Pralesy a deštné lesy

"Uži si kopec srandy, drahá."
Ponoril som sa do zeme a zmizol.
PRESUN

Mírně jsem se pousmála a kývla na pozdrav. Otočila jsem se. "Ráda tě vidím.." usmála jsem se zlověstně.
Whuuuu ta sííla! Těším se!!
Nepřeháněj to, taky můžeme přijít o krk!
Klid...

Zasmála jsem se. "Nečekala jsem až tak vřelé přivítání!" pousmála jsem se mile. "Ale k věci.." zvážněla jsem tak prudce, že to skoro nebylo možné. "Jsi majitelem elementárního kamene..." chladně položené konstatování.

Naklonila jsem hlavu na stranu. "Dej mi ten kámen dobrovolně, nic ti neudělám... jsem Bůh nového světa a ty máš něco co já potřebuji..." promluvila jsem klidně a natáhla k němu ruku. "Můžeš být čistým člověkem v mém novém světě míru..."

Přivřela jsem oči a hraně si vzdychla. "Čekala jsem to... pak mi nezbývá než tě zabít a vzít si ho!" usmála jsem se sladce.

Kolem mě se začalo modře blízkat, vzduch se ochladil.
Kaze, Raijine..
Kousla jsem se do palce. Z rány mi začali padat kapičky krve do druhé dlaně jako dlouhé rudé jehlice. Deset jsem jich vzala a vrhla je proti Renovi.

Ohnivým mečom som ich úchvatnou rýchlosťou všetky po jednom zrazil k zemi.
"To bolo škaredé."
Bacha na ňu, iba si testuje tvoje schopnosti.

Pousmála jsem se.
Další silnější než já?!
Zvedla jsem ruce. "Senei jashu!" vykřikla jsem, z rukávu mi vyjelo několik hadů, kteří jej chtěli spoutat, zatímco já si připravila krvavý meč a rozeběhla se na něj.

Vieš čo robiť.
Samozrejme.
Pomocou jintonu a iaida zároveň som svojim mečom zosekal hady a plánovane aj Tsukiko. Či však dostala skutočne zásah, to neviem.

Zareagovala jsem doslova bleskově a probleskla se zpět na své původní místo. Zamračila jsem se.
Co to SAKRA je?!
Klídek šévko!
Zvedla jsem ruku, namířila ji na Rena a prudce dvakrát máchla. Dvě větrné vlny o rychlosti vichřice vznesli do vzduchu a mířili na něj.

Nepríjemné, má veterný kameň.
Čo s tým?!
Upokoj sa, máš predsa ohnivý. Oheň je silnejší ako vietor.
Pravda, pravda.
Ruku mi pokryl ohnivý štít, ktorý mi pri kontakte s vetrom preletel na celé telo. Tentokrát ale šlo o môj oheň, nie o démonický, preto mi nijak neublížil.
Máš obrovskú výhodu. Mohol by si to vyhrať.

Naštvaně jsem přimhouřila oči. "Takže ohnivý... zajímavé..." přimhouřila jsem oči. "Jak kouká, vítr mi moc nepomůže... i když... přece jen co oheň potřebuje k hoření?!" přimhouřila jsem oči. "Určitě si myslíš, že je to výhoda, ovšem pokud nebudeš mít kyslík, nemáš oheň!... dej si pozor..." zamumlala jsem, ale zvedla jsem obě ruce. Jednou jsem začala točit, vedle mě se vytvořilo malé tornádo. Druhou jsem namířila na tornádo a taky zatočila. Objevil se jasně modrý blesk a smíchal se s větrem. Bleskové tornádo jsem poslala na Rena.

Vedel som, že na nej je niečo zlé.
Čo mám robiť?!
Odteraz je to osobné. Tsuyoshi, ty ju chceš dostať, ja ju musím dostať.
To nie je odpoveď na otázku!
Bolo jasné, že môj oheň tornádo akurát posilní, ale aspoň sa mi ho na krátku chvíľu podarilo spomaliť a presne ten krátky čas som využil na dostatočné vzdialenie sa pomocou jintonu.
Uf, to bolo len tak tak. Aký máš plán?
Skús ju požiadať o ruku.
Ha, ha, ha, ha. Veľmi vtipné.

Přivřela jsem oči.
Hra kočky s myší? Ráda jsem ta šelma...
Maličko jsem se přikrčila. Pomocí blesku jsem se objevila za ním. Krví, kapající mi z rány jsem jej obmotala, rukou mu odklonila hlavu. "Kyuketsuki no jutsu!" zavrčela jsem a zuby zaryla do jeho krku.

Chyba. Možno máš dva elementy, ale ani jeden z nich nie je voda.
Čo tým chceš?! Aha, jasné.
Celé moje telo sa rázom rozhorelo aj s ňou. Všetok ten tlak mojej i démonickej chakry naraz ju aj s ohňom odo mňa odvial skôr, než sa stačila napiť. Jednou rukou som si chytil krk od bolesti a z druhej mi spadol obväz.
Moji bývalí kolegovia mi vždycky zvykly hovoriť, že to ja som ten, kto iným pije krv. Bohužiaľ, asi na tom niečo bude.
Klasickým ohnivým drakom (technika, ktorú som už použil niekoľkokrát) dostala zásah skôr, než sa stačila po mojom predchádzajúcom útoku spamätať. Všetko to prebehlo neuveriteľne rýchlo.

Až když jsem ležela hezkých pár metrů od něj jsem se vzpamatovala. Ruce jsem měla v pěst.
Tsuki...?
Pomalu, trochu s obtížemi jsem se zvedla ze země. "Nesnáším, když je někdo silnější než já..." zamumlala jsem tiše. "NESNÁŠÍM KDYŽ NĚKOHO NEMŮŽU PORAZIT!! Chcípni už!" vykřikla jsem naštvaně a zvedla ruku. Z dlaně vyteklo velké množství krve, "rozuteklo" se po zemi a lapilo jej do krvavého vězení. Zvedla jsem ho do vzduchu, dost daleko ode mě. "Chtěl bys hořet? Ale to potřebuješ kyslík a víš k čemu kyslík ještě potřebuješ? K dýchání!! Zadrž dech, tohle bude dlouhé!" naštvaně jsem natáhla ruku a potom ji zmáčkla v pěst. Bublina se doslova vyfoukla a jako igelitový pytlík se na něj přisála. Uvnitř nebyl ani doušek vzduchu.

Je to v prdeli! Neviem sa nadýchnuť?! Prečo ja, prečo?
Stále ju chceš poraziť, že?
To si píš, nikomu inému ťa nenechám.
Nebolo možné vytvoriť oheň. Napriek tomu sa však čosi udialo. Samotné moje telo sa začínalo premieňať na čosi pekelne vriace. Než sa stačla nazdať, zložil som sa z dymu na inom mieste.
Cítim sa akosi zvláštne.
To je v pohode. Toto je totiž niečo, vďaka čomu sa vyrovnáme i dvom elementárnym kameňom. Prvotriedny súlad.
Neboli žiadne dva druhy chakry, ale len jedna úplne iná.

Mírně jsem rozevřela ústa a dívala se na to. "Nemožné..."
Co je to?!
Úplný soulad...
Proč to také neumím?
Neučila ses to... nestačí, abys kámen vlastnila, musíš s ním splynout...
Zamračila jsem se.
Jakou to má sílu?
Pro tebe? Katastrofální..
Znovu jsem se zamračila, snad ještě zleji. "Mám dost, od mala se ohně bojím.. jednou provždy tě uhasím!! Chi: Mizu Rappa!!"

Takže, skúsime tú techniku v tomto stave?
Dúfal som, že sa to spýtaš.
Dal som ruky pred seba a uvoľnil znova draka. Tentokrát šlo ale o úplne inú triedu.
Bolo by jedno, ako dlho by sa snažila vyhýbať, prenasledoval by ju ďalej. Jediná možnosť bola ho znieškodniť.
Úžasné! Ak týmto dostane priamy zásah, nič z nej neostane!
Dúfajme. V opačnom prípade sme v prdeli. Týmto vyčerpáme všetku našu chakru naraz.

Dělá si ze mě legraci?!
Drahá, uklidni se..
NECHCI SE KLIDNIT!!
Kolem mě začali létat blesky, vítr se zostřil. Od země se začal vítr formulovat do útvaru, stejně jako zeshora blesk. Vedle mě stáli dva obrovští draci. Zvedla jsem ruce a jejich těla se propletla. Ruku jsem natáhla před sebe a obě potvory se srazili. Nohama jsem se musela zapřít o zem, byl to velký náraz a tlak, skoro mě to odhodilo.