Nemocnice v Kirigakure

First topic message reminder :

Nemocnice

křik a rány mě probudily "já já...nespím!"vyjekl jsem ještě z takového polospánku a postavil se "co se děje ?" všiml jsem si dívky z které tekla krev a šel k ní abych jí ošetřil

Prudko som sa postavila a odbehla som do rohu miestnosti. Z vystrašeným výrazom som sa pozerala na všetkých okolo.

,,Gome nasai, Yuuki...Gomene..Mohla..měla jsem udělat více.." objímala jsem kolena a plakala jsem. Po čtyřech jsem se k ní doplazila. Strhla jsem ji k sobě do náruče a hladila ji po vlasech. Na její tvář dopadaly mé slzy.

Triasla som sa a pozerala som dopredu. "Neviním ťa...Ty za nič nemôžeš...ale prečo to urobili....PREČO TO SPRAVILI ZNOVA!? PREČO MNE!?" kričala som a tisla som sa k nej. Plakala som ako malé dieťa ktoré práve dostalo svoj prvý výprask. Cítila som sa nehorázne podvedená.

Pocítila jsem něco zvláštního. Dala jsem Yuuki pusu na tvář. ,,Kisuke, prosím tě, postarej se o ni." poprosila jsem ho. Podívala jsem se na Daie, který spal a přese všechnu bolest jsem se rozběhla z nemocnice. Pořádně jsem neviděla přes slzy na cestu, ale bežela jsem k bráně.

Keď sa ma pustila rýchlo som sa rozbehla k oknu. Mala som červené oči, nie od slz ale od zlosti. "Sasuke Uchiha je nažive Kisuke-sama...až sa prebudia povedzte im to..." usmiala som sa a vyskočila som z okna, bežala som von z dediny.

Došel jsem i s Hitomi do nemocnice. Položil jsem ji k Daiovi, který se pomalu začal probrouzet. Sedl jsem si k oknu a díval se ven, pohroužen ve svých myšlenkách.

Konečně jsme se probudila. Hrozně mi třeštěla hlava, v první chvíli jsem se jen zmateně rozhlížela kolem sebe. Je ráno...? Nebo už poledne..? Svítí vůbec slunce..? Lidi..? Hodně lidí..? Kolikátého vlastně je...? Jak dlouho jsem spala...? Nedokázala jsem zastavit tok myšlenek. Začínali se mi rýsovat první modřiny, ale byla jsme relativně v pořádku... toužila jsem jen vypadnout a zmizet zase domů. "Dobré... něco..." vypadlo ze mě nakonec.

"dobré odpoledne" řekl jsem Pilice

"Odpolehne? Hu.. spala jsem skoro celý den?" posadila jsem se.

"Jo nějak tak"

"Etto..." zamumlala jsem a pohlédla na osazenstvo pokoje. "O co jsem přišla?"

"přišla modrovlasá dívka a vše vyslepičila....Hitomi utekla někam ven modrovláska za ní.....běžet za ní by bylo nesmyslné stejně by se nedala přesvetčit....ale ta modrovláska to snad dokázala"

Koukala jsem na něj jako z jara. "Myslíš Yuuki? A... já to nechápu..." zavrtěla jsme bezraděn hlavou.

"váš plán selhal.....vyslepičila to že děda žije"

"Takže ona... ona to ví? Všechno? A-a... jak reagovala?" dívala jsem se střídavě na spící Hitomi a Kisukeho.

"nevím....probudili mě...no byla překvapená smutná a ráda zároveň"

"A-aha..." přikývla jsem. "Bojím se, jak bude reagovat až se vzbudí.. troufám si říct, že mě zabije..." zapadla jsem do bílých peřin.

"neboj nedám tě" usmál jsem se a přišel jsem k ní a znova jí až po bradu přikryl "a ty budeš hezky ležet jasné !?" výhružně jsem se na ní podíval

"Kdo z nás je tu Kazekage?!" broukla jsem, ale poslechla jsem ho. "Chci jít co nejdřív domů..." zamumlala jsem po chvíli.

"no jestly tak moc chceš jíjt...počkáme až se vzbí tady růženka rozloučíme se a půjdeme...ale ponesu tě jinak tu budeš ležet dokud se neuzdravíš" řekl jsem ale doufal jsem spíš ve druhou možnost

"Víš jak se tomu říká? Vydírání!!" nafoukla jsem tváře. "Dobře... až se probudí Hitomi, promluvíme si a půjdeme..." vzdala jsem to tedy a zachumlala se do peřiny. "A te´d jdu spát! Až se vzbudí, tak mě vzbuď! I kdybych nechtěla a já chtít nebudu jasný?!" podívala jsem se na něj.

"jo jo...chceš ještě plyšáka a dudlík ?"

"Csss!" odfrkla jsem si a otočila se k němu zády. "Až přijdeme do Suny, budeš mít teror ty obludo!" zavrtala jsem se do peřiny.

"člověk chce pro tebe to nejlepší a proto jsem obluda" lehnul jsem si na zem a koukal do stropu