Nové sídlo klanu Kana

Šel jsem za Reinou a tajně si vzal kousíček čokolády kam jí dával Rufus.

uložila jsem Rukiho do postele, podala mu kakao a bagetu a přikryla a sedla si na kraj postele

Vzal jsem si bagetu a kakao položil na stolek"Děkuji"Kousl jsem do bagety a cítil příjemnou chuť šunky s máslem a troškou majonézy.

"Slyšel si co se dělo na radě, Ruki, bude bojovat nás pět." začnu mluvit zatímco on jedl

Nás?"Položil jsem bagetu a začal počítat na prstech"První si ty a pak Nawaki to už jsou 2 jo a pak teta Reina to jsou 3 a kdo dál?Ten šašek jeden nevypadal moc silně a ten kaktus taky ne."

"Jez, já, teta Tsukiko, raikage, tsukikage a buď Nawaki nebo Sasori, ten tu dnes nebyl."

Ach tak "Vzal jsem si bagetu a začal jí zas jíst a grgl si"Pardon".

na chvíli vstanu a přejdu k oknu a přemýšlím co by se stalo s ním kdybch se už nevrátila. Rufus by se o něj určitě postaral možná i Tsukiko, čekala jsem až dojí

Dojedl jsem poslední soustu a majonézu jsem měl všude u pusy a hned na to si prdl"Ups gomen".Dopil jsem kakao a vše položil na stůl.

otočím se na něj a pousměju se a dojdu do koupelny vedle jeho pokoje s namočenou žínkou a sklenicí vody, posadím se zase k němu otřu mu pusu a podám sklenici s pralenem-

Vzal jsem si paralen a spolkl ho."Díky doufám že mě zítra krk už bolet nebude"Pousmál jsem se a opětoval jí úsměv.

"Uvidíš,kdyžtak se vyležíš." těch starostí je teď nějak hodně pomyslím si když se na něj tak dívám
"Vyspi se dnešek byl náročný." vstanu políbím ho na čelo a jdu ke dveřím a zhasnu mu
"Dobrou noc hezké sny." šeptnu

ZAvřel jsem oči a jemně šeptl "dobrou noc mami"usl jsem.

Vešla jsem do domu a prohlížela si místnosti.
Nezničíme něco? Muhehehe, třeba tamtu vázu!!
Kaze, Kaze... jsi jako malé děcko a víš co? Malé děti už dávko spí... jdi!
Jasně mami.. jsi ta nejotravnější stvůra na světě!
Ne, hned po tobě!
Baka!
Pousmála jsem se a zůstala stát v hale a čekala jsem na Reinu.

tu větu jsem zaslechla slabě ale zaslechla, polila mě horkost a přinutilo mě to k úsměvu pak jsem pomalu zavřela dveře a šla po schodech dolů
"Tsukiko, pojď ukážu ti tvou ložnici." zastavím se v půli schodiště a vracím se nahoru

"Dobře, děkuji..." kývla jsem a následovala ji. "Smím se zeptat, kde se tu vzal syn Neura? Víš kde je?" naklonila jsem hlavu na stranu, zatím co jsem stoupala po schodech.

"Unesla jsem ho." řeknu klidně "ale šel dobrovolně a stejně tak tu i zůstal co se týká Neura tak .... toho jsem zabila. Ocením když to Rukimu neřekneš" dojdeme k její ložnici
"Dobře se vyspi, dobrou noc." řeknu unaveně a zalezu do své ložnice převléknu se do košilky lehnu do postele a pomalu usínám

Ušklíbnu se. "Takže Neuro je mrtví a Ruki je tu spíš na zapřenou... zajímavé..." pousměji se sama pro sebe a i já se svléknu, bohužel jen do spodního prádla, košilky po kapsách nenosím, a zalezu do postele.

Ráno jsem se probudila.
Trochu mne to zmátlo a trvalo mi, než mi došlo, kde jsem.
Jistě, jistě...
Natáhla na sebe oblečení, ale na vstávání jsem byla prozatím příliš líná.
Stejně bych neměla co na práci. Pokud tedy někdo nebude chtít, abych mu uvařila čaj.
Povzdechla jsem, dala ruce za hlavu a zamyšleně pozorovala strop.

Ja som prave prisiel do sidla ale videl ze tu este vsetko spi.
Tak som sa posadil na dvore na travu a zacal premyslat.

Vstala jsem a zamířila pryč.
Vytratila jsem se potichu, nechtěla jsem nikoho zbytečně vzbudit, měla jsem v úmyslu si jen na chvíli zatrénovat.

(Přesun)

Pomalu jsem otevřel oči. Pokoj jsem nepoznávala, jen si matně vybavovala, co se zhruba děje. Vstala jsem a oblékla se. Dům byl tichý, zjevně spící, nebo prázdný, těžko určit. Našla jsem kuchyň a zcela neslušně si sama uvařila čaj, s kterým jsem se usadila ke stolu. Srkala jsem horkou tekutinu a přemýšlela.
Ještě tři...

Zacítil jsem vůni čaje a hned se probral.Umyl si tvář a šel po schodech dolů.Uviděl jsem Tsukiko jak si dává čaj a zamával jí"Nevíš kde je Rufus?"

přišel jsem pomalu k sídlu stráže mě znali tak mě pustili vešel sjem dovnitř a hned šel k jejímu pkoji otevřel jsem si dveře a přistoupil k její posteli a něžně jí pohladil po tváři...vzpomínal jsem na ty chvíle a co všechno mohlo být potom jsem jí opatrně probudil

trochu sebou cuknu, poslední dobou mám noci beze snů pootevřu oči ale vstávat se mi rozhodně nechtělo