Kancelář Kazekage

First topic message reminder :

Kancelář:
Pokud je kancelář prázdná, respektive pokud je Kazekage mimo ni, je tato místnost přísně střežena a zabezpečena. Bez doprovodu Kazekage je zakázáno vstupovat do kanceláře!!
Vstup na vlastní nebezpečí!!
Zbraně:
-Chakrová vlákna natažena přes místnost (Včetně oken, dveří a stolu s dokumenty) – slouží ke spuštění skrytých zbraní, ale také k informování Kazekage o přítomnosti nezvaného hosta.
-Schované zbraně
1. U okna a dveří plynové trubice s jedovatou substancí
2. Ve všech rozích místnosti jedovaté jehlice (25 ks v každém rohu, pouští
se všechny čtyři najednou)
3. Výbušné bomby ve stole – nemají nijak velký rozsah, slouží jen
k drobnému poranění nepřítele, ale především ke zničení dokumentů
uložených ve stole. K jejich aktivaci dojde při násilném vstupu do
šuplíku, který je jinak na klíč.

Znovu jsem si povzdechla a na zmíňku o sestře nijak nereagovala.
"Tendashi já tě potřebuji ve vesnici. Zůstaneš tu, Suna nemá tolik jouninů, aby jsi šel se mnou a navíc bude oslabená. Nechci, aby na ní ještě někdo zaútočil.." Dodala jsem neoblomně. "Jako ochranka jde se mnou dvojčlenný ANBU tým. Vím, že máš nejspíš starost, ale dokáži se o sebe postarat sama. Neměli by být při setkání žádné komplikace." Pravděpodobně... Doplnila jsem v duchu a sledovala ho. Nechtěla jsem, aby tady přede mnou klečel.

Vztal jsem sklonil hlavu a zmizel jsem k bráně.(přesun)

Příjdu s shewovim tělem k Yoko.

Co se mohlo stát?Kdo to udělal?

Mlčenlivě jsem přihlížel situaci.
Takže mají taky málo ninjů .. jako my .. už se nedivím, že máme mezi sebou spojenectví zamyslel jsem se a pak pohlédl na Yoko.
"on se chová jako malý dítě pořád ?" řekl jsem než vešel do dveří

Položil jsem shewa před Yoko a řekl jsem:

Yoko promiň,ale tohle udělat musím. a dál jsem nic neřekl mohlo jí napadnout co zřejmě udělám.

Zmateně jsem se porozhlížela a hleděla na to nehybné tělo.
"Kdo to.. A co se mu.. A za co se mi omlouváš?" Hlavu jsem měla přeplněnou otázek, ale vůbec jsem netušila, co se chystá udělat.
"Žije?" Optala jsem se Tendashiho a vstala od stolu, který jsem posléze obešla.

Ne je mrtvý.Promiň za to co teď udělám.Hodil jsem Yoko čelenku naposledy se otočil a šel k dveřím.

Chytila jsem čelenku a překvapeně se na něj podívala.
"Tendashi. Víš, co to znamená. Chceš se snad stát nukeninem? Proč?" Zamračila jsem se. Nechápala jsem to.

Otočil jsem se promiň tohle musím udělat vím,že je tohle jistá smrt,ale vydám se na místo kde byli akatsuki. řekl jsem a přišel jsem k Yoko a objal jí.

Zbohem

"Ale proč to musíš udělat?" Odmítala jsem to pochopit, ale nemohla jsem s tím nic dělat. "Zřejmě tě tvého rozhodnutí nezbavím, ale buď opatrný, nemusíš se vydávat na jistou smrt.." Řekla jsem a pak se odtáhla.
Pokud i přes můj zákaz odejde z vesnice, stane se nukeninem a já s tím nic nemůžu udělat.

Šel jsem k bráně suny.(přesun)

Bez jakýchkoliv řečí, jsem si sedla zpátky do křesla. Pomocí Suna no Kaze poslala zprávu pro Shinobi, kteří si během chvilky došli pro mrtvé tělo. Také mi nedokázali říct, kdo to byl.
Žrali mě výčitky svědomí, i když bych si nic vyčítat neměla. Otočila jsem se k Daisukemu.
"Gomene, ale ani já sama to dost dobře nechápu. Jen.. Jsem z toho dost mimo.." Řekla jsem a znovu si promnula spánky, protože mi v hlavě začalo nepříjemně hučet.
"Nevíš, kde jsme skončili?" Řekla jsem k našemu předchozímu rozhovoru a donutila se k úsměvu, i když jsem byla dost rozladěná.

Přiletěl ptáček a zaťukal na sklo.
Měl vzkaz

Vzkaz:

Spoiler:

"skončili jsme u toho, že .."
mno měl bych jí trochu ulevit po takovém nátlaku
"že tě zvu na dango" pousmál jsem se
"jestli ovšem chceš, pokud ne, tak je to jen na tobě" podíval jsem se na ní

Ptáček zaťuká znova.

Otočila jsem se k oknu a pustila ptáčka dovnitř. Přečetla si vzkaz a schovala ho do šuplíku, stejně jako jsem ptáčka nechala na stole.
Pokud se vrátíš, ještě vydržím, nestane se z tebe nukenin, ještě ne..
Pak jsem zaslechla útržky z Daisukeho slov. Zvu tě.. Dango..
Nějak jsem si to poskládala dohromady a upřímně se usmála.
"Myslím, že je to skvělý nápad. Potřebuji přijít na jiné myšlenky a můj žaludek utišit protesty.." Podotkla jsem a vstala. "Znám tady jeden skvělý obchod s Dango, takže pokud jsi ho ještě neviděl, ukážu ti ho.." Pousmála jsem se a snažila se všechny ty černé myšlenky zatlačit do koutu své mysli. Kupodivu i hučení ustalo.
Vyšla jsem z kanceláře a podržela Daisukemu dveře, abych je pak mohla zamknout.

"tak dobře, jsem zvědav jaké tu máte dango" pousmál jsem se a vyšel ven a poté následoval Yoko

Ptáček letěl za nima.

Zamkla jsem a odešla z budovy směrem do ulic.
(Přesun)

Na okno kancelárie priletel vták s Iwy.

Pre Kazekage-dono:

Vešla jsem do budovy a kancelář rychle odemkla. Zamířila jsem ke stolu, vytáhla z šuplíku pero a papír a začala psát.

Spoiler:

Rozechvěle jsem vyvolala pět písečných holubic. Všem jsem dala do zobáčků dopis a rozeslala je pryč. Svalila jsem se na židli a pozorovala bílý strop. Nesmím být tak milá, ale téhle výčitky se nezbavím..

Pak jsem si přečetla dopis z Iwy.
Tendashi, ty idiote!
Začala jsem psát znovu.

Spoiler:

Vyvolala jsem písečnou holubcici a poslala ji do Iwy.

Došel jsem za Yoko.
"první pořádný krok k tomu aby sis splnila sen, i přesto, že to byl člen suny a nejspíš tvůj kamarád, dokázala si udělat vše pro bezpečí ostatních .. to se cení" pousmál jsem se
"vím, že je to pro tebe těžké, ale musíš si někdy dát pauzu"
posadil jsem se do křesla a vytáhl si Dango do kterého jsem si z chutí kousl
"a dango je opravdu výborné, tak si dej" stále jsem měl ten stejný úsměv
"jíst je důležité"

"Hai, já vím, máš pravdu.." Jen toho bylo moc..
Přikývla jsem a rozvalila se v křesle. Otočila jsem se na Sunu, ve třpytu hvězd byla krásná.
Má milovaná Suna..
Pousmála jsem se a odsunula všechny ty špatné myšlenky pryč. Otočila jsem se zpátky na Daisukeho a vzala si z taštičky jedno Dango. Zakousla jsem se s chutí do něj a hned se mi zlepšila nálada. Jen na to nemyslet, Daisuke má pravdu, pokud se vyrovnáš s tímhle, bude to jen první krok.
"Páni, vážně výborné! Nedivím se, že Anko Dango tak chutnalo a ochutnala všechny druhy!" Pousmála jsem se a odložila prázdnou špejli vedle.

"no jo, ale nedokážu si představit, že bych měl schánět všechny .. to by bylo asi na dlouho" pousmál jsem se
"s úsměvem na tváři ti to sluší mnohem víc, než když jsi vystresovaná z práce" podotkl jsem s úsměvem