. Pak jsem ještě hodila klíčem po Daikim. "Pak to zamkni a dej klíče Yo, díky zlato!" mrkla jsem na něj a zmizela v chodbě.

"Tse, takhle to hodit na mě.." Sykl jsem a pak se ušklíbl. "Hodně štěstí, malá Akasuno!" Vyplázl jsem na ní jazyk, takhle jsem jí říkal před několika lety a věděl, jsem, že to nemá ráda. Ale asi mě neslyšela.
"Hmm! To musím ještě za Yo?! Dělá si ze mě srandu, ksoo!" Zamumlal jsem a vyskočil ze židle.

Pozorne som sledoval ANBU v miestnosti takže takto vyzeraju anbu zo Suna zaujmavé.
Otočil som sa smerom ku Kazekage a nasledoval ju bohvie kam.
(presun)

celou dobu jsem tam stál a koukal na ně jak na blby

Otočil jsem se na Kisukeho.
"Tak.. Kisuke, co? Jdeme? Hvězdná už na nás čeká.." Zeptal jsem se a klíčky si strčil do kapsy. Dám jí je zítra! Bůh ví, co chce s tím ANBU dělat, ale na brzký návrat do kanclu to nevidím. Ušklíbl jsem se a vyšel z kanclu ven. Další mise, další starosti a míň Danga! Povzdechl jsem si a jen rezignovaně zabořil ruce do kapes, čekajíc jestli Kisuke půjde za mnou.

šel jsme celou dobu za ním

Tak s ním moc řeč nebude, ale nevadí mi to. ANBU taky moc hovorní nejsou, kromě mě.
Ušklíbl jsem se. "Tak fajn, jdeme před bránu. Informace o misi jsi slyšel, ať to máme z krku, co nejdřív.." Podotkl jsem a pak odešel.
(Přesun)

šel jsem za ním (přesun)

Šel jsem před dveře kanceláře zaklepal a čekal než někdo otevře.

Zavadil jsem zezhora pohledem o nějakého zahaleného chlapíka.Aktivoval jsem sharingan a sledoval ho..Co tak chce po Pilice?Létal jsem na jestřábovi dost vysoko,aby to vypadalo na normálního ptáka,který žije v poušti..

Vyšla jsem po schodech nahoru. Dívala jsem se neznámého a kývnutím jej pozdravila. "Pojďte dál!" pozvala jsem ho a odemkla kancelář, čímž jsem odpečetila zbraně. Sotva jsem vešla, překvapili mě dva ANBU, kteří čekali u okna.
"Ummm zdravím..." pozdravila jsem neutrálně a kývla na muže, aby počkal venku. "Tak?" návštěva ANBU v pracovně nevěštila nikdy nic dobrého!