Tréninkové místnosti

First topic message reminder :



Tréninkové prostory, poblíž potok, les a sklad se vším co je pro trénování potřeba.

"Ty si ty svoje fórky nikdy neodpustíš viď." ušklíbla jsem se ale bylo mi trochu smutno. Na tohohle magora jsem si zvykla.

"Kdy vlastně odcházíš?"

Protáhl jsem se a rozhlédl se kolem.

"Nooo, popravdě ihned." řekl jsem a bylo mi divně. Nakonec jsem Mikomi objal, div jsem ji neumačkal.

"Dávejte na sebe se Shijin pozor, hodně trénujte, poslouchejte tu protivnou Naomi a najděte jí chlapa, potřebuje ho jako sůl. Jo a taky hlídejte Assasina a až se probudí, tak ho moc nezlobte." vysypal jsem ze sebe a mrkal ostošest, abych zahnal slzy.

Eeeh? Co to? Nechala jsem se mačkat jako bezmocný plyšák a smála jsem se tomu úchyláckému proslovu. Slyšet to Naomi... Nevím nevím...

"No jo, no jo. Taky tam na sebe dávej pozor. A děkuju. Za všechno." pousmála jsem se při vzpomínce na jeho promlouvání mi do duše. Jedno se mu musí nechat, dokáže pobavit.

Ale radši ať už mě pustí, ví přece že umím to jutsu s jehličkama...

"Já a dávat pozor? Nic se mi nestane. Víš že naše oči nemůže nikdo obelhat."

Odstoupil jsem od Mikomi a pootočil se k odchodu.

"Snad jsem řekl všechno co jsem chtěl. Tak zatím nashle." pravil jsem poněkud nejistě a vydal se pryč.

Přesun

"Ahoj." na víc jsem se nezmohla. Sledovala jsem ho jak odchází, dokud mi naprosto nezmizel z dohledu. Bůhví jaká šílená dobrodružství ještě někde natropí... Poté jsem se vrátila k tréninku. Proč jen mám takový divný pocit, že to nebylo "nashledanou" ale "sbohem"?

Ležela jsem v trávě a odpočívala. Pozorovala jsem nebe a ptáky létající vysoko nad zemí. Posadila jsem se a protáhla si záda.

Nedá se nic dělat, je čas vrátit se do práce.

přesun.

Přišla jsem na tréninkové pole. Posadila jsem se k vodě. Vytáhla jsem si svitek, který jsem rozložila do trávy před sebou a následně jsem v něm začala číst. Technika žádala zprvu hodně soustředění...

Prišiel som k trenigovemu polu v všimol si nejaku povedoju osobu pri jazere tak som si daol bližšie ku nej.
"Ahoj...."

Vydechla jsem až když jsme tam dorazily.
Pomalu s přivřenýma očima jsem si položila tašku na zem. Následoval svitek, který jsem pokládala ještě pomaleji. Ruka se mi trochu chvěla.
"Nesnáším, když se mi někdo prostě nelíbí. Ani jeho chakra se mi nelíbí..."
Hokage-sama, proč už se neprobudíte? Teď mám pocit, že nerozeznám názvy lékařských technik a že nevím, k čemu mám používat Byakuugan. Nejsem student akademie, ksó...

Očima jsem vyhledala nejbližší strom.
Tak jo, udělám tu věc teď...
"Šannaró!" vykřikla jsem a s dlaní zabarvenou modro-bílou chakrou se rozeběhla proti stromu. Svou větrnou pěstí jsem do něj prudce uhodila a uskočila. Sledovala jsem, jak se po kmeni rozeběhly jemné prasklinky a následně se strom skácel. Kolem vlasů mi tančily drobné lístky. Prudce jsem vydechla.
"Je to uklidňující..." pokusila jsem se ospravedlnit své jednání a provinile se pousmála.

"Je to dobrý ninja a já cítím jistou úctu, když s ním mluvím, ale..." ušklíbla jsem se.
"Hokage-sama je někdo, komu můžu i důvěřovat nebo ne? Já neumím slepě plnit rozkazy, učit se jutsu jen proto, že někdo se rozhodne, že bych je měla umět a naopak. "

"Byakuugan je dar i prokletí a nemít v zásobě Jutsu, které umím díky svitkům od Hokageho, asi bych se z jeho věčného používání zbláznila."

"To sice ano." šibalsky jsem mrkla. "Ale většina těch ostatních nemá kancelář plnou starých svitků, které se nikdo jiný než já neučí."

Zasmial som sa
"No tak natom nieco bude no ale aj tak ked si to budes takto brat budes mat kvoli tomu len depku nechaj to tak Hokage sa urcite uzdravy len to trochu potrva no "

"To sice ano, ale co bude dál? I kdyby se dnes nakrásně probudil další týden bude trvat než se úplně zotaví a nejméně dva než bude mít zpátky všechnu svou sílu." ušklíbla jsem se a se sarkasmem v hlase dodala:
"A za tuhle dobu Danzou-sama upevní své postavení a vážně si myslíš, že by se teď toho postu jen tak dobrovolně vzdal?"
A co bude pak?
Na otázku, kterou jsem si v duchu položila jsem nedokázala odpovědět.
Zjevně to bude ještě zajímavé.

"A co zmůžou dva chuunini se psem a mojí stovkou vran?" rozesmála jsem se.

"Musí to dobře dopadnout, ale není to tak, že by ho tu nikdo nechtěl. Právě naopak - My ho potřebujeme kvůli jeho síle, jenže asi nikomu nedochází, že k síle patří i rafinovanost. Ten člověk po titulu Hokage toužil víc než kdokoliv jiný."

"Zapomínáte na jednu věc." přiskočil jsem k nim.
"Promiňte, nešlo neposlouchat." následovalo ušklíbnutí.
"Danzou je starý a vážený člen rady, byl tady dlouho před tím, než všichni ostatní. Je starší než byla Tsunade a zemřel pro Konohu, taky ho nemám rád, byl jsem proti jeho kandidatuře, ale...Assasin byl moc hodný. Věřím, že se probudí, až se probudí tak bude opět Hokage, je pouze na něm, jak se rozhodne. V minulosti taky byli dva Hokage. Hiruzen a Minato."

Nic som nepovedal len som sa pozrel smerom na toho kto prisiel

"Jsem Sasuke...Sarutobi Sasuke." posadil jsem se na zem do tureckého sedu.

"Ja som Ryuuji Akatsuchi "
povedal som len tak a mlcal som potom som pozrel som na Shijin

Zrudla jsem.
"Je mi to známo, avšak první dojem udělá své. Věřím, že před smrtí v sobě člověk najde víc než jen touhu splnit si svůj cíl, ale netuším, jestli mnoho z toho zůstane v životě. Zvykla jsem si na trochu té volnosti ve výběru Jutsu a Hokageho pokyny jsem se řídila zčásti i proto, že mě nenutil učit se jen klanové techniky. " Jemně jsem se pousmála.

"A obhájit si teď jedinou techniku mě stálo veškeré sebeoládání." povzdechla jsem a můj více než výmluvný pohled směřoval ke kmeni, který se mi podařilo pokácet" svou milovanou větrnou pěstí. "Zřejmě se nechovám jako správná kunoichi, odpusťte. Doufám, že ty řeči nebyly příliš nevhodné."
Podala jsem mu ruku.
"Mé jméno je Hyuuga Shijin."

Nawaki napsal:Prišiel som k trenigovemu polu v všimol si nejaku povedoju osobu pri jazere tak som si daol bližšie ku nej.
"Ahoj...."

Zvedla jsem hlavu od svitku. "Hm.. Ahoj."

"Ano, to je pravda." Potřásl jsem si ruku s Shijin.
"Já jsem se taky musel učit techniky klanu Sarutobi, celý život jsem byl zavřený mezi opicemi, které mě učily. A teď bych řekl, že se to opravdu hodí. Ale teď vážně, kdyby mu Assasin nevěřil, nepřijmul by jej zpět. Danzou se sám ponížil a udělal to. Myslím, že nám to bohatě stačí k tomu, abychom mi věřili v něj. Zrušil spojenectví, kdo ví, co bude další jeho tah. Ale stejně ho nemám rád." ušklíbl jsem se a prohrábl vlasy.

Pousmála jsem se.
"Myslím, že máme stejný názor. Cítím k němu úctu, ale chybí mu ta přirozená důvěra, kterou by podle mne měl alespoň trochu Hokage vzbuzovat."
Také jsem se posadila a natáhla se pro svitek s lékařskou technikou. Uložila jsem ho do své tašky a zvedla oči k Ryuujimu.

"Nedokážu pochopit, jak mohl mít o psech z klanu Inuzuka tak nízké mínění." ušklíbla jsem se. "Určitě ho to dokážeme naučit."