Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Název mluví za vše...

"Není zač." našla jsem znovu potřebné věci a pak se zase zarazila.
"Omlouvám se, hodně toho ještě nevím... Jak mám zprávu poslat?"

Môžeš ju poslať po nejakom zvieraťi. (sokol,pes a podobne)
Mimochodom dnes si naozaj krásna pousmejem sa...

"Arigato." věnovala jsem mu další úsměv.
"Nějak to udělám." Pak jsem se naklonila nad stůl a začala psát.

Spoiler:

"Půjdu to odeslat."
Pak jsem se jemně uklonila a odešla z kanceláře hledat nějakého sokola, po kterém bych zprávu poslala.
Tohle budeme muset do budoucna nějak domyslet...

(Přesun)

Taktiež som sa vydal preč.
Presun Ulice

Vešla jsem do kanceláře a správné datum nejdříve zvýraznila.
Uvidíme, ještě ho nikdo nepotvrdil...
Sokol už se vrátil, jak jsem se sama přesvědčila.
Otevřela jsem okno dokořán a posadila se na parapet.
Sledovala jsem líně plující mraky a pak zavřela oči.
Nespala jsem, jen odpočívala.

Vstúpil som do kancelárie a všimol som si Rin ako leží na parapete.
Ahoj Rin nedáš si niečo na pitie milo sa opýtam...
Aj ked som nebol presvedčený či ma počuje...

Jemně jsem zívla a kývla na pozdrav.
Nechápu, co na tom Nawakimu vadilo, sedí se tu příjemně...
Protáhla jsem se a seskočila na pevnou zem.
"Proč ne." pousmála jsem se. "Ráda."

"Mimochodem sokol se z Konohy už vrátil zpět. Žádný vzkaz nepřinesl, ale myslím, že je to potvrzené."

Výborne odpovedal som a Rin som podal šálku čaju.
Dnes je vonku celkom pekne ako stvorené na prechádzku pousmial som sa.

"Arigato." s úsměvem jsem si šálek vzala, ale v čaji zatím jen smočila rty.
Zmínka o procházce mne trochu zarazila.
"Hai, je zde nádherně."

Pozval by som ťa na prechádzku ale momentálne mám málo času tak trochu sa zahanbím.
Prijala by si pozvanie niekedy na prechádzku opýtam sa s úsmevom.

"Uhm... Ráda." nic lepšího mě nenapadlo.
Málo času...
Zadívala jsem se na kupu papírů, které nespadaly mezi mé povinnosti.
Tak to chápu.
Věnovala jsem mu zářivý úsměv.
A kde jsou ty časy, kdy jsem nemohla vydržet na místě. Teď se mi odtud ani nechce.

Pousmial som sa a zobral kopu papierov do rúk rád ti s tým pomôžem.

"Uhm..." s neurčitým výrazem jsem si papíry od něj vzala a položila je na stůl.
Rozdělila jsem je na tři skupiny.
"Tohle je vyřízené." usmála jsem se a pak ukázala na další dvě.
"Tohle vyžaduje váš souhlas a tohle." kývla jsem směrem ke třetí.
"Jsem ještě nestihla roztřídit." V poslední hromadě bylo už jen asi deset žádostí či upozornění. Omluvně jsem pokrčila rameny.
"A hned to napravím."

To nevadí zasmial som sa a podpisoval som papiere.
Mal som divný pocit že sa niečo stane ale netušil som čo to bude.
Ale vôbec som sa s tým netrápil usmieval som sa nadalej.

Taká kopa papierov nechápem ako by som to zvládol sám ešťe že ťa mám zasmejem sa.

"Jsem si toho plně vědoma." pronesla jsem vážným tónem, ale oči mi šibalsky zářily.

Pousmejem sa.
Tých papierov je zrejme viav a viac ale neboj nebudeš tu vždy onedlho ta zoberiem spolu zo sebou na tajnú musiu zasmejem sa.

Zvedla jsem k němu oči od posledních papírů.
Na dvou něco zaškrtla a poslední mu podala kvůli podpisu.
"Tajná mise? Něco konkrétního?" zavrněla jsem a v očích se mi bleskla nedočkavost.
Tohle je něco pro mne...
Zvonivě jsem se rozesmála.
Ach ano, přece jen ve mne trochu té bláznivé touhy po dobrodružství zůstalo.

Papier som podpísal a položil som ho na stôl.
Ešte to nieje nič konkretne ale pôjdeme dosť daleko pousmial som sa...

Bože, jsem zvědavá...
Odložila jsem všechno a nechala si stranou jen pár dokumentů, které patřili jinam.
"To je všechno." líně jsem se protáhla.

Ne, mě to nedá, musím vyzvídat...
"Nemůžu se dočkat, až se o té misi dozvím víc..."

Ak sa budeš slušne správať pozdejšie ti prezradím viac zasmejem sa a sadnem si do kresla.

Zatvářila jsem se naoko dotčeně, ale na tváři mi pohrával mírný úsměv.
"Nemůžu si pomoct, nedočkavost zřejmě patří k mojí povaze."

drak doletí před budovi seskočím a podívám se nahoru do okna tam se svítilo, rychle si setřu slzy a budu doufat, že jsem nějak extra nenapuchla pak jsem nahodila svůj chladný obličej a vešla do budovi, u dveří raikageho jsem zaklepala

Zatvářila jsem se překvapeně.
"A já už myslela, že takhle pozdě tu strašíme jen my s tou hromadou dokumentů..."
Pousmála jsem se a pak jsem otevřela dveře.

"Reina-sama..." zatvářila jsem se trochu nechápavě, ale rychle ustoupila ode dveří.
Když jsem spatřila její výraz nevěděla jsem, co říct.
"Bílé víno?" zkusila jsem to a když vešla dveře zase zavřela.

"Smetanu." řeknu tvrdě a podívám se na Everesta a pak na Rin
"Děkuji."

"Huh...?"
Tak teď jsem se buď přeslechla nebo mě tu někdo nevidí zrovna rád...
Zamířila jsem ke křeslu, za které jsem minule prozíravě položila další láhev bílého vína.
Tušila jsem, že se bude hodit... Ale tu smetanu nechápu...
Položila jsem víno i dvě sklenky na Raikageho stůl a pokusila se o úsměv.
"Pokud ode mne nic nepotřebujete, nebudu vás déle rušit a půjdu se vyspat."