Tréninkové místnosti

First topic message reminder :



Tréninkové prostory, poblíž potok, les a sklad se vším co je pro trénování potřeba.

Sotva jsem popadala dech.
Zase bych to s tím tréninkem neměla přehánět...
Protáhla jsem se a zamířila pryč.
Po tomhle potřebuji něco čistého na sebe a hlavně klid, klid a potom samozřejmě klid.
Tiše, zvonivě jsem se rozesmála.
Asi vypadám jako blázen.
Věnovala jsem cvičišti poslední pohled.
Já se brzy vrátím. Musím se vrátit, musím zesílit a nesmím to vzdát.

(Přesun)

Ani nevím jak dlouho jsem tam stála. Kolem sebe jsem cítila svou čakru. Jako při tréninku hvězdy. Pomyslela jsem si. Obvikle mě po nějaké technice nebo věci, kde používám čakru bolí hlava, ale teď nic. Pousmála jsem se. Je dobře, když se nemusím obávat, že by mě chtěl Yonbi ovládnout.
Odešla jsem.

Tak zase zde...
Postavila jsem se blíž k lesu a zkoušela si svou novou techniku.
Pečetě by mi šly, ale kdybych dokázala tu chakru víc nahromadit...
Moje chakrová vrána rozevřela křídla a... Narazila do stromu.
Pootevřela jsem nechápavě ústa.
Tak takhle ne! A ty chceš zesílit?

Zkoušela jsem znovu a postupně přicházela na to, že čím větší vrána je, tím hůř se mi ovládá. Budu si muset najít to správné množství a rychlost.
Přivřela jsem oči a s aktivovaným Byakuuganem se snažila ten strom nezničit.
Zvládnu... Já tu techniku určitě zvládnu!

Procházela jsem se po vodní hladině a zamyšleně sledovala svůj odraz.
Kolem hlavy mi létaly chakrové vrány. Kontrolovala jsem je a když se mi zdálo, že už jich je moc, nechala jsem jich pár spadnout do vody. Dívala jsem se, jak rozráží vodní hladinu a na těle mi přibývalo kapek chladivé vody.

Když jsem byla dostatečně daleko od břehu postavila jsem se do bojové pozice svého klanu a aktivovala znovu Byakuugan. V jedné dlani mě hřál Juuken, v druhé příjemně chladil Kaze Ken.

Přišla jsem na cvičiště a ihned popadla dvě dřevěné figuríny, na kterých jsem si chtěla spravit náladu. Ještě jednou budu dělat doprovod do takové "vznešené společnosti" tak z toho budu na prášky.
"Taaaaaaakže, za nafoukanou šéfku Akablbů!" zavrčela jsem, a udělala něco takového.



Pak jsem se otočila na figurínu číslo dvě.
"A za toho neméně nafoukaného polorozpadlého dědka!"



Stála jsem tam a kochala se tím, jak se kolem mě zvedal prach. Pohled na rozsekané panáky byl maximálně uklidňující.
"Tak, a zase se můžu nějakou dobu ovládat." usmála jsem se sladce.

Zastavila jsem se uprostřed jezera a chvíli na ni bezeslova "zírala"
Už dlouho jsem ji neviděla v téhle náladě.
Dvěma skoky jsem se dostala zpátky na břeh.
Ať jsem chtěla nebo ne, začaly mi mírně cukat koutky úst.
Jak to říkala? Šéfku Akablbů?
"Řekla bych dobré dopoledne, ale ono asi nebude nejlepší, že?"

Na tváři jsem vyloudila milý a falešný úsměv. Po vzteku už nezůstaly ani památky. Přesně tak jak je to správně...
"Na tomhle dopoledni je něco dobrého?"

Povzdechla jsem.
Zmínka o hezkém počasí by asi nepomohla.
"Kupříkladu... Gratuluju k povýšení." pousmála jsem se.
Od rána mi podivně zářily oči. A kupodivu se mi i dařilo co se tréninku týče.
Dnes mě snad nic nerozhodí...
Šibalsky jsem se ušklíbla.

Povzdechla jsem si ale vlastně jsem se nedivila. Lidi toho nakecají, nic se tu neututlá. Můžu být ráda, že nikdo nemá tušení o jiných věcech...
"Uhm. Díky. Snad to něco hezkého opravdu přinese." zamyslela jsem se. No určitě víc povinností a situací, ve kterých mi půjde o krk. Ale snad si i lépe prosadím své názory ohledně... spousty věci.

S povzdechem jsem se opřela o kmen nejbližšího stromu.
To jsem to asi s tréninkem trochu přehnala... Zase.
"Nezdá se ti, že je tu poslední dobou nějak prázdno?"
Pohledem jsem zpytovala bezmračné nebe.

Lepší prázdno, než přeplněno...
"Ani ne, postrádáš snad někoho?" zvedla jsem jedno obočí a modlila se, aby v tom zase nebyl nějaký chlap. Nechápu co na nich vidí.

"Jestli myslíš na Alliiho, tak to jsem tím říct nechtěla. Jen nemám s kým mluvit. Poslední dobou jsem si zvykla na společnost alespoň ostatních členů hlídky." ušklíbla jsem se.
Ano, na tohle myslíš místo tréninku a pak se divíš, že nic nezmůžeš.

Pokrčila jsem rameny. Co se s tím dá asi dělat?
"Není to teď jednoduché. Lidé jsou více na misích než v Konoze. Chceš snad probrat něco konkrétního?"
Co na tom mluvení má?

Proč?
"Uhm... Ne."
Zase mě odhadla... Ale ne, je jedna věc, kterou si nechám pro sebe.
"Spíš chci, aby na mě někdo mluvil. Jinak se brzy schovám někam daleko a pěkně dlouho nevylezu. Když si představím, že jsem Ashi tak dlouho brala jako... No, jako někoho na koho se člověk může spolehnout. Zajímalo by mne, kde je teď Ryuuji, po tom co ona..."
Ztichla jsem.
Má pravdu... Když začnu mluvit, nejsem k zastavení...

Možná by jí udělal radost mluvící papoušek... Asi jí nějakého pořídím. Něco jako je ta Naomina kočka...
"To s Ashi, překvapilo mě to, ale v podstatě ne tolik. Hodně lidí které jsem považovala za svůj vzor nebo přátele, mě zklamalo. A naopak. Lidé kteří podle mého názoru páchají jedno zvěrstvo za druhým..." odmlčela jsem se a nechala si v hlavě promítnout jejich obličeje.
"Zkrátka, nikdo není ani hodný, ani zlý. Vždycky záleží na tom, z jakého úhlu se na něj podíváš." ukončila jsem myšlenku.

"Ach ano, však já vím." kysele jsem se ušklíbla.
Ehmm... Kdo říkal, že mu nic nezničí skvělou náladu.
S přemáháním jsem vykouzlila úsměv.
V dlani se mi začala tvořit drobná vrána.
"Nejlepší přátelé jsou poslední dobou jako tyhle." ušklíbla jsem se a sledovala, jak se chakra vytrácí.

Pousmála jsem se a zavrtěla hlavou.
"Když už nejlepší přátele najdeš, tak se nikdy nevytrácí. Ale najít je, to je právě ta věda. V tom ti ani naše oči nepomůžou."

Rozesmála jsem se.
"Raději tohle téma necháme být, už nevím, co říct."
Zvláštní... Každá jsme úplně jiná a přece jsme sestry. Nedokážu si představit, že bych ji neměla. Mírně jsem se pousmála.

Kývla jsem na znamení souhlasu. Šla jsem blíže k okraji lesa a posadila se do stínu jednoho ze stromů. Opřela jsem se o něj, ruce si složila za hlavu a odpočívala.

(ende, přijdu tak za dvě hodinky xD)

S úsměvem a zase skvělou náladou jsem se vrátila na vodní hladinu a znovu aktivovala Byakuugan.
Takže správné množství chakry... Použila jsem své oblíbené Jutsu a začala tvarovat chakru. Vrána se přede mnou zatřepotala a spadla do vody.
Ajej... Otočila jsem pohled na břeh.
Ještě, že tohle fiasko neviděla...
Zkoušela jsem to znovu.

Začínalo mi to stačit.
Vydechla jsem a na chvíli se posadila.
Tentokrát ale na břehu. Zaklonila jsem hlavu a pozorovala nebe.
Ano, na tomhle dni je rozhodně krásné počasí.
Nad tak primitivní myšlenkou jsem se musela pousmát.
Kdyby to tak jednoduché bylo vždy...
Vstala jsem a zmizela.

(Přesun)

Tak, teď už to snad zvládnu! Vylezl jsem z vody, ráno jsem šel plavat. Usušil jsem se a oblékl.
"Teď se všichni dívejte!!" soustředil jsem čakru.
"Kuchiyose no jutsu!"

Gamabunta
"Oo, kdo mě to přivolal!?" naštveně hledal zdroj všech problémů.

"J-já." bázlivě jsem si sedl na žabí hlavu.

Gamabunta
"Kdo jsi prcku!? Rozmáčknu tě jak švába, já jsem Gamabunta! Mě nemůžeš jen tak zbytečně přivolat!"

"Já jsem Tobiru, Šéfíku, a přivolal jsem tě, to znamená, že na to mám a teď mě budeš poslouchat!" odvážně jsem se postavil a ukázal směrem, kterým by se měl Gamabunta vydat.

Gamabunta

Eh, někoho mi připomíná.
"Tak nostalgické. CO chceš?! Proč jsi mě přivolal!?"

"Noooo, jsem trénoval, a konečně se mi podařilo Kuchiyose!" hrdě jsem vystrčil hruď.

Gamabunta
"Tak mě přivolej, až budeš potřebovat pomoc, teď je to zbytečné, akorát jsi mě vyrušil!!!!" žába zařvala a zmizela.

Já jsem stál ve vodě.
"Ehh.." Zkusil jsem Shunshin a povedlo se. Stál jsem na stromě.
"A co tohle? Katon: Endan!"



"Eeee!?" sledoval jsem ohnivou věc, jak padá do vody.
"Sugooooiiii, já jsem to zvláádl!" začal jsem poskakovat jako šílený.

Došla jsem do tréninkových místností.
Tvářila jsem se jako bůh pomsty.
Jin... Tss... Jak ji vůbec napadlo mi tak říkat?
Zamířila jsem k jednomu ze stromů se škodolibým úsměvem.
"Kaze Ken!" vykřikla jsem, přiskočila blíž a dlaní prudce udeřila do kůry.
Po kmeni se jako pavučina rozběhly drobné prasklinky až se rozpadl.
Koruna dopadla přede mne až se z ní zvedlo několik lístků, které mi uvízli ve vlasech.
Rty se mi zvlnily do úsměvu.
Tohle je neuvěřitelně uklidňující...

Přišla jsem do tréninkových prostor.
Zhluboka jsem se nadechla. Dala jsem ruce do znamení ptáka. "Kujaku Myouhou."


A teď novou techinku. Soustředila jsem se. Část čakry se mi zvedla do vzduchu. a vytvořila se bestie.


Chvíli jsem jen tak vzduchem s ní pohybovala. Teď přišlo na řadu rozdělení na dvě bestie. Původní bestie se začala protahovat až nakonec se jedné vytvořila druhá.
Bylo težší s oboma pohybovat. Nakonec se znovu spojili do jedné.


Kruci! Zkusila jsem to znovu. Opět se bestile rozdělila na dvě stejné. Chvíli jsem nic nedělala a čekala jestli jsem techniku udělala dobře.
Obě bestie tam zůstali.
Zaútočila jsem na strom. Kařdá bestie z jedné strany. Otevřely tlamy a "kously" do kmene stromu. Kmen se v těch místech roztříštil a strom padal k zemi.

Všimla jsem si Shizuky, ale vypadalo to, že se soustředí na trénink, tak jsem se odklidila kousek dál a nerušila ji. Chvíli jsem se procházela po vodě a pak se pustila do tréninku své vlastní techniky. Dopadla jsem o něco lépe než včera, ale pořád jsem si nenašla správné množství chakry ani správnou rychlost.