Nové sídlo klanu Kana

vejdeme společně do sídla přes zahradu a u dveří nás vítá Rufus
"Vítejte madam....pane." mírně se ukloní když nás vidí
"Ráda tě vidím Rufusi"
"Také vše je připraveno i ty papíry jak jste po mě chtěla."
"Výborně, Sho, tohle je majordomus Rufus. Rufusi můj manžel Sho." řeknu nadšeně

"Těší mě" mírně se ukloním a očima zkoumám sídlo...
Na mě moc okázalé...jsem strohý,líný a rád bych spal.

"Ukážu ti naší ložnici, zlato, díky Rufusi, máte teď volno." ještě křiknu a tahám Shoa do ložnice a skočím s ním na postel

Reina Kana napsal:"Ukážu ti naší ložnici, zlato, díky Rufusi, máte teď volno." ještě křiknu a tahám Shoa do ložnice a skočím s ním na postel

V mžiku oka...jsem,už na posteli "Ještě jsem neviděl dům a jsem v posteli" řeknu překvapeně.

"Stejně je to tvé tajné přání ne?" usměju se a mrknu na kopii. věděla co má dělat
(kopie přesun)
lehnu si k Shoovi na prohlídku domu bude dost času."

"Já mám přání zlato" zakřením se.
"Jo,ale někdy bych ten barák chtěl vidět...néé jen ložnici" tentokrát se zasměji hlasitě.

"To bude má to i onsen, co je to za přání?"

"Ten onsen...nepotřebuju...lázně si můžu vyrobit třeba i v kaluži" vypláznu jazyk.
"Všechno je tu Tvoje...mě patří hmmm moje trenky" usmívám se.

"A já ti patřím." přitulím se k němu

"Mno patříš...ale né jako majetek" usměji se.
Políbím ji na tvář a lehnu si na záda..."Jen,ať tenhle dům není pro mě zlatá klec..." zavřu oči.

"Máš volno můžeš jít na misi trénovat, kam chceš nedržím tě tu, ale budu ráda,když budeš se mnou." usměju se a položím si hlavu na jeho rameno a ruku na jeho hruď a zavřu oči

Reina Kana napsal:"Máš volno můžeš jít na misi trénovat, kam chceš nedržím tě tu, ale budu ráda,když budeš se mnou." usměju se a položím si hlavu na jeho rameno a ruku na jeho hruď a zavřu oči

"Zlato,dovol,abych si odložil" sundám si taktickou vestu i boty...které jaksi při rychlém odtahu do ložnice nebylo čas sundat.

opět pak zaujmu své místo po jeho boku a vychutnávám si chvíli s ním

Uvelebím se vedle Rei a zavřu oči "Nespím jen mám zavřené oči" řeknu a usmívám se...jedná má ruka najde ruku Rei a chytne ji.

stisknu jeho ruku ale zavírají se mi oči

U ležící Iseul se objevil složený fialový papír. Věděla, co to znamená. Vstala, vzala ho nezi zuby a odnesla ho za Reinou. Jemným drknutím ji probudila a podala jí dopis.

Spoiler:

Potom, co ho přečte se lístek rozpadne.

promnu si oči pohladím Iseul za ten vzkaz a přečtu si ho, pak ho zmuchlám on se rozpadne a já si zase lehnu zpět k Shoovi
"To určitě, jestli něco chce ať si přijde sem." zamrmlám unaveně a zase usínám

Abyste jí mohly rovnou zabít. To určitě. Tak blbá není. Zavrčí Iseul, zatáhne jí za ruku a tím jí stáhne ze Shoa.

"Hele takhle zabije ona mě, tak aspoň bych chtěla mít důstojnou smrt od někoho z vyšší vrstvy." zabručím a posadím se

To si myslíš? Že je to nějaký podřadný tvor? Šla ke dveřím se skloněnou hlavou. Pak se otočila a podívala se na ní. Kdyby jsi věděla, proč to dělá, mluvila by jsi jinak.

"Hm zradila mě tím že odešla, může být ráda že jsem na ní někoho neposlala." líně vstanu a dám pusu Shoovi na čelo a odejdu z pokoje (promiň že jsem napsala za Kotu.) Kota se mnou.
"Iseul, byla bys tak hodná a sehnala někde mojí kopii? Celou noc se někde flákala a kousni jí za mě do zadku." řeknu trošku napučeně a jdu na snídani
"Dobré ráno madam." usměje se Rufus, když mě vidí
"Dobré dobré Rufusi." pozdravím ho též a on mi naservíruje snídani a Kotovi a Inseul také (nevim třeba maso)

Iseul sešla dolů a ani se jídla nedotkla. Než začneš soudit, zjisti si radši fakta. Pak by jsi věděla, že tě nezradila. Jenže ,madam' je příliš povrchní, aby se zajímala o lidi z nižší vrstvy, že? A ne. Nebudu tak hodná. Když tě tak zajímá, co dělá tvoje kopie, najdi si jí. Naším úkolem bylo hlídat tebe a kancelář. Ne hledat zbloudilé ovce. Naštvaně vrčela. Iseul... Snažil se jí Kota uklidnit. Ticho! Zakřičela na něj. Být tebou, jdu za ní. Než uděláš něco, čeho bys pak litovala. Oh, pardon. My ničeho nelitujeme. Podívala se na ní a pak se odebrala k východu. Víš, kde mě...nás najdeš. Řekla a zmizela. (přesun)

"Kočky jsou silné a bláznivé, to na ní sedí." řeknu směrem k Iseul a pustím se do jídla
"Je to vynikající Rufusi. Našel si ty dokumenty co jsem po tobě chtěla?"
"Jistě madam, nechal jsem je ve Vaší kanceláři Tsukikageho."
"Děkuju myslíš na všechno." usměju se a pohladím Kotu

Měla by jsi jít za nimi. Řekl, zatímco jej hladila. Podíval se na ni. Protože ona věděla, o čem mluvila.