Tréninkové místnosti

First topic message reminder :



Tréninkové prostory, poblíž potok, les a sklad se vším co je pro trénování potřeba.

Sedla jsem si. Katanu položila vedle sebe. Soustředila jsem se.

"Jednou to bylo, při útoku na vesnici. Vidět znovu zničenou vesnici..." odmlčela jsem se. "Poté to bylo při poslední misi. Byla jsem trochu roztěkaná..." malý detail jsem vynechala.

"A umíš tu čakru vyvolat, aniž by ti hráblo?" takže roztěkanost, hněv, strach.. Usilovně jsem přemýšlel.

Naštvaně jsem se na něj podívala. Já ti dám hráblo!

"Tak?" netrpělivě jsem na ni pohlédl.

"Já ji nikdy nechtěla vyvolat." bránila jsem se. A byla to pravda!

"Ale budeš se ji muset naučit kontrolovat a potlačit. Přece nechceš ublížit ostatním. Je to dar, tak ho využívej." opřel jsem hůl o kmen a udělal pečeť.

Dar? To jasně.
"Když myslíte. Co mám udělat?" optala jsem se.

"Zkoušela jsi dát té opici banán? Respektive, se s ní spřátelit." zvedl jsem zvědavě pravé obočí.

"Neměla jsem žádný banán." odsekla jsem.
Zamyslela jsem se. "No..." vzpomněla jsem si na to jak mě Reina přiměla si s ním promluvit, když jsem nemohla. "Možná... řekl mi, že mě příště zabije."

"Nezabije, nemůže, protože by umřel taky." ušklíbl jsem se.
"Musíš, to zkusit znovu. Tentokrát s ním bojuj. BUď tvrdá, použij všechno co máš, nemůžeš zemřít. Pak, půjdeme k vodopádu pravdy."

"Zbláznil jste se?! To mu mám jako zaspívat ukolébavku a doufat, že usne?! Nemám pořádné techniky! No s katanou to umím celkem doře, ale..." kroutila jsem hlavou.

"Jenže sny a skutečnost je vždycky jinde. Nemám tolik sil, abych ho dokázala porazit. Kdybych se nesnažila, tak bych umřela hned při tréninku hvězdy." poslední větu jsem řekla šeptem.

"Zvládla jsi trénink hvězdy, ten je určitě těžší, než tohle. Právě si to sama řekla. Já tě uvedu do spánku. Kde můžeš navždy ukončit svou noční můru." odhalil jsem sharingan.

"Máte mě na starosti." řekla jsem napučeně. Povzdechla jsem si. "Dobře." podívala jsem se do očí.

"Já budu připraven, kdykoliv zasáhnout a zatlačit čakru bestie zpět."
Soustředil jsem čakru a Shizuka usnula.

Cítila jsem, jak mi těžknou víčka. Zhroutila jsem se k zemi.

Objevila jsem se u úpatí jeskyně. Zhluboka jsem se nadechla a vstoupila jsem dovnitř. Srdce mi bilo jako o závod. Každým krokem jsem měla větší strah.
Chodba v jeskyni se stáčela. Zahnula jsem tedy. Spatřila jsem klec. Naprázdno jsem polkla.

"Hmmm!!" zabručel jsem.
"Zase jsi tady? Srabe." posměšně jsem se zasmál.

"Nečekal jsem, že budu mít, někdy slabšího jinchuuriki, než byl Roshi."

"A já jsem nemyslela, že budu mít takovou opici!" otrkala jsem se. "Sice neumím démonické umění, ale něco umím."

"Jo? Tak se předveď." zasmál jsem se a zabušil do své opičí hrudi jako King Kong.

Tak s touhle opicí musím žít! povzdechla jsem si. Připadala jsem si jako manželka, která se hádá se svým manželem. xD
"Předveď? Nejsem žádná cvičená opice!"

"Huhu." Z pod klece začala vytékat láva.
"Tak? Jsi slaboch!!"

Uskočila jsem stranou. "V tom ti odporovat nemůžu. Ale někdy i slaboch dokáže překvapit."