Hlavní brána Kirigakure

First topic message reminder :

Kolem celé vesnice je slabá mlžná bariéra, která jen tak postřehnout nejde. Jde vidět pouze mlha, která mým odchodem z vesnice sílí a houstne. Je to prosycené mou čakrou, takže mám přehled jestli někdo vstoupil či opustil vesnici.
U brány jsou dva ANBU, Jounin a Chuunin, který je skrytý a který má za úkol mi dát okamžitě vědět, když se bude něco dít^^

"Mno tak poďme "
Mieril som tam

(přesun)

Přišli jsme k bráně Kirigakure.
"Tak co, kam teď?" usmála jsem se na Naruta.
"Do knihovny, nebo někam jinam?"

"Dobře," usmála jsem se a zamířila do knihovny.
(přesun)

(presun)

Sedela som na strome a pozerala som sa do diaľky, hmm konečne som bola doma. Aj keď, myslím si že toto nebolo mojou úlohou, mala som chrániť dedinu a pritom som robila všetko ostatné len nie to. Zoskočila som dolu, vedľa stromu sedel väčší vlk. "Ideš so mnou?" spýtala som sa. Vlk súhlasne zavrčal a otrel sa mi o nohu. Kráčala som k bráne, usmiala som sa na stráže a prišla som k nim. Usmiala som sa a povedala som. "Idem na misiu von z dediny, a musím ísť v prestrojeni. Nikomu to nehovorte dobre? Cenila by som si to ... " Usmiala som sa a odkráčala som preč.
Ako tak kráčala našla maličkú dedinku, asi 25 km od Kiri. Tam sa usadila v maličkom domčeku a stala sa z nej liečiteľka, po dlhšom čase sa zamilovala do rybára ktorý jej niekoho nápadne pripomínal, nepovedala mu to a zasa odišla. Hovorí sa o nej že sa ešte teraz potuluje po svete ... aj keď len pár ľudí vie že ju zničilo jej kekei genkai a jedy v jej tele.
Yuuki zomrela vo veku 17 rokov, pár dní pred svojimi narodeninami, pretože stále čakala. Stále čakala že ju jedného dňa nájdu, že ju jedného dňa budú milovať tak ako ona milovala ich, že sa jedného dňa konečne ukáže svetlo v jej tmavom živote. Že sa jedného dňa ... všetko obráti na dobré. Bolo to asi len prianie ktoré ju držalo pri živote, ale aspoň mala pre čo žiť. Aspoň nežila pre moc ale pre ľudí. Zachovala si ľudskosť. Len chcela byť ... šťastná, aspoň raz.
Keďže je Yuuki mŕtva, priala by som si aby ste jej dali aj takú hodnosť. Sayonara NSGO a gomene že som Vás svojou existenciou otravovala. Ja už zmiznem z vašich životov o to sa nebojte. A áno prišla som skôr, pretože som nechcela sklamať ľudí na ktorých mi záleží, keďže Vám nezáleží na mne. Som predsa pre vás len "Tá" klamárka ... -Yuuki Botan-

Ziadna klamarka konecne si uz tu!!!
Uz sa tesim ked sa ukazes na skype
Bola to dlha doba aj bolo smutno nooo ale si uz tuu !

Yuuki...Je to krásně napsané,úplně mě to dojalo,ale hlavní je,že jsi tu a neboj se pořád jsou tu lidi,kterým na tobě záleží,ale to ty přece víš nejlíp sama Už se těším,až se objevíš na skypu

Do očí mne praštila hustá mlha, ale nakonec, když jsem spatřila stráž, mi došlo, že mě orientační smysl nezklamal.
Díky bohu za minulou cestu sem... Alespoň vím, kudy jít.
Zamířila jsem dál do Kiri a snažila se vybavit si, jak to zde vypadalo.
Přišlo mi to tak dávno. Pořád jsem se ohlížela po stínech a doufala, že spatřím Lizzy.

(Přesun)

Išli sme celú noc a ja som začínala byť viac než unavená. .chcela som sa ešte udržať hore páč som Akihira chcela predstaviť Himi.. len som sa pomaly teperila bránou až po uliciach a rovno do sídla klanu Yamada..

Mlčky jsem ji jenom následoval. Pořád jsem nechápal, jak to že jsem mohl odejít. Byl jsem z toho trochu mimo.

Prošli jsme všichni tři branou. Kývla jsem na stráže a ti se k bráně postavili tak, že měli rozhled, jestli někdo přichází nebo ne. Jen co jsme Kiri opustili, kolem vesnice se utvořila o něco hustší mlha než normálně. (Přesun Suna)

jakmile jsem dorazil k bráně ''stačí myslet na to kam chceš jet, ono tě to tam odveze, a nesnaž se za žádnou cenu z té koule dostat jinak zemřeš, musíš čekat až zmizí'' pověděl jsem mu a následně jsem odešel pryč
- přesun

Otevřel jsem oči a naposled se na něj podíval. Přeci je takový , jak ho každý popisoval... Potom jsem se podíval směrem ke Kiri. Představil jsem si nemocnici a koule se hned rozpohybovala a zamířili tím směrem, kde by Lizz-chan měla být.
(přesun)

S plazmovým míčkem v rukou jsem proběhla bránou a zamířila jsem směrem k louce, kde jsem Hirakovi kdysy probodla srdce.
(přesun)

S Daiem a Niji na rukách jsme konečně prošli branou své milované vesnice. Kývla jsem na stráže a ti se mi poklonili.
,,Konečně vlhko." usmála jsem se a pohladila Niji po vláskách. Usnula mi v náručí.

V prachu jsem se objevila za Hitomi, paralyzujícím senbonem jsem ji škrábla do krku a ihned ztuhla. "Pojď maličká." holčičku jsem ji vzala z náručí a položila ji na zem. "Později si pro tebe příjdu." chytla jsem její matku pevně a hodila na zem další lahvičku. V kouři jsme oba zmizeli.

"Hej!" vykřikl jsem a rozeběhl se k ní, ale to už byla pryč. "Hitomi!!!" zakřičel jsem do prázdna a doběhl k Niji. Zvedl jsem ji do náručí a díval jsem se. "Hitomi!" zašeptal jsem hořce.

Objevili jsme se zde. Zrušila jsem její vězení.
"Musela jsem...." zakroutila jsem hlavou a v bolestech ji ještě pevněji sevřela. "Chci odčinit to, co jsem za celý život udělala."

BYla jsem zase zpátky. Nechápala jsem to. ,,Já..." a nevěděla jsem co říct. Prostě jsem na ni překvapeně hleděla.

"Musela jsem to udělat, celý život, jsem žila proto, abych splnila svůj úkol...Nenávidím to tady, ale přesto musím sloužit tomu, čemu jsem byla před určena. Nikdy jsem nikoho nezabila, proto jsem nemohla sledovat, jak umírá tahle mladá žena, ještě když má dceru." přidušeně jsem dýchala, bylo mi zle. ztratila jsem příliš mnoho krve.

Unesla mě, ano, ale...zachránila mě. Ztěžka jsem polkla.
,,Nemluvte, vezmu vás do nemocnice, vykrvácíte." namáhavě jsem se postavila. Paralyzování už ustupovalo, mohla jsem se pohybovat. Objala jsem ji kolem ramen, připravena s ní jít do nemocnice.

"Ne, stejně zemřu, tohle se už nenapraví.." vytrhla jsem se jí z náruče.
"Musíš ji zabít..."

,,Já?.." kousla jsem se do rtu. Ve válce jsem proti ní neměla šanci a teď ji mám zabít. Sledovala jsem jak krvácí a slábne mi před očima. Nebylo to příjemné.