Kancelář Raikageho

First topic message reminder :

Název mluví za vše...

"Právě jsem tě o to chtěla požádat." pousmála jsem se a prozatím mu mávla na pozdrav.
Zatím se to vyvíjí dobře... Ale co až se vrátí?

(juu nawaki mě zabije ?) "odpočinout ne...ale ty by sis měla odpočinout" nevinně jsem se usmál

"Jsem v pořádku." zavrněla jsem jako obvykle, ale o parapet jsem se už nějakou chvíli opírala trochu "křečovitě," abych se nezačala chvět.

"nejsi v pořádku....kde je tady nějaký hotel nebo tak ?"

"Už jsem ti řekla, že tě nepustím ani na krok, dokud ti tu záchranu života nevrátím." pousmála jsem se a vydala ke dveřím.
"Ukážu ti cestu." počkala jsem až vyšel a pak se vydala směrem ke svému domu.
Ale to nemusel vědět.

(Přesun)

(přesun)

Dorazil som do kancelárie a sledoval cez okno okolie...
Myslia si že som naozaj taký hlúpy.

Z vrecka som vytiahol malé odpočúvacie zariadenie...
Tak toto by malo vyriešiť moje problémy.

Pod stôl som pripevnil zariadenie.

Zastavila jsem se před kanceláří.
"Pokud vám to nevadí, nejdříve se ho na něco zeptám." přejela jsem přítomné pohledem a nadechla jsem.
Deja vu. Tak se tomu říká.
Vstoupila jsem do kanceláře a dveře nechala pootevřené, aby mohli slyšet každé slovo.
"Raikage-sama." promluvila jsem a sledovala jsem ho s neutrálním výrazem.

"Také milé privítanie som naozaj nečakal" (povedané ironickým hlasom)
"Je vás tu celkom veľa, podla vášho počtu usudzujem že máte niečo v pláne..."

Jednu ruku som si skryl za chrbát a chytil som svoju katanu.
Ćo mi chceš povedať Rin?

"Raikage-sama..." zvedla jsem k němu smutné oči.
"Tahle válka skončila a vy jste pořád věrný Reině? Proč? Je mrtvá..."

"Přestaňte zatraceně stavět svoji touhu nad zájmy dědiny, prosím." mírně jsem se uklonila.
"Vždy jsem si zakládala na důvěře a doufala jsem, že mi věříte, tak mi věřte ještě jednou. Budeme s aliancí, spojenectví je přece v pořádku. Vy přestanete ničit bránu v naší dědině a na Reinu se snad dá také zapomenout." troufla bych si předem říct, že to bude k ničemu, ale musela jsem to zkusit.

Takže spojenectvo s Alianciou...
Máš pravdu Reina je už mrtva ale čo mi zaručí bezpečie pred ostatními kage?

"Myslíte jenom na svoje bezpečí!" zavrčela jsem.
"Copak na tom záleží? Na prvním místě je přece vesnice. vždycky by měla být."

Máš pravdu takmer som na to zabudol ospravedlnujem sa všetkým...
Predsa vo mne ostal kúsok dobra (pousmejem sa)

Tak čo si podať ruku na uzmierenie Rin...

Myslí to vážně? Opravdu vážně?
Nečekala jsem, že to půjde tak lehce.
Ne. Když jde něco lehce znamená to jediné. Že se někde stala chyba.
Pokusila jsem se o úsměv a přikývla.
Nakonec jsem k němu naivně natáhla ruku.
"Chci vám věřit, Raikage-sama."
I když mám trochu strach. Svým způsobem se nemůže nic stát.

Rin som podal ruku snád kage opäť privítajú Kumogakure...
(Povedané s úsmevom)
Vyzerá to že mi stále neverí...

Takže mal by som začať opäť robiť v Kumogakure poriadok...
Na počesť našej vesnice usporiadame slávnsoť (pousmial som sa)

(O to sa postarám osobne)

"Uhmm... " naklonila jsem hlavu mírně na stranu.
Jsem nějak mimo...
"Hai, v tom případě pošlu dopis do Konohy, že je vše v pořádku." s úsměvem jsem došla ke stolu, sklonila se, abych vytáhla první papír a spatřila jakési zařízení připevněné pod ním.
"Raikage-sama...? Co je to?" překvapeně jsem k němu zvedla pohled.

To je tu len pre prípad že by sa niečo stalo... (pousmial som sa)
Ničoho sa nemusíš báť Rin.

Takže som zvedavý čo na to Hokage

Prišiel som ku nej a zobral som si to zariadenie...
Mám len pocit bezpečia ked to tu je nechcem aby sa nám niečo stalo Rin...
Musíš si dávať pozor hlavne v noci ulice Kumogakure dokážu byť veľmi nebezpečné.

"Rin ! přidal se k Akatsuki a celou dobu byl s ní je to zrdáce !" vešel jsem do kanceláře

Ajaj... Jak bych to jen řekla... Hapalo...!
Těkala jsem mezi nimi pohledem.
Já raději nic neříkám...

byl jsem opřený o stěnu za dveřmi a poslouchal jsem rozhovor při čemž jsem měl založené ruce na hrudi

Tolik k tomu, že ji to necháme vyřešit. Tiše jsem si povzdechla.[/i]

"jo" sklopil jsem pohled "Ale spletl jsem se v ní byla to jen mrcha která dělala vše jen pro sebe !"

Těkala jsem mezi nimi pohledem.
A podle toho, co odpoví se zařídíme...

vzdychl jsem si a přišel jsem mezi dveře a opřel jsem se o rám
''se vší úctou Raikage... odstupte'' pověděl jsem
''Nikdo už vám nebude věřit, NIKDO, NIKDY, ani vaše blbá omluva to nespraví, a pokud opravdu myslíte na dobro vesnice, odstoupíte pro to aby Kumo měla lepší vztahy z ostatníma vesnicema a získala si jejich důvěru, vy se zahrabte pod zem a řiďte si třeba anbu, ale titul Raikageho přenechejte někomu kdo má dobré vztahy''