Hlavní brána Kirigakure

First topic message reminder :

Kolem celé vesnice je slabá mlžná bariéra, která jen tak postřehnout nejde. Jde vidět pouze mlha, která mým odchodem z vesnice sílí a houstne. Je to prosycené mou čakrou, takže mám přehled jestli někdo vstoupil či opustil vesnici.
U brány jsou dva ANBU, Jounin a Chuunin, který je skrytý a který má za úkol mi dát okamžitě vědět, když se bude něco dít^^

Jindy bych měla tendenci uhnout pohledem, teď jsem však vydržela. ,,Já nevím..Miluji Daie, mám s ním dítě...Nejde, abych zkoušela, s kým se mi co líbí."

"všechno jde, když se chce .. schováváš své touhy za snoubence a dítě ? nebo ty touhy opravdu nemáš ? netoužíš po něčem .. jiném" stále jsem se jí díval do očí

Chvíli bylo ticho. Přemýšlela jsem jak odpovědět.
,,Vím, že když se chce, tak to jde a věř, že by to bylo jednoduché. Máš pravdu, nejsem nějaký svatoušek a nikdy jsem nebyla a to už i jako dítě..Ale miluji Daie, miluji mou a jeho dceru. Jsou to závazky, které nelze jen tak zanedbat, nechat je, opustit je. A jsou to závazky, které mám ráda.." lehce jsem se pousmála. ,,Víš, kdybys byl se mnou, měli bychom se brát a měli spolu skoro dvouleté dítě..Byl bys schopný mě opustit pro jinou?" ještě stále jsem pohledem neuhýbala. Hypnotizovala jsem jeho krvavé oči, čekajíc na odpověď.

"tohle je pěkne nefér .. ty si jediná v mém životě .... on je kdoví kolikátý ! a tím tě nechci nijak urazit, ale já celej život čekam jen na tebe, vim o holkách který měl před tebou, nevím jak si na tom byla ty .. ale já už radši mlčim" uhnul jsem pohledem a šel dál

Chytila jsem ho za zápěstí, ale neotočila jsem se. ,,Jestli tě to zajímá, měla jsem jeden jediný vztah, pro který jsem si dost vytrpěla. Kromě pár objetí či polibků nic víc nebylo. Každý máme své postavení. Během vztahu s ním se mi povedly zakázané výpadky..A pak jste se objevili vy. Ty a Dai.." pousmála jsem se. ,,Od doby, kdy jsem tým opustila, do doby, než jsem vás opět spatřila jsem toho měla tolik, že mi na lásku nezbýval čas. A to, co jsem pro lásku obětovala, mi vráceno nebylo. A když jsem si myslela, že se to nezmění, na scénu přišel Dai. V době, kdy jsem ho potřebovala, tu byl pro mě a já ho začala vnímat jinak, než jako přítele, parťáka..Pak ses z toho stínu vynořil ty a na dost dlouho mi zamotal hlavu, že jsem si nebyla ničím jistá..Dva mí přátelé, dva mí parťáci, dva bratři a každý z nich mi dal na výběr..Dai byl můj první.. a ty moje první velká kapitola života. Tebe nemohu míchat mezi ostatní, protože je to něco zvláštního. Láska ale ne.." polkla jsem. ,,Tohle jsi chtěl vědět? Tohle je ono, na co jsi se mě ptal?!" zvýšila jsem hlas a zápěstí mu ještě víc stiskla.

"možná .. to bys měla vědět ty .. a začni se chovat jako dospělá .. jako ANBU .. opustíš vesnici a pak se mi tu skoro rozbrečíš z osobních důvodů .. změkla si .. dřív by se ti to nestalo .. a nenech se tím dál unášet a pojď .. chceš snad něco dokázat ne ?!" optal jsem se a setřášl její ruku a šel dál

Zhluboka jsem vydechla. ,,Nejsem ANBU to bys měl vědět. Vraždící stroj jsem byla jen na misi, jinak jsem vždy byla stejná. A změkla jsem. Mám k tomu důvody..." poslední dvě věty jsem pouze zašeptala. Otočila jsem se a už mlčky jsem zamířila domů. Ještě předtím jsem si z krku strhla přívěsek, který jsem dostala od strýce, jehož jsem neviděla od války. Zatím jsem ho neničila, na to byl čas.

Vytratil jsem se tiše jiným směřem a to k jezeru.
uvidíme co z toho zbylo ..

Před bránou jsme se zastavili.
,,Chvilku na někoho počkáme. Možná nebudeš rád, ale jde do toho s námi." pousmála jsem se a houpala Třešničku v náručí. Konečně usínala.

Dorazil jsem k bráně nastejno s nima.
"to ti to trvalo ... chceš sebou vzít i jí ? seš si jistá ?"
podíval jsem se na Niji zahalen v kapuce

Kývl jsme na souhlas, odstoupil od ní a zapálil si cigaretu. V tuhle chvíli mi to přece nikdo nemůže vyčítat, prostě stres na člověka padá a padá a tak ho musí ventilovat, no ne?
Pak jsem si všiml, kdo jde s náma... a chtěl si dát práska!
"Hmmm ahoj bráško!"

,,Nastaly menší komplikace.." usmála jsem se nevinně. ,,A ano, jsem si jistá." přikývla jsem a pohladila malou po tvářičce. ,,Jste připraveni?"

"nedělej jako, že mě rád vidíš .." podotkl jsem na bratrův pozdrav
"jasně, že jsem připravenej .. jinak bych tu nebyl" šel jsem směrem pryč

Povzdychla jsem si. ,,No tak...Nehádejte se, na to není čas a já nemám náladu to poslouchat." nakrčila jsem obočí. ,,Můžeme tedy vyrazit." kývla jsem na Anbu a usmála se. Tentokrát mě pustili bez řečí a nijak to nekomentovali. Za branou jsem se usmála od srdce. ,,A jsou z nás všech oficiálně nukenini..Teda, ze mě a Daie." zakřenila jsem se a všichni jsme se vydali na cestu do Oto. (Přesun)

Došiel som sem spolu z Rokou ktorú som mal na chrbáte .
"Vidíš a ani to nebolelo no teraz kam že ?"

Ukázala jsem k jednomu z ANBU. Nežli se Naruto pohl přišel on k nám, protože si toho všiml. Po krátkém rozhovoru jsem z něj dostala, že tudy Mizukage prošla. Celá jsem zbledla a zavrtala jsem se hlavou do Narutova ramena.
To nemůže být pravda, zašeptala jsem.

"Umm veď to že odišla nemusí znamenať že odišla na dlho nie ?
Alebo ... ehm aj tak to určite bude v poriadku uvidíš nejako sa to vyrieši ."
Povedal som a trochu som sa tvárou natočil aby som ju videl aj keď to ani nešlo .
Vlastne ja som nevedel ako to v Kiri ide no došlo mi že je toto v neporiadku .

Jen jsem zavrtěla hlavou a vysmýkla se mu ze zad. Sama jsem z toho byla v šoku. Sedla jsem si vedle brány, nohy přitisknuté k tělu a úplně jsem přestala reagovat na okolí. Potřebovala jsem přemýšlet.
(dobrou noc )

Ja som na ňu chvíľu pozeral a potom som si sadol oproti nej .
Vadilo mi že sa jej deje toto všetko predsa len bola ešte dosť mladá aby mala také starosti.
(dobrúú XD a dobré ráno.,)

Po tvářích mi začali stékat slzy.
Věděla to, věděla co se tu stalo a stejně odešla.
Nechápala jsem to.
Proč?

Presadol som som si k nej .
Lebo som videl že začala plakať .
"No tak Roka chan ... neplač ... uvidíš to bude dobréé nejako to teraz zvládneme nie ?
Budem tu pri tebe a pekne privedieme všetkých ak budeš chcieť .
A vysvetlia ti prečo sa to deje ."
Oprel som ju k sebe ak by sa chcela vyplakať .

Zavrtěla jsem hlavou, skoro jsem ho nevnímala.
Ale já to nechápu, proč se ze všech stali nukenini? Proč mě tu nechali samotnou?
Do teď jsem se ještě držela, ale už jsem vážně neměla daleko od nervového zhroucení.

"Nieco sa asi proste stalo,a mozno to tak riesia ale dedinu chcu nechat na tebe lebo vedia ze to zvladnes, a mozno to je inak ale nesmies sa vzdavavat a podlihat panike lebo je na nas aby sme to zistili nie?
A neviem ci ti to pomoze ale nenecham ta samu budem stat pri tebe ."
Povedal som presvedcene nechcel som ju proste takto vidiet ,chcel som aby jej bolo lepsie

Podívala jsem se na něj.
Ale ona přece musí vědět, že to takhle nejde udržet. Vesnice jí prohlásí za nukenina a pak budou muset zvolit novou Mizukage.
Trochu jsem se uklidnila.

"Preto je lepsie aby sme to nejako oddialili a aj ked mozno vie co roby chcem zistit co sa deje aj pre seba a urcite budeme tak vediet co dalej nie?
A ked tak kto by tu mohol byt potom mizukage?[b]