Nemocnice v Kirigakure

First topic message reminder :

Nemocnice

"Co !!!!?...jakto....proč ??...vždiť prý umřel" řekl jsem tak aby to slyšela jen PiliKKa

Namáhavě jsem otevřela oči a pohlédla na něj. "Je to kvůli Hitomi... báli jsme se, že by mu chtěla pomoct, že by šla k Akatsuki a tak... nenapadlo mě, že bys mohl přijít zrovna v tu chvíli... omlouvám se, bylo to ode mě kruté..."

Rozbrečela jsem se nanovo. Opětovala jsem objetí. ,,Nenechávej mě tu samotnou..Nechci být sama, prosím.." šeptala jsem mezi vzklyky.

"ne...ne...to já se ti omlouvám....neměl jsem tak vyjet" začal jsem jí hladit ve vlasech

"Kdo by to neudělal?! Jak jsi řekl,.. na tvém místě bych reagovala stejně!" pousmála jsem se.

"Nenechám neboj... nebudeš sama!" začal jsem se i s ní houpat, mezi tím jsem se porozhlédl po místnosti. Zvláštní, zbyly jsme tam úplně sami.

"ale i tak...měl jsem si to nechat vysvětlit...a vůbec bych na tebe neměl takhle vyjet...jsi moje nadřízená"

"V případech rodinných krizí se nadřízení a podřízení anulují! Víš já už jednou o rodinu přišla a vím, jak moc to bolí a jaký je to šok!... proto.. mi to promiň..." usmála jsem se.

pořád jsem jí hladil aby byla klidná "NE....prostě jsem neměl právo a už to nebudeme řešit....a ty bys měla jít ležet a odpočívat....stejně jsem naštvaný....měla si mě vzít s sebou ať na tebe dohlídnu" řekl jsem ustaraně

Přitiskla jsem se k němu ještě víc. Houpání mě uklidňovalo, ale hlavně mě zklidňovala jeho přítomnost. Pocit, že nejsem sama. Ruce se mi stále třásly a přestávala jsem si být jistá, jestli to je Sasukeho smrtí nebo horečkou. Mami, jak jen jsi to mohla tak dlouho vydržet?

"Jsem tvoje nadřízená.. měla bych se umět postarat sama o sebe. Ale ten parchant šupinatej mi dal zabrat... takhle mě nezřídil snad ani Kabuto..." zamumlala jsem a s pomocí zdi se vyškrábala na nohy. "Jsem ráda, že jsi tam nebyl... mohl jsi dopadnout jako já, nebo hůř!"

Nepuštěl jsem jí, jen jsem se opřel zády o ze´d a přikryl jí dekou.

"jestly by ti to pomohlo tak bych klidně zemřel to ty výš" vzal jsem jí do náruče a tentokrát jsem jí ani nedal ruku na zadek () bral jsem to vážně a šel zpět k pokoji

Pomalu jsem vysílením z toho včeho usínala. Jemu v náručí.
,,Arigatou..Daii..." šeptla jsem, než jsem se vydala do říše snů.

Tentokrát jsem se vážně nechala, protože jsem usínala ve stoje xDDD. "Vím... a děkuju..." zamumlala jsme malátně.

pomalu jsem došel do pokoje kde byla Hitomi a ten divnej kterého jsme neznal PiliKKu jsem opatrně položil do postele a starostlivě přikryl a dal jí pusu na čelo na dobrou noc "sladké sny trdlo"

Něco jsem ze spaní zamumlala a stulila se do klubíčka a usnula.

sedl jsem si na židly a jen na PiliKKu koukal

Díval jsem se na oba nově příchozí a spíš jen hlídal, že jsou potichu. Nějak jsem nedokázal myslet na nic jiného, než na Hitomi a její nemoc...

Trochu jsem se zavrněla a pootevřela jsem oči. Příšerně mě bolela hlava a svůj odraz v zrcadle jsem vidět nechtěla. Zvedla jsem hlavu. Dai byl opřený o zeď a spal, celou noc mě nepustil. Otočila jsem se, přičemž jsem mu seděla v klíně, opřela jsem se o jeho hruď a podívala se na spící PiliKKu a Kisukeho. Při pohledu na něj mě bodlo u srdce.
,,Sasuke.." šeptla jsem a podívala se směrem k oknu. Navlhly mi oči a já se slzy nesnažila zadržet.

Skočila som sa Saahovi cez okno rovno k Hitomi. Ležala pri Daiovi a plakala. Ja som bola ale plná sklamania. Saah mal krvavý celý chrbát a ja som sa ťažko udržala na nohách. "Hitomi-chan...uchiha žije.." povedala som a dala som si dolu masku.

,,C-co?! Oni mi řekli, že je mrtvý, nemůže žít.." třásla jsem se. Sundala jsem ze svého břicha Daiovy a přes bolest jsem přiběhla k Yuuki.
,,Yuuki.." pohladila jsem ji po vlasech. ,,Musíš zůstat v nemocnici."

Dala som jej ruku dolu. "Nie Hitomi...Sasukeho vzal Tsukikage...je na žive..." povedala som jej. "V nemocnici nezostanem...nemôžem uveriť čo sa stalo...!?" a udrela som do steny v ktorej zostala nepekná diera. Potom som sa pozrela na Hitomi a spýtala som sa, "Prečo ma tam nechali napospas?"

,,Sasuke...žije..Není mrtvý..." tupě jsem se dívala před sebe. Trhla jsem sebou, když brouchla do zdi. ,,Yuuki.." spustily se mi nové slzy. Sedla jsem si na zem, objala jsem si kolena a silně se rozbrečela. Proč mi lhali?! Proč?!..Yuuki málem umřela a ji nikdo nezachránil..Já už nemůžu...

"Má len popáleniny...nič vážne dostane sa z toho...ako si na tom ty?" spýtala som sa jej. Už-už som sa chcela otočiť keď v tom som sa prehla a začala som vracať krv. Kľakla som si na kolená a kašľala som. "Dokázala som zabiť Kisameho...Deidara bol vážne zranený, Takashi ani veľmi nebojoval...potom tam prišiel Kakuzu...vzal meč....a potom vzali Uchihu...." hovorila som. "Mňa tam nechali...čo som spravila zle....?!" zakričala som a namáhavo sa snažila postaviť.