Nové sídlo klanu Kana

"Hai..." z otevřeného okna k nám dolehl Nawakiho hlas.
Hopla... Teď se mě opravdu pokusí zabít.
Nadsvětelnou rychlostí jsem se přesunula za Zuka a velice nenápadně sledovala okno schovaná za jeho zády.

Nádej to je to slovo ktoré ma ešťe stále drží nažive (pousmejem sa)
Si v poriadku?

vrátila jsem se zpět myslí do mého těla
"Promiň Ruki mě volal."

Kedže sa mi šefka neozývala tak som ju šiel hladat.

Když jsem si všimla, že jen hledá Reinu, oddechla jsem si.
"Uhmm... Gomene." zavrněla jsem.
"Určitě se ještě uvidíme." mávla jsem na pozdrav a rozeběhla se do domu.
Tušila jsem, že ještě budou tam, kde včera a chtěla jsem se vyhnout nepříjemnému setkání s "ex" přítelem.
"Reina-sama, mohla bych se vrátit do Kumo? Není tam nikdo, kdo by připravil armádu." pousmála jsem se.
Hlavní důvod je sice Nawaki, ale to snad říkat nemusím...

Šiel som okolo pracovne a počul som že je tam Everest a Rin.
"TAm ja nejdem."
(presun)

Vošiel som do domu.
"Šefka"
Vošiel som ku nej do pracove.
"Sefka KOnoha je pred bránou celé vojsko"

"Cože?" vzhlédnu k němu
"Ty jsou nějaký rychlý. Sežeň všechny Akatsuki jdeme do boje jako první." řeknu vyvolám kuhcyiose "Dagu! vzhlétní nahouru a varuj ostatní, pak se sejdeme u brány." řeknu

Otočila jsem se, když jsem slyšela Nawakiho.
Zalapala jsem po dechu.
"A kruci... A v Kumo není nikdo, kdo by měl pravomoce k přípravě a příležitostně k přesunu armády." zarazila jsem se.
Jen se uklidni, určitě je tu nějaký plán, Rin.

"Do prvního útoku jdou Akatsuki Rin neměj strach jako druzá jde shoton armáda. Ty buď ale v pohotovosti na střeše je drak nasedni na něj dovede tě k drakům na vesnicí bdueš v pohotovost co se týče medik služby." sebrala jsem se a odešla k bráně (přesun)

(presun)

Na mé tváři se objevil neutrální výraz.
"Hai, Reina-sama."
Vyskočila jsem na střechu a nasedla na draka.
Tak jdeme na to...
Přivřela jsem oči a soustředila se.
Doufala jsem, že to zvládnu.

(Přesun)

(presun)

Tak vojna začala bude to zajímavé vyskočil sem oknem a běžel k severní bráně (přesun)

pustil jsem vsechny 4 C3 na Tsukigakure no sato
''at vsichni uvideji Deidary-sama umeni'' KATSU
bomby C3 vybouchly a znicila celou vesnici, z vesnice nezbylo nic nez velika dira (nevim jak to prirovnat )

Došli jsme na místo, kde dříve stával dům klanu Kana. Dívala jsem se na díru v zemi. Nebylo tam zhola nic... jenom prázdná pláń hlíny. "Skvělé..." utrousila jsem naštvaně. Vzdychla jsem. Další naděje v nenávratnu... zatnula jsem ruce v pěst. Stejně tě najdu, Reino!! "Vrátíme se zpět.." zamumlala jsem a otočila se k odchodu.

Došla jsem za PiliKKou a s nic neříkajícím výrazem hleděla na trosky, ne hleděla na prázdnotu, co všude kolem panovala. Klekla jsem si, ale stejně jsem nespatřila na zemi nic zvláštního. Celé sídlo, spolu s vesnicí již neexistují..
Vstala jsem a otočila se na PiliKKu. Nic jsem neříkala, jen jsem jí pomalu došla a vydala se společně s ní zpátky k ostatním.