First topic message reminder :

"promiň, ale když to bude nutné udělám to .. tvůj život je pro mě cenější než můj, udělám cokoliv pro to abych tě jakkoliv zachránil, když budeš v nebezpečí, nepodaří se ti zastavit mě"

Optal jsem se na recepci, kde jsem se konečně dozvěděl, kde je a ihned za ní spěchal.
Po chvíli jsem našel ten pokoj a hned uviděl Hitomi. Vytáhl jsem smlouvu a hned jí ji vrazil do ruky "to máš od Yoko, ta smlouva"

Ulavilo sa mi keď mi začala chladiť čelo ľadom a mohla som sa aspoň trošička uvoľniť aj keď iba málinko pretože by ma v momente začalo znova všetko bolieť.. teda všetko ma bolelo aj teraz a ja som sa neodvažovala svalami ani ničím okrem hlavy pohnúť. Dýchala som cez Inhalátor pretože pľúcami by to stále asi moc dobre nedopadlo.. vďačne som sa pozrela na Hitomi a pohľadom som vystrúhala taký "kawai" vďačný výraz aj cez bolesť ktorú som pri tom cítila.

Smlouvu jsem si vzala, stoupla jsem si a posadila na kraj Lizziny postele. Přečetla jsem si ji a usmála se. Otebřela jsem noční stolek a vytáhla pero. Výborný nápad, sensei, zavést takovou věc do nočních stolků v nemocnici, zakřenila jsem se a smlouvu podepsala. Vrátila jsem ji Daisukemu.
,,Tuším, že vyrazíš hned." pousmála jsem se a v chlazení Lizzy jsem pokračovala. Druhou rukou jsem jí sáhla na spánky a tvář a zdá se, že léky a led zabraly. Usmála jsem se, byla jsem spokojená.

"ano není na co čekat, pozdravuj Daie a mějte se tu dobře, přijdu brzy" ihned jsem se vydal zpět do suny

,,Jasně.." ušklíbla jsem se. Vím moc dobře, proč tam jdeš, Daisuke..Kéž by ti to vyšlo..usmála jsem se.

Keď ten týpek odišiel tak som sa znova zahľadela na Hitomi a v očiach mi doslova žiarili hviezdičky.. pomaly som zodvihla obe ruky v takom oblúku a natiahla som ich k Hitomi.. vyzeralo to ako keby som ju chcela objať.. stále som v očiach mala také hviezdičky a doslova som Hitomi hltala očami... toto zodvihnutie rúk mi spôsobovalo ohromnú bolesť.. cítila som sa ako keby som ani nie pred pol hodinou otvorila šesť brán Hachimonu .. zadržala som však zuby a ďalej mi tak ruky ostali vo vzduchu.. pri tom som s nimi trocha pohýbala aby som k sebe Hitomi "prilákala",

,,Lizzy, nenamáhej se, zůstaň v klidu." chtěla jsem jí ruce dát opratrně dolů, ale..byla jsem zvědavá, co po mě chce. Sklonila jsem se k ní a vyčkvávala.

Keď sa ku mne sklonila tak som sa dosť potešila.. v tom momente už bola moja.. síce mi tiekly slzy bolesti objala som ju a hlavu si dala na jej plece.. Arigato.. bolo počuť tak tlmene cez kyslíkovú masku no v tom hlase bolo počuť aj dosť bolesti.. v tom sa mi omylom odpojila hadička ktorou som dostávala lieky proti bolesti.. KYAAA!!! zvreskla som chrapčavím hlasom čo značilo že sa mi ešte tak úplne nezahojili hlasivky, pri tom so mnou tresklo o postel a nad hlavou mi poletovali naime hviezdičky..

Usmála jsem se a jemně ji objala. Pohladila jsem ji po tváři. Jako dcera...O to více se začínám těšit na své vlastní.. Z myšlenek mě vytrhlo její vykřiknutí. Odporvný zvuk plný bolesti. ,,LIZZY! vykřikla jsem starotstlivě a prohlížela. Třásla se bolestmi . Všimla jsem si jedné z hadiček. Byla odpojená a zrovna ta, jež jí pomáhala na bolesti. Okamžitě jsem ji zapojila zpátky a čekala, jestli se uklidní. Svým křikem jsem do pokoje přivábila doktory, kteří se kolem ní shlukli.
,,Lizzy!..Bude v pořádku, že ano?!" panikařila jsem.
,,Lady Mizukage, uklidněte se!" jedna ze sestřiček se mě snažila odáthnout pryč, já ale nechtěla. ,,Uklidněte se, nebo ublížítě dítěti, to chcete?" zamračila se na mě. V tu chvíli jsem přestala. Sakra, tady se vážně nic neutají!.. S tak starostlivým pohledem jsem se podívala na Lizzy a otočila se ke dveřím.
,,Tendashi, pojďme.." zavolala jsem na chlapce a opustila s těžkým srdcem pokoj. Nechtěla jsem ji tam nechávat samotnou, ale nemohla jsem se dívat, jak trpí. A to vše kvůli mně. Pomalým krokem jsme se oba vydali ke kanceláři, snad tam Dai bude.

Šel jsem za Mizukage sama.

O niekoľko hodín keď som sa prebrala s umelého spánku tak som znova cítila len takú tlmenú bolesť vďaka liekom ktoré mi dávali.. stále som dýchala cez ihnalátor no žila som a to bolo hlavné. Unavený pohľad som upierala do stropu pri čom mi hlavou prechádzalo celkom dosť myšlienok.

Prošla vestibulem a bez ptaní jsem se vydala k Lizzinu pokoji. Potichu jsem otevřela dveře a vešla dovnitř. Přešla jsem k její posteli a chytila ji za ruku. Stále byla připoutaná k lůžku. Ofáčovaná obvazy, po těle samé hadičky. Bylo mi úzko, se na ni dívat. Měla bílou, skoro průhlednou barvu v obličeji. Dýchala přes dýchací masku a spala. Ztěžka jsem polkla. Naklonila jsem se k ní políbila ji na čelo. Poté jsem ji pohladila po tváři.
,,Ještě přijdu..Krásně se vyspinkej.." pustila jsem její ruku a následně s těžkým srdce opustila i její pokoj.

Spala som takým mierne nepokojným spánkom, sem tam som sa na pár sekúnd prebudila a po tom znova zatvorila oči, bolo mi psychicky celkom mizerne že som t utakto musela ležať.. sotva som sa mohla pohnúť a aj nejaký malinký pohyb mi spôsoboval nepríjemné bolesti.. z ďalšieho nepokojného sna ma prebudil bozk na čelo.. neotvárala som však oči pretože som na to bola hrozne unavená.. vlastne som si len myslela že sa mi to zdalo. Po tom som však pocítila aj pohladenie po tvári a na to som sa úplne upokojila.. Hitomi.. prebehlo mi hlavou a z polospánku som sa mierne pousmiala.. po tom som len zase zaspala no tento krát som nemala žiadny nepríjemný a nepokojný sen.

Stála som pred nemocnicou a pozerala na okno kde ležala Lizzy ale nešla som dovnútra,len som previnilo pozerala.

Po chvíľke som sa zobudila a poomaličky som pootvorila oči, síce som sa nezobudila sama od seba ale skôr od toho že mi hrozne škvŕkalo v bruchu.. ani som nevedela či ma zobudil ten zvuk alebo pocit..Shimataa kde ste ľudia som hladnaa.. pomyslela som si a s menšími bolesťami som pootočila hlavu k oknu.. mala som taký zvláštny pocit.. ako keby tu bol niekto koho poznám.

Konečně jsme se dostali do vestibulu nemocnice.
,,Daisuke, počkej tu prosím s Toshihirem, dlouho se nezdržím." pousmála jsem se. Došla jsem k novému automatu na čokoládu a dvě jsem vymáčkla. Každému jsem podala jednu a vydala se k Lizzinu pokoji.

Potichu jsem otevřela dveře a vešla dovnitř. Zase spala. Přešla jsem k její posteli a posadila se na její okraj. Stiskla jsem její ruku a pohladila ji po tváři a dívala se na ni.

Podivám se na mistra a zeptám se:

Proč jsme jen tady?

Chvíľu po tom čo som zaspala som ucítila ako ma niekto chytil za ruku a pohladil na tvári, otvorila som oči pri čom som najprv videla trocha rozmazane no po tom som si na to svetlo zvykla a pohľad mi dopadol na Hitomi. Usmiala som sa čo bolo vidieť len s časti cez inhalátor no zase to bolo dosť vidieť na očiach.. po tom som sa jej zapozerala do očí a na chvíľku som sa začala sústrediť.. síce ma hrozne rozbolela hlava ale nakoniec to dosiahlo požadovaného výsledku.. vytvorila som pri Hitomi zvukové vlny tak že zneli ako môj hlas. Arigato.. Zaznelo Hitomi pri ušiach a ja som sa znova len usmievala .. síce som si myslela že sa mi ide rozkočiť hlava a bolo to na mne aj vidieť. nevidela som dôvod na to aby som sa teraz mračila.

To byl její hlas..
,,Nemáš za co, Lizzy..A teď odpočívej, nenamáhej se. Brzy budeš v pořádku." usmívala jsem se a znovu ji pohladila po tváři. Vzala pramínky jejích vlasů a dala jí je pryč z obličeje.

Opatrne som prikývla hlavou na znak toho že rozumiem ale stále som sa nemohla prestať usmievať.. bola som rada že ma chodí Hitomi navštevovať. Snáď budem môcť čoskoro žiť aj bez tých hadičiek.. prebehlo mi hlavou pretože mi začínali liezť na nervy.. dokonca som v sebe mala novú ktorá do mňa dávala umelú výživu keďže ústami som toho moc jesť nemohla. Kedy budem v poriadku? ozvalo sa pri Hitomi a ja som zvraštila čelo pretože takáto veta bola tak trocha nad môj stav. Po tom som sa však znova len pozrela na Hitomi a začala som trocha rýchlejšie dýchať a pomaly sa mi začínal rozmazávať zrak.

Lekla jsem se.
,,Lizzy, klid! Nenamáhej se, prosím." klidnila jsem ji starostlivě. ,,Nevím, kdy budeš v pořádku, ale jsem si jistá, že brzy. Uvidíš." ujišťovala jsem ji a znovu jsem ji pohladila po tváři.

Pozerala som sa na Hitomi a do očí mi mierne vyhŕkli slzy.. vedela som že zvládnem ešte tak jednu vetu a aj cez jej ukludňovanie som jej to chcela povedať.. K..keby som mala mamu.. chcela by som aby bola ako ty.. budeš skvelou mamkou pre tvoje dieťa.. vysáčkovala som už z posledných po čom sa mi len zatvorili oči a jediné čo naznačovalo že žijem bol mierne zrýchlený dych.. síce som nespala.. hlava ma bolela tak že som doslova prestala vnímať realitu okolo seba.

"nic jí není, jen jedna chuuninka z kirgakure je vážně zraněná, tak jí šla navštívit"
posadil jsem se na lavičku a upil čokolády

Upil jsem čokoládu a sedl si na lavičku naproti mistra dal jsem si čokoládu na stůl a usnul jsem.