Ulice Listové

First topic message reminder :

Konoha se opravuje, ještě je potřeba zavést elektřinu, vodu do domů a ostatní věci ^^...




Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Přikývla jsem.
"A proto bych jednou chtěla být tak silná jako vy." pousmála jsem se.
"Danzou-sama... Vím, kolik toho dokázal, ale on má své metody a vy své. Já upředňostňuji ty šetrnější a... Jak to říct? Lidštější."

"Tomu se říká, Vůle Senju...Ano, ano, máš pravdu." přikývl jsem.
"Shijin, hlavu vzhuru. My zvítězíme, tuhle válku vyhrajeme. Máme ty nejlepší Shinobi..Každou válku v Historii jsme vyhráli. A proč? Odpověz si na to sama." na to, že je válka, jsem byl opravdu velice spokojený. Opřel jsem se o lavičku a spokojeně sledoval kolemjdoucí.

Rty mi zvlnil další úsměv.
"Jsem si tím jistá, ale nelíbí se mi pomyšlení, kolik životů by to mohlo stát."
Nelíbí je slabé slovo... A proto myslím na tu techniku.
Trhla jsem hlavou a přinutila se myslet na něco jiného, i když se mi to příliš nedařilo.
Válka... Znamená tolik zmařených životů pro pár lidí, kterým síla příliš stoupla do hlavy. I když kdo ví. Přála bych si vědět, na co teď myslí oni.

"Ano, proto musíme snížit ztráty. Mám dost plánů, tak uvidíme." pousmál jsem se.
"Doufám, že budu jako generál nějaké divize." zasmál jsem se.

Najenou se objevím na ulici a před sebou vidím otce: ,,Ahoj tati, vrátil jsem se z hory Myoboku. Fukama-sama mě pustil domů. Co se tu děje?" a usměju se na otce svým typickým úsměvem.

"V tom případě doufám, že právě v té divizi budu bojovat. I když já s bojem na blízko mám divizi předem určenou, pokud se nepletu."
Otočila jsem se, když jsem uslyšela něčí hlas.
A hele, my o vlku...
Kývla jsem na pozdrav.

"Ano, přesně tak."
"Jé Tobiru." pousmál jsem se.
"Konečně jsi tady, jak ti to šlo? NO, co se tady děje...Jedno slovo, válka, můj synu. Pojď sedni si sem." ukázal jsem na místo na lavičce.

Trochu jsem se posunula, aby si Tobiru mohl sednou mezi nás.
"Uhm... A jaké divizi byste si přál velet, jestli se smím zeptat?"

"Střední a velkou vzdálenost. Tam bude asi nejvíce ninjů. Vy budete zřejmě roztroušeni do dalších menších výzvědných skupin." pousmál jsem se.

Šel jsem ulicí a uviděl jsem na lavičce sedět nějaké lidi. Šel jsem proto blíž, abych se podíval kdo to je. Když jsem přišel blíž, hned jsem je poznal. ,,Hoj." Podíval jsem se na ně a sedl si kousek od nich.

Posadil jsem se na místo, které mi bylo určeno a promluvil jsem: ,,Já chci taky pomoct ve válce. Chci bojovat. Chci chránit vesnici a pak se stát Hokagem." zavrtím se.

Zvedla jsem ruku na pozdrav a pousmála se.
Tohle mi vyhovuje tisíckrát víc než to mučivé ticho...
"Jsem zvědavá, kdo bude velet nám."
Mohla by Naomi-sensei...

"Hoj Seito. To se nám tady pěkně schází Rodinka." upřímně jsem se zasmál.
"Tobiru, nejradši bych tě nechal doma, zavřeného. Ale já věřím, že to zvládneš a neumřeš. Hmm..Nevím, je hodně potencionálních vedoucích."

Zašklebím se a pronesu:,,To jako, že mi bude někdo velet? To snad nemyslíš vážně?!! Já chci být sám velitel průzkumného týmu. Já chci prozkoumávat pozici ostatních. Chci velet. Prosím." Podívám se na otce svým psím pohledem.

"Jsi se zbláznil." zakroutil jsem hlavou.
"To je pro zkušené a ostřílené bojovníky. Navíc, nemůžeme nacpat jenom bojovníky z Konohy."

Rodinka? Uhm.... Nepřekážím?
Pak mi došel význam Tobirových slov a začaly mi cukat koutky.
"Hai, prosím." ušklíbla jsem se.
"Chci mít velitele, kterého jsem učila Shunshin."
Měla jsem sto chutí Tobirovi rozcuchat vlasy jako Naomi, ale asi by mi to neprošlo.

,,Ale mě stačí dva Chunnini. Nech mě jim velet. Naučil jsem se spoustu nových Jutsu a ochráním je i vlastním životem. Nenechám umřít svůj tým. A nebo mi dej velitele, ale někoho koho znám." pronesu svůj požadavek a čekám otcovu odpověď.

"Tak o tomhle já nerozhoduju. O tomhle rozhodují jiní, já také figuruju jako pouhý pěšák." usmál jsem se.

Chci vidět výraz Danzoua, jestli mu tohle Tobiru zopakuje!
Tiše jsem se smála a snažila se, aby to nebylo vidět.
"Myslím, že nám by mohla velet Naomi-sensei." pousmála jsem se.
Alespoň vím, co od ní čekat. A vím to přesně - Kočku feudálního pána v batohu a opalovací krém.

"Ježiš, Naomi a ta její kočka." torchu jsem zrudl.
"Ta Kočka je postrach, ona umí Oiroke."

Naklonila jsem hlavu mírně na stranu a zatvářila se překvapeně.
Pak mi začaly cukat koutky.
"Chcete... Chcete říct, že na vás Naomina kočka zkoušela Oiroke no Jutsu?"
Neovladatelně jsem se rozesmála.
"I když je to velice účinné... Já ho umím také." blesklo mi v očích.

,, A kdo o tom rozhoduje? Když už bys nemohl ty tati, tak bych chtěl tady Shijin. Zná mě dobře já jí také. Budu muset za Hokagem." pronesu se zklamáním v očích.

"O tom rozhoduje Aliance. V průběhu dvou dnech, bude rada, válečná porada čtyř Kage a Mifuneho. My společně s Ninji z ostatních vesnic, budeme čekat. Všichni se nám nahrnou do vesnice." otočil jsem se na Shijin
"Ano! Zkoušela na mě Oiroke. TO je..nechutná technika, možná horší než Shiki Fujin!"

Hmm... Jak tak na to myslím... Chtěla bych vidět jeho výraz. Jak lákavé...
Moje myšlenky byly na mé tváři zjevně znát.
Přesto jsem nepřítomně odpovídala Tobirovi.
"Stejně jsme spolu v týmu, mohlo by to tak zůstat i v průběhu války. Bylo by mi ctí."
Dál jsem nespouštěla oči z Hokageho.
Oiroke... Vážně by mě zajímal jeho výraz....

Protáhl jsem se z únavy a dále je poslouchal. Už aby ta válka byla za námi. Ale, co pak? Co když ztratíme naše blízké? Tomu, ale nedovolíme! Chvílemi jsem se ztrácel v myšlenkách a byl pořád potichu.