First topic message reminder :

"promiň, ale když to bude nutné udělám to .. tvůj život je pro mě cenější než můj, udělám cokoliv pro to abych tě jakkoliv zachránil, když budeš v nebezpečí, nepodaří se ti zastavit mě"

,,Lenochu!" zasmála jsem se. ,,Brzy tě naše dcera bude mít dost, když jí stále budeš něco zakazovat.." usmála jsem se. ,,A co když to nebude holka, ale kluk, chmm?"

"Ujišťuju tě, že já si udělal holku!" ušklíbl jsem se maličko arogantně. "Abys věděla, budě mě milovat!" usmál jsem se.

,,Ach ta mužská ješitnost." zakroutila jsem pobaveně hlavou. ,,A kam jsi odšoupl maminku, hmm? Nebo mám na tobě nechat CELOU výchovu?" nadzvedla jsem pravé obočí.

"Ne... až bude chtít jíst, pít, potřebovat přebalit nebo uspat, je tvoje!" usmál jsem se líbezně.

Kousla jsem se do rtu, abych nevybuchla. V příručce psali, že maminky při těhotenství mají být v klidu. Zavřela jsem oči a napočítala do pěti...
,,Omyl, lásko...Zařídím ti mateřskou, Niji bude mít maminku i tatínka v jednom." pousmála jsem se a zvedla se z něj. Otočila jsem se k němu zády a přetahovala si tričko přes hlavu, abych se mohla převléci zpátky o svého oblečení.

"Ummmm jak jako MATEŘSKOU?!" Vyděšeně jsem se na ní dívat. "A moment... my už máme pro moj.. ehmmm naší holčičku jméno?" zvedl jsem se taky.

Oblékla jsem si svůj top. Sundala jsem si nemocniční kalhoty a otočila se k němu jen v kalhotkách. ,,Mateřskou dovolenou, to znamená, že já budu pracovt, zatímco ty se budeš starat o domácnost a naše dítě...A jméno ještě nevím. Nepřemýšlela jsem nad ním. Napadá tě něco?" naklonila jsem hlavu na stranu.

"Víš lásko, možná je to ta přemíra hormonů, ale když jsi mě před chvílí komendovala, mluvila jsi o Niji.... a pokud jde o tu mateřskou... DOMÁCNOST? Neumím ani zapnout mikrovlnku!"

,,Niji..?" zarazila jsem se a zamyslela jsem. ,,Jasně...Vždycky jsem jako malá milovala duhu a chtěla jsem po ní pojmenovat své dítě...Niji.." pousmála jsem a poté ušklíbla. Přišla jsem k němu blíž a bříškem ukazováčku mu přejela přes rty. ,,V tom případě máš devět měíců, aby ses to stihl naučit." šeptala jsem polohlasně a sladce se usmála.

"Jenom devět?!" vypískl jsem o tóninu víš, až i mě naskočila kapka u hlavy. Vzpamatuj se kámo!! "Ehmmmm Niji... moje malá Niji... hááái!" usmál jsem se nadšeně, z toho jména protože na mojí sladkou malou holčičku perfektně sedělo!

,,Myslím, že to za těch devět měsíců zvládneš...A ještě se ani nenarodila a ty to oslavuješ, jak kdyby jí byl rok." pousmála jsem se.

"Promiň, dítě jsem ještě nečekal!" zamyslel jsem se. "Teda, čekáš ho ty, ale já ho stvořil a dělal a... to zní fakt blbě!" pozvedl jsem obočí. "Těším se... Himi..." pousmál jsem se upřímně.

,,Já taky...Budeš skvělý táta." usmála jsem se.

"A ty mamka!" políbil jsem ji na špičku nosu. "Naše dcera bude úžasná!"

Přikývla jsem a objala ho. ,,Strašně mě mrzí, že se toho nedožili rodiče. Moji i tví...Že se toho nedožila Yuuki..Té ještě musím zařídit pohřeb.." povdzychla jsem si.

Políbil jsem ji na čelo. "Oni o tom vědí... určitě někde jsou, můj otec s tvým se zase hádají, jako dřív a koukají na nás a jsou spokojeni, že se všechno stalo tak, jak mělo!" pousmál jsem se.

,,Snad ano.." pousmula jsem se. Odtáhla jsem se a dooblékla se. Vzala jsem si léky, které mi doporučil doktor, letáčky a příručky, Daie za ruku a odešli jsme z nemocnice.
,,Daii? Na pár dní mě budeš zastupovat, ano? Musím na diplomatickou misi do Suny a budu klidnější, když to udělám teď. Budu v pořádku, dám na sebe pozor, slibuji." řekla jsem mu, než jsme opustili budovu. Do rukou jsem mu dala klíče od kanceláře. ,,V kanceláři je Kitsu, běž ji vyzvednout. Když se mi něco stane, poznáš to, reaguje na mou čakru. Vyrazím už teď.." políbila jsem ho. ,,Miluji tě, dej na sebe pozor." usmála jsem se a vyběhla směr Suna. (přesun)

Cože?! Já a zástupce?!
V hlavě se mi to všechno míchalo a nestačil jsem se ani rozloučit a už zmizela pryč. Třímal jsem v ruce klíče a hodil je do kapsy, kde se to hežmilo už všelijakými neidentifikovatelnými předměty a z druhé kapsy jsem vytáhl krabičku cigaret. Jednu jsem rovnou vytáhl a zapálil si jí a pak jsem se vydal pomalým tempem ke kanclu.

ANBU

viděli jsme nemocnici zamířili tam a dali jí okamžitě doktorům.

Po ceste zo Suny sa môj stav mierne zhoršil.. však predsa len to netrvalo najmenej a ja som bola bledšia než v Sunagakure.. na druhú stranu som bola aj červená pretože som cestou pochytila nepríjemný úpal.. "keď sa darí tak sa darí" pomyslela som si ironicky a zničene som zatvorila oči pretože som tej bolesti začínala mať plné zuby.. bola som však rada že som v Kirigakure.. tunajšie ovzdušie bolo príjemné narozdiel od tropických horúćavách v Sunagakure.. keď ma pripojili na infúzie tak sa mi spravilo o niečo lepšie pretože do mňa zase prúdila krv a utlmujúca látka.. bez nej to bolo na nevydržanie aj pre chunina akým som ja..

ANBU

Hned jsme se vraceli zpět do Suny.(přesun)

doběhl jsem do nemocnice a rozhlížel se, kde bych našel Hitomi.

Přišla jsem k Lizzině posteli a zase ji držela za ruku.
,,Konečně doma, viď?" usmála jsem se a sáhla jí na čelo. Zamračila jsem se. Mávla jsem na doktory a ti jí hned stříkli do kapaček lék proti horečece. Na dlani mi ,,vyrostl" menší rampouch, kterým jsem Lizzy chladila čelo.
,,Co nejdřív upozorním Yuuki, aby za tebou přišla." usmála jsem se.

Byl jsem vedle Hitomi

To tu máte takovou zimu furt? řekl jsem a zahříval si ruce.

Pootočila jsem hlavu na Tendashiho. ,,Ano." zasmála jsem se. ,,Jsme mlžná vesnice, tady je teplo jen někdy." pousmála jsem se. Chvíli vydrž, půjdeme do kanceláře za chvíli a pak domů, tam už je tepleji." pohladila jsem Lizzy po vlasech a nepřestala jí chladit čelo.