Hlavní brána Kirigakure

First topic message reminder :

Kolem celé vesnice je slabá mlžná bariéra, která jen tak postřehnout nejde. Jde vidět pouze mlha, která mým odchodem z vesnice sílí a houstne. Je to prosycené mou čakrou, takže mám přehled jestli někdo vstoupil či opustil vesnici.
U brány jsou dva ANBU, Jounin a Chuunin, který je skrytý a který má za úkol mi dát okamžitě vědět, když se bude něco dít^^

Jayi ty máš určitě rád boje že? Zkus se kouknout po nějakém geninovi a vyzvat ho na souboj. Třeba ti to pomůže a nebudeš tak protivnej a zjistíš na jaké seš úrovni oproti ostatním" Pousmál jsem se na něj a otočil se na Hikari " Dobře jsem rád jsi taková hodná, takže mi to třeba u Mizukage pomůže a nezabije mě hned co jí skloním nějakou poklonu. Slyšel jsem že je údajně hezčí jako teta Hitomi, tak to mě zajímá!" Lehce jsem se začervenal a čekal na Kalionovu odpověď.

Pomaly som dokráčal k bráne. Po ceste sem som sa zastavil na Dango aby som sa pred misiou dobre najedol. Pri bráne som si všimol skupinku ninjov a bola tam aj Hikari. Tak som podišiel bližšie najprv som pozdravil zrejme ich senseia ,, Zdravím,, potom som sa otočil na Hikari. ,,Ahoj a čože ty tu?,, opýtal som sa hoci to nebola moja vec predsa len ma to trošku zaujímalo

Trochu nevěřícně jsem se na senseie dívala. Z dálky jsem viděla, jak se k nám někdo
přibližuje. Dívala jsem se a pak uslyšela, tak trochu známý hlas. Yuuske se také
pootočil. "Ahoj... " pozdravila jsem Atara..." Jsem tu na misi..." usměji se.

,,HM.. na misii hovoríš tak prajem nech sa podarí. A ja vyrážam práve na misiu,, zatiaľ som si vybral plášť. Dal dole meč, nasadil plášť a zase nasadil meč na chrbát. ,,Tak ja musím, Maj sa a veľa štastia,, odišiel som a pri odchode som ešte zakýval na rozlúčku a stratil sa v diali a hmle. (Presun)

"Děkuji..." zakývá Yuusuke. "Nechť se ti daří!" zamávám se ním a to už byl pryč. Vzdechneme si a podíváme se na sebe. Byla jsem krapet netrpělivá. Kdo věděl proč? Po chvilce jsem začala poskakovat, abych se nějak nenudila. Co jsem vlastně dostala za misi? 3la jsem sice na misi, ale nevěděla o co jde... "Jestli bych se mohla zeptat...co máme za úkol na téhle misi?" s tázavým pohledem se na senseie podívá a čekám na nějakou odpověď.

Máme vyzvednout nějaký tajný svitek a zároveň rozšířit svůj obzor po vesnici. Určitě to obohatí naší duši. Přeci jen nemůžete každý den jít do jiné země že?" Lehce jsem se pousmál a pak si uvědomil že já už byl snad v každé a pootočil se na Jaye " Jayi nevím co to s tebou je, ale zkus se aspoň chvíli chovat, že tě aspoň něco baví dobře ? Už mě ta tvoje negativita leze krkem.

Stála jsem tam jako socha a mlčela. Pozorovala jsem tak trochu hádku mezi senseiem a Jayem. Yuusuke si vytáhl jídlo a sledoval to jako film v kině. Tomu jsem se trochu v duchu smála, ale zase se mi nezdálo nějak dobré, aby se sensei hádal se studentem. Měla jsem určitě nějak zakročit... ale jak?

Nikam nejdeš. Jestli odejdeš z této mise budeš brán jako dezertér a poté tě budu buď muset popravit a nebo zavřít do vězení."Řekl jsem naštvaným hlasem.

Trošku radosti do toho umírání prosím.

"Jay.... mírni se prosím..." řeknu přísně. Yuusuke se pořád s chutí pouštěl z jednoho jídla do druhého. Kdo ví? Třeba to pro něho byl adrenalin. Já to vnímala trošku jinak. Přeci jen by bylo lepší, kdybychom spolu vycházeli. *Proboha... Hikari .. začínáš se chovat jako mírumilovná kunoichi....* odfrkl znuděně Yuusuke.

"Tak neříkej...." vydechla jsem a nechala to být. Stejně mi to zato asi nestálo. Něco jsem udělala, ale jaksi ... nebylo to dostatečné. Raději jsem se začala s Yuusukem jsem dohadovat, co máme dělat, abychom se nějak pohodli a nemuseli se hádat. Bylo to divný, ale stejně jsem věděla na co Jay narážel. Byla pravda, že bych se tu rozbrečela, nebo bych byla v pohodě a nechala real plynout, tak jak se mu zachce?

Jay mě už tak štval... ale i tak jsem to nechala být. Tentokrát mi to už vážně vadilo. Zchladila jsem se co to šlo, ale i tak ten hněv ve mě stále zůstával. "Jay.... to by stačilo! Do mého života ti nic není a taky o něm nemusíš mluvit! Taky nejsem zrovna ráda za to, že se tu chováš jak..." nedomluvila jsem. Štěstí, že mě včas zastavil Yuusuke. Kdybych takhle pokračovala, nevím, kam bych se asi dostala.

Jayi klidni to! Momentálně si nejslabší v týmu, tak se tu moc nevyfrkuj. Hikari porazila ninju z Kiri, který byl na větší úrovni jak Chuunin ! Jsem sice tvůj mistr, ale jestli se budeš chovat jako teď, tak ti nepomůžu zesílit a věř že ti nepomůže nikdo a sám nikdy nedokážeš zesílit, aby si se stal elitou. Já měl několik mistrů a stále nejsem elita. Stále tu jsou silnější jak já " Zatl jsem ruku v pěst a vzpoměl si na výprask od Nawakiho. "Jestli se nezačneš chovat jako člen v týmu zařídim, aby si zametal chodníky po zbytek svého života.

"Jak to myslíš tím "Alespoň jednou?"" zeptala jsem se a možná se postupně přestala ovládat. Yuusuke to vycítil, že se něco děje a tak si stoupl a šel za mnou. Jako vždy, když jsem se přestala ovládat, mě kousl do ruky a začala mi z ní téct krev. Když jsem jí viděla smutně jsem se na Yuusukeho podívala, druhou rukou jsem ho po hlavě pohladila a nechala Jaye Jayem. Otočila jsem se k němu zády a už s ním nemluvila. Jak jsem nastudovala ze svitku jsem začala trénovat Shunshin.

"Na Shira si neotevírej pusu" vztekle zavrčím. "Nic nevíš..." vražedně se na něj podívám. *Jak může tohle vědět?* *Hikari uklidni se! Neposlouchej ho! Soustřeď se na techniku!* snažil se Yuusuke. " Možná je to pravda... ale jak ty to můžeš vědět? Hleď si raději svého!" s chladnou hlavou mu řeknu a dotrénuji techniku.