Nové sídlo klanu Kana

"Ahoj"

"Zuko?" pronesu ospale a otočím se na záda "Co tady dělláš?" šeptnu unaveně

"Přišel jsem se rozloučit nic víc nic míň"

"Cože rozloučit?" prudce se posadím a zpanikařeně jsem se na něj podívala vzbuzená jsem byla kompletně a okamžitě

"Jo....promin ale už tu nemám co dělat zradila si mě....a já o takové přátele nestojím" otočil jsem se a pomalu odcházel "rozloučit jsem se s tebou chtěl jen proto....jen proto....přivolej si tu mojí Dračí princeznu všechno ti řekne"

"Ale..... zradila jsem tě v čem?" dívám se na něj zmateně

"v čem ?" ironicky jsem se zasmál "Ukradla si mi titul Tsukikage a od koho se to dozvím ?....od tebe ne.....klidně si zdrhneš někam pryč vezmeš všechny jen né toho kdo si myslel že ste přátelé....a včera na poradě ? nejprve mě ignoruješ a potom mi vykáš"

"Jestli sis nevšiml vykala jsem i Tsukiko, zmizela jsem a vzala sebou jen tři lidi, ty dva prcky a Rufuse, kteří se tam zase vrátí, aby byli v bezpečí. Titul Tsukikage je oficiálně můj stejně jako celá vesnice, ale předala jsem ho tobě, abych neměla tolik starostí." vstala jsem z postele a šla k němu už ignorujíc co jsem měla na sobě
"KDyby jsi se nikde neflákal s princeznou a byl tam kde si měl být tak tak by bylo všechno v pořádku." řeknu naštvaně, ale v hloubi duše se mi příčílo, že chce odejít

"flákal ?....jen aby si neměla starosti ?" nevěřícně jsem zakroutil hlavou

"Proč mi to děláš Zuko, hm?" řeknu úplně jiným spíš sklíčeným hlasem a vracela jsem se zase k posteli

"já vím bylo by prostě lepší kdybych vypadnul a nechal tě napkoji"

"Jenže to zase nechci já. Výš kdy se to zvrtlo? Když jsem tě tady poprví odmítla, potom to bylo jen horší." řeknu a narovnám peřinu a polštář

"nechápu co se tím snažíš řict"

"Zuko řekni mi něco...." narovnala jsem se a podívala se mu do očí "máš mě ještě pořád rád? A chci aby jsi mi řekl pravdu, to co cítíš."

uhnul jsem pohledem neveděl jsem co říct

zkoumala jsem jeho chování ujistil mě že mi něco tají tak jsem k němu došla
"Znám tě dost dlouho na to abych poznala, že mi něco tajíš." řeknu vlídným hlasem

"popravdě...po posledních pár dnech ani nevím co k tobě cítím"

"během posledních pár dnů jsme se ani neviděli." opáčím "co ke cítíš?" chtěla jsem vědět

"ne...posledních pár dnů jsem přemýšlel"

"A k čemu jsi dospěl?"

"k tomu že nevím co cítím....a vlastně....měl bych už jít"

"Radši ode mě odejdeš." řeknu

"radši než co ? než se dívat jak se ke mě chováš ?"

"Jak se k tobě chovám? Jinak než v minulosti? čím to asi bude hm?"

"chováš se ke mě jak ke psovi...počkáát..i k němu se chováš líp" otočil jsem se k ní zády a pomalu šel