Kancelář Kazekage

First topic message reminder :

Kancelář:
Pokud je kancelář prázdná, respektive pokud je Kazekage mimo ni, je tato místnost přísně střežena a zabezpečena. Bez doprovodu Kazekage je zakázáno vstupovat do kanceláře!!
Vstup na vlastní nebezpečí!!
Zbraně:
-Chakrová vlákna natažena přes místnost (Včetně oken, dveří a stolu s dokumenty) – slouží ke spuštění skrytých zbraní, ale také k informování Kazekage o přítomnosti nezvaného hosta.
-Schované zbraně
1. U okna a dveří plynové trubice s jedovatou substancí
2. Ve všech rozích místnosti jedovaté jehlice (25 ks v každém rohu, pouští
se všechny čtyři najednou)
3. Výbušné bomby ve stole – nemají nijak velký rozsah, slouží jen
k drobnému poranění nepřítele, ale především ke zničení dokumentů
uložených ve stole. K jejich aktivaci dojde při násilném vstupu do
šuplíku, který je jinak na klíč.

Už jsem byl skoro u sídla. V hlavě mi to šrotovalo... Přišel jsem bez toho, abych se ozval. Nevím, jestli je vůbec doma, jestli ji mám překvapit. Do prd*le, ani kytku nemám.
Můj pokerfejs se změnil na zdrcený výraz. "Asi normálně zaťukám," vzdychl jsem si opět a přišel ke dveřím. Nějaké hlasy? Párkrát jsem zaklepal a opřel se vedle dveří.

"To by bylo, ale zase nevím, co by na to řekl můj žaludek, kdybych jedla Dango pořád.." Usmála jsem se a odložil další špejli vedle.
"Na svět se má dívat opti-" Přerušilo mě zaklepání a já mrkla na dveře
"Dále.." Řekla jsem a vyčkávala.
Kdo by? Takhle pozdě?

"zajímalo by mě jak to zvládala Anko, když se cpala dangem pořád" zasmál jsem se
doufám, že to neni ten baka Tendashi ! nahodil jsem úšklebek a otočil se na dveře

Pootevřel jsem dveře a vešel dovnitř. To, co mi bylo jako první na očích mě trošku zarazilo. Vlastně nevím, jak můj výraz zprvu vypadal, ale rozhodně to nebyl ani pokerfejs, ani výraz zdrcenosti. Blížilo se to spíš k infarktovému šoku s naprostou dávkou zuřivosti. Pak jsem nechal mé stařenkovské nálady a mile se s pohledem na Yoko usmál.

Vzhlédla jsem ke dveřím zrovna ve chvíli, kdy vešel. Přísahám, že kdybych teď měla v ruce stále to Dango stoprocentně by mi zaskočilo.
"A-Allii?" Zasekla jsem se a vstala. Jen jsem ho nevěřícně pozorovala, nemohla jsem uvěřit tomu, že opravdu přišel a je tady.
Rychle jsem k němu došla a zastavila se u něj. Rty jsem roztáhla do úsměvu a prudce ho objala. Zabořila jsem hlavu do jeho trika a vdechovala jeho vůni, která mi tolik chyběla.
"Co tady děláš? Neměl jsi být v Konoze? Potřebovlai tě a.. a.." Mumlala jsem a hlavou se mi přitom míhalo nespočet otázek, ale jedno bylo hlavní. Byl tady, teď. Vrátil se.. a já ho potřebovala víc, než kdy dřív.

Při objetí jsem se ušklíbl a přitiskl ji k sobě. "Chyběla jsi mi," pošeptal jsem jí do ucha a rukou jemně zajel do vlasů. "Do pár dní se budu opět muset vrátit, ale teď jsem u tebe.." pokračoval jsem tichým hlasem.
"Mimochodem... kdo je tohle?" na mém tónu bylo lehce poznat, že úplně nadšený nejsem z toho, co vidím.

Byl to hezký pocit cítit, že jsem na chvilku v bezpečí. Že všechny problémy na chvilku zmizí a já nechtěla ten okamžik přerušit, ale nakonec jsem se při jeho otázce jemně odtáhla a pustila ho tak z toho drtivého sevření. Otočila jsem se na Daisukeho.
"Allii to je Daisuke Utsushi z Kiri, ale momentálně se teď zdržuje v Suně a Daisuke, tohle je Allii Uzumaki, z Konohy.." Představila jsem je vzájemně a neubránila se úsměvu. Tři lidé, ze tří vesnic.. Zvláštní..
Hned jsem tu myšlenku zahnala a při pohledu z okna mě něco napadlo.
"Umm, půjdeme domů je už stejně pozdě a ty mi toho máš, co povídat.." Navrhla jsem a při slově TY jsem se otočila zpátky na Alliiho a věnovala mu úsměv.

"těší mě Allii, nechám vás o samotě určitě si toho máte dost co říct, já se půjdu projít, tak dobrou a můj příchod dnes nečekej" pousmál jsem se a odešel z budovy, procházet se do ulic

"Těší mě," mávl jsem na Daisukeho a objal Yoko kolem pasu.Co tady sakra dělá shinobi z Kiri a ještě na jídle s... Nebudu přece stíhat... "Tak půjdeme?" políbil jsem Yo na čelo.

Přikývla jsem na Daisukeho a pak se s úsměvem otočila na Alliiho.
"Hai.." Odpověděla jsem a pak vzala ze stolu klíčky. Zhasla jsem všechna světla a zamkla. Všechny momentální starosti jsem vypustila. Vzala jsem Alliiho za ruku a pomalu ho vedla ven. Předpokládala jsem, že by se v uličkách Suny ztratil.
(Přesun)

Je zamnkuto takže musí být v domě kazekage sama. řekl jsem si a šel jsem do vesnice kde jsem našel akatsuki (přesun)

Odemkla jsem kancelář a vpadla dovnitř. Zamířila jsem k velké skříni a otevřela ji. Nahlédla jsem dovnitř a vytáhla z ní jeden dlouhý plášť.
Věděla jsem, že tady bude. V Zemi Železa je chladno..
Hned na to jsem z kanceláře vyšla ven a kancelář za sebou zamkla, čímž jsem i zaktivovala všechny pasti. Klíčky jsem zastrčila do kapsy a pak se vydala k bráně, kde by už měli čekat ANBU.

Vešla jsem před kancelář a automaticky odemkla, načež jsem vešla dovnitř. Sundala jsem si plášť i klobouk a dala obě věci do skříně. Pak jsem zamířila k poličkám se svitky.
"Fuuton.." Hledala jsem svitky s tímto elementem a pak se jala hledat i podle názvů. Nakonec jsem vytáhla techniku Fuuton: Kazekiri a i s ní zamířila do tréninkových místností. Kancelář jsem za sebou zamkla a znovu zaktivovala všechny pasti, pro případné nezvané hosty.
(Přesun)

Došla jsem do kanceláře, už automaticky odemkla a stejně jako včera zamířila k policím se svitky. V noci jsem si vzpomněla na jednu techniku, kterou jsem zde viděla již minule.
"Doton: Otoshibuta" Chvilku mi to trvalo, ale pak jsem s vítězným úsměvem vytáhla svitek přímo s touhle technikou. A mám tě..
Pousmála jsem se a pak se porozhlédla, jestli na stole není vzkaz nebo něco podobného. Kancelář byla čistá a prázdná, jako vždy..
S povzdechem jsem odešla ven, trénovat.
(Přesun)

Za okno pracovne Kazekage sa posadil vták z Iwy.

Pre Yoko-dono:

Přišel jsem ke kanceláři a zaklepal na dveře. Snad tam někdo je.

Došla jsem před kancelář a prohlédla si osobu stojící před ní.
Znala jsem ji, že by Konoha? To znamená, že zřejmě Danzou něco posílá...
"Pojď dovnitř" Řekla jsem mu a odemkla dveře. Otevřela jsem je a vešla dovnitř, dveře jsem nechala otevřené. Klíčky jsem hodila na stůl a sedla si do křesla.

Vešel jsem dovnitř. ,,He zdravím Yoko. Ty jsi nová kazekage?" Podíval jsem se na ní. ,,No, tak či tak mám vzlaz od Danzoua." Podal jsem jí vzkaz.
Vzkaz

Spoiler:

Prohlédla jsem si osobu pozorněji.
"Seito? Ráda tě vidím.." Pousmála jsem se a pak zavrtěla hlavou na znak nesouhlasu. "Nejsem nová Kazekage, ani zdaleka ne. Jen Kazekage-sama je mimo vesnici, tak jí zastupuji.." Podala jsem kratší vysvětlení a pak převzala vzkaz. Rychle jsem ho očima prohlédla.Tak už je to tady? Dobrá..
"Vyřiď Danzouvi-sama ode mne souhlas a to, že se pokusím vše doručit do Konohy, jak nejrychleji to jen půjde. On už bude vědět.." Dodala jsem s úsměvem.
"A jinak, jak se ti daří? A jak Konoze?" Zeptala jsem se a pak jsem sama sobě vynadala.
"Gomene, akorát tě tu zdžuji. Máš jistě víc věcí na práci.." Dodala jsem, vážně jsem ho nechtěla svými řečmi zdržovat, začíná válka a já si chci povídat. Baka Yo!

,,V pohodě." Zamyslel jsem se. ,,A jo, v Konoze to teď celkem šlape, i když nevím jaký vliv na to bude mít pak válka." Podíval jsem se na ní. ,,Nezdržuješ, taky bych si chtěl popovídat, ale musím ten vzkaz ještě roznést dále." Usmál jsem se na ní. ,,Pokecáme v lepších časech." Přešel jsem ke dveřím a otevřel jsem je. ,,Zatím." Zamával jsem a odešel k bráně. (přesun)

"Dobře, měj se.." Řekla jsem, ale to už odešel. Všimla jsem si papírku na stole, od Tsuchikageho a přečetla ho. Při zmíňce o Tendashim jsem posmutněla.
Udělala jsi správně, nemohla jsi jinak..
Utěšovala jsem samu sebe. Pak jsem, ale zakroutila hlavou.
Takový je svět Shinobi, smiř se s tím.. Je na čas,e abych i já pomohla..
S touhle myšlenkou jsem vzala papír a načmárala na něj vzkaz. Vyvolala jsem písečnou holubici a poslala ji do Kiri i se vzkazem. Pak jsem se na křesle otočila k oknu a vyčkávala odpověď. Podepřela jsem si rukou bradu a upřela pohled na vesnici. Je to tady, další válka.. Budoucnost je nejistá, ale jedno je hlavní.. Suna bude bojovat!

Nohy sa mu ohýbali a päty sa mu dotíkali konca schodov.Pomaly sa dostával na koniec schodov.Bol hore,stál pred veľkými dverami.Zaklopal a vstúpil.

Vyrušilo mě z přemýšlení zaklepání. Otočila jsem se na křesle čelem ke dveřím a urovnala papíry na stole. "Dále.." Řekla jsem po chvilce a vyčkávala, kdo vstoupí.

"Tramtarará." Usmeje sa . "Mňa ste určite nečakali-asi vlastne ani neviete kto som-Yuki meno moje."Usmeje sa a posadí sa.

Pozorovala jsem příchozí osobu maličko překvapeně, ale pak jsem se pousmála.
"Dobrá, Yuki. Mohl by jsi mi prozradit tvou hodnost?" Zeptala jsem se a zalovila někde v šuplíku, nakonec jsem hledanou věc nenašla, tak jsem se to rozhodla neřešit. Podívám se na to později.