Kancelář Kazekage

First topic message reminder :

Kancelář:

Pokud je kancelář prázdná, respektive pokud je Kazekage mimo ni, je tato místnost přísně střežena a zabezpečena. Bez doprovodu Kazekage je zakázáno vstupovat do kanceláře!!
Vstup na vlastní nebezpečí!!

Zabezpečení:
-Chakrová vlákna natažena přes místnost (Včetně oken, dveří a stolu s dokumenty) – slouží ke spuštění skrytých zbraní, ale také k informování Kazekage o přítomnosti nezvaného hosta.
-Schované zbraně
1. U okna a dveří plynové trubice s jedovatou substancí
2. Ve všech rozích místnosti jedovaté jehlice (25 ks v každém rohu, pouští
se všechny čtyři najednou)
3. Výbušné bomby ve stole – nemají nijak velký rozsah, slouží jen
k drobnému poranění nepřítele, ale především ke zničení dokumentů
uložených ve stole. K jejich aktivaci dojde při násilném vstupu do
šuplíku, který je jinak na klíč.

"To jsem ráda.. nerada bych tě zmrzačila, byla by tě škoda!" zazubila jsem se. "Jestli chceš, můžeš mi ty svitky zase přinést a můžeme si dát konečně ten čaj!" dodala jsem.

Pousmial som sa. "Prídem rád."

"Hai, budu se těšit!" přikývla jsem s úsměvem.

"Ach, nechtěla jsem, aby to vypadalo, že tě vyhazuji!" zavrtěla jsem prudce hlavou.

Kawaii... Prižmúril som oči.

"M-myslela jsem to, tedy chtěla jste to říct, protože je to důležité, teda není to důležité ale je to.. co to tu melu?" zavrtěla jsme sama nad sebou hlavou. "Prostě to měla být součást konverzace." dodala jsem po chvíli zmateného mumlání.

"Eh, teraz som trošku popletený."

Zasmála jsem se. "Já taky!" zazubila jsem se. ůTrochu jsme se v tom ztratila a zamotala... prostě neber to jako loučení, ale jako součást konverzace." vysvětlila jsem.

"Okey." Len som sa pousmial a na chvíľku som sa porozhliadol po kancelárii. "Je to tu pekné... mimochodom."

"Etto.. toto?" ukázala jsem palcem na rozbordelený stůl. "Je to tu hrozné! Až budu mít čas, musím to tu vycídit." pozvdechla jsem si.

Ale keď si v kancelárii až potom je to tu nádherné, aj napriek tomu stolu. "Keď prídem na čaj, tak ti s tým rád pomôžem."

"Až přijdeš na čaj, budeš pít čaj ne uklízet!" zavrtěla jsem hlavou. "Kdepak.. do příště tu uklidím, abych se nemusela stydět... Assasín má jistě v kanceláři pořádek až hanba!" odfoukla jsem si vlasy z očí.

"Ak prídem na čaj rád ti aj s niečím pomôžem." Ešte som sa jej pozrel na tvár. "Už by som asi mal ísť."

"Ummm vyhazovat tě vážně nechci... ale musím ještě domů, něco musím nutně udělat!" pokrčila jsme rameny.

"Nie nie, nevyhadzuješ ma, ale mal by som ísť." Prešiel som k dverám. "Tak teda, nabudúce." Prešiel som na chodbu kde nikto nebol.
Na chodbe ma už po chvíľke nebolo.
(presun)

"Měj se..." zamumlala jsem, spíš sama pro sebe. Potom jsem ale nechala kancelář kanceláří a rozeběhla se domů.

Vešla jsem do místnosti a položila Amayo do rohu, kde byl kobereček s hračkami. Potom jsem přešla ke stolu a vzala do ruky Yokoin dopis. Ještě jednou jsem ho přejela očima a potom vzala nový papír a napsala na něj odpověď. Potom jsem ho připevnila na nožičku holubici a poslala ji do Konohy.

Vzala jsem si několik technik a Kabutovo tělo a začala s procesem tvoření lidské loutky.

Zaklepal jsem na dveře a čekal jestli se někdo ozve.

"Dále..." broukla jsem a uklidila poslední stoh vyřízených papírů do šuplíku skříně.

Vstoupil jsem do místnosti.
Ahoj PiliKKo.

Vzhlédla jsem a na tváři se mi vykouzlil úsměv. "Ahojky. Co tu děláš?" zavřela jsem šuplík a došla až k němu.

Příšel jsem k ní a políbil jí a objal.
Jen jsem ti přišel říct že si potřebuju něco vyřídit ale neboj hlídání jsem zařídil přišel můj student tak je pohlídá.

Překvapeně jsem zamrkala. "A-aha mno... jistě, běž." přikývla jsem s úsměvem. "Můžu vědět, kdo to je?" dodala jsem po chvilku zvědavě.