Hlavní brána Kirigakure

First topic message reminder :

Kolem celé vesnice je slabá mlžná bariéra, která jen tak postřehnout nejde. Jde vidět pouze mlha, která mým odchodem z vesnice sílí a houstne. Je to prosycené mou čakrou, takže mám přehled jestli někdo vstoupil či opustil vesnici.
U brány jsou dva ANBU, Jounin a Chuunin, který je skrytý a který má za úkol mi dát okamžitě vědět, když se bude něco dít^^

Dprazila jsem k bráně do vesnice. Kývla jsem na stráž u brány a pokračovala jsem dál.
-přesun-

Prišiel som dnu. Povedal som si že sa tu zastavím, lebo som mal pocit, že by som tu mal byť. Moje pocity ma ešte nikdy nesklamali. Vošiel som dnu ale pred tým som sa nahľadal kvôli hmle čo okolo kiri bola.

Urobil som klona a poslal som ho do Konohy naspäť. (klon-presun)

Prešla som bránou. nemaskovala som sa, dokonca som na sebe nemala ani masku oininov a ani som nebola zamaskovaná nejakou technikou. Išla som ďalej do ulíc a na tvári som mala dosť taký, nemý výraz, aj keď viac menej výraz bez emócii, bolo to však pre to že som ich cítila toľko, že moja tvár nestíhala reagovať na všetky naraz ! (presun)

Dorazili k bráně Kiri. Mě na Rameni seděla malá panda, která dělala jen takové malé posunky, ale vlastně mě celou dobu navigovala. Co tady probůh dělá?... Jen jsem kývl na Teruyiho a pokračovali jsme dál. U brány nás pustili, protože jsem byl s ním já...
(přesun)

Nukenin
Prošel jsem dál.
Jsi si jistý, že je tady? A že je dobrý nápad s ní bojovat uprostřed vesnice?
Pochybovačně jsem se na něj zadíval, ale nakonec jsem vyrazil za ním, přece jen, měl jsem co dočinění s Liškou.
(přesun)

Všimol som si Lizz tak som šiel za ňou.

Dostali jsme se zase k bráně. Jen jsem se ohlédl na tu pandoholku a rozloučil se s ní. Musel jsem zařídit pár věcí. Vydal jsem se teda rovnou dál do Kiri.

Když jsem byl u brány, jen jsem znovu použil Kuchiose no Jutsu a přivolal Teruki."Tak co? Jak to jde?" Zeptala se trochu starostlivě. Jen jsem se usmál."Dobře...po cestě ti vše povím. A nevšimla sis něčeho nového?" Jen se tak zamyslela a já mezitím na ni naskočil."Máš nový účes?" Zeptala se zvědavě. Já se jen zeptal."Ne...jsem Jounin!" Dračice se rázem rozzářila a teprve teď si všimla vesty."Ty vadooo! Superrr!! Tak to ti moc gratuluji Aki-kun!" Znovu jsem se jen usmál."Děkuji, ale teď už musíme letět. Tak vzhůru k nebesůůůmmm!" Jen se zasmála nad mým elánem a jedním máchnutím vzlétla k modré obloze a zamířila směr Suna.
(přesun)

S úsmevom na tvári, ale pod kapucňou som prešiel cez bránu. Stráže ma ihneď skontrolovali a ja som musel odovzdať zbrane. Ale to mi neprekážalo. Nemal som v pláne na niekoho útočiť. Pozdravil som ich a kráčal do dediny.

(Presun.)

Prešiel som cez bránu Kirigakure .

Prišla som pred bránu aj z mojím "malým " psíkom a pozerala som za bránu

Objavila sa pred bránou pri čom sa tvárila.. tak trocha neiste. Ruky mala v obväzoch, ako aj čelo a väčšinu hrude-brucha a jednu z nôh.. aj tak sa však pohybovala očividne bez problémom. Tak poďte krpci.. zamumlala trocha takým.. smutným hlasom. Za ňou sa ťahali dve "deti".. vyzerali na päť rokov. Bola som to vlastne ja s mojim bráškom.. aj tak sme všetci traja však nevedeli či smieme alebo nesmieme vstúpiť.

Hlídka

Všimli si dětí. Podívali se na sebe a jeden na druhého kývli. Přišli k těm dětem.
"Copak tu děláte?"
Optal se jeden ze hlídky a přiklekl si k nim.

Trocha som zakašlala keď si mňa očividne nevšimli, ak dovolíte no, prišla som ich.. hm.. predať do opatrovníctva jedného shinobi ktorý patrí pod Kirigakure no sato, nejak.. nezvládame ich výchovu.. Pousmiala som sa na strážnikov.. to že zdemolovali polovicu pandej dediny radšej vynechám.. prebehlo mi hlavou a hodila som po tých dvoch škvŕňatách taký prísny pohľad nech radšej nič nehovoria... poslúchli ma.

Hlídka
Podíval se na dívku, která si odkašlala.
"Ví o tom?"
Optal se zvědavě. Sice mu do toho nic nebylo, ale byl zvědavý.
"Každý si sem nemůže jen tak přijít a říct, že jde dát děti do opatrovnictví někomu z vesnice."
Stoupl si a poškrábal se na hlavě.
"Budu muset vás odvést za mizukage, aby jste si to s ní vyřídili."
Řekl poněkud otráveně, ale byl rád, že se může na chvíli projít. Tohle hlítkování ho moc nebavilo.
"Pojďte za mnou."
Dal si ruce do kapes a vydal se směrem ke kanceláři.
-přesun-

Len som si povzdychla.. nakoniec som prikývla a tie dve škvrňatá som doslova ťahala za mnou.. všetci traja sme boli až tak náapdne oblečení,, kimoná a pod nimi iba obväzy. To dievča malo ešte aj slamák ktorý bol na šírku takmer taký veľký ako polovica z nej, proste celkom komický pohľad.
(presun)

Objevila jsme se před branou i s Tasherem a Narutem. Podívala jsem se na vesnici a zhluboka se nadechla. Bylo pěkné být znovu doma, vraceli se mi vzpomínky. Vzpomínky na lidi, kteří už byly mrtví. Povzdechla jsem si a vydala se dál. Směřovala jsem ke kanceláři Mizukage (přesun)
/tímto se všem omlouvám za svou neaktivitu, vzhledem k tomu, že jste - Tasher a Naruto - zamrzli kvůli mě, dovolila jsem si nás již přemístit do Kiri. Pokud by jsi Tashere chtěl, postni si rovnou do Suny. Děkuji za pochopení./

Přistála jsem před branou a stáhla dračí čakru do sebe. Kývla jsem na stráže a vysvětlila jim, dlvod návštěvy pak jsem se vydala přímo k Mizukage.
(přesun)

Pomalu jsem došla k bráně. Stráže na se na mě dívali podezřívavě, ale nezdálo se, že by mě hodlali zastavovat. Dívala jsem se do země a stráže ignorovala. Prošla jsem branou a zadívala se k obzoru. Na krku mě studil vítr v místech, kde byla dřív ochraná čelenka. Párkrát jsem rychle zamrkaĺa, slzy se nakonec přece jen dostavili. Neohlédla jsem se. Věděla jsem, že bych to nevydržela. Také jsem ale tušila, že se za to budu mnohokrát proklínat.
(přesun)

Pomalu jsem došla k bráně. Stráže na se na mě dívali podezřívavě, ale nezdálo se, že by mě hodlali zastavovat. Dívala jsem se do země a stráže ignorovala. Prošla jsem branou a zadívala se k obzoru. Na krku mě studil vítr v místech, kde byla dřív ochraná čelenka. Párkrát jsem rychle zamrkaĺa, slzy se nakonec přece jen dostavili. Neohlédla jsem se. Věděla jsem, že bych to nevydržela. Také jsem ale tušila, že se za to budu mnohokrát proklínat.
(přesun)

Dorazil i s ním k bráně. Na stráže jen kývl... Oni už věděli, že ho mají pustit a že se vrací z mise. Proto bez problému pokračoval dál do do vesnice....
(přesun)

Pomalým krokem jsem došla k bráně a nejistým pohledem se podívala na stráže. Čekala jsem, jestli mě zastaví.

Pochvíli nejistého přešlapování jsem se uvolnila. Stráže si mě očividně nevšímali. S úlevou jsem vešla do mojí drahé vesnice. Do vesnice, kterou jsem byla odhodlaná bránit, třeba i kdyby se Mizukage stavěla na hlavu.

Zastali sme pred bránou. Stráže si nás okamžite všimli a museli sme odovzdať naše zbrane. Človek by si myslel, že aspoň Kage nechajú napokoji. Vstúpil som do dediny a po pár metroch zastal. "Tak, a sme tu. Slúbil som vám rozchod, takže môžete ísť. Stretneme sa tu za dva dni približne okolo siedmej večer. Dúfam, že nás budete v Kiri reprezentovať najlepšie, ako viete." Obom som hodil 100 ryo. "To by vám na zábavu malo stačiť. Samozrejme to nerátam do výplaty za misiu. Nemusíte sa báť." Pod maskou som sa usmial a zamieril do hlavnej budovy.

(Ospravedlňujem sa, tiaži ma čas. Takže som to musel takto zhrnúť. )