Tréninkové místnosti

First topic message reminder :



Tréninkové prostory, poblíž potok, les a sklad se vším co je pro trénování potřeba.

Mikomi-sama ide na misiu?
Hneď som sa prebudil.

Přikývla jsem. Danzou-sama ostatně říkal, že mě nějaká mise čeká.

"Hai, budu tam. Děkuju za zprávu." pravila jsem trochu zamyšleně. Otázky jsem neměla.

Jdeme odstranit jednoho člověka a bude nás tolik?

Vstala jsem z trávy a procházela se. Přemýšlela jsem o tom co nás tam čeká.

,,Jo ještě." Zavolal jsem na ní. ,,Nevíš kde je Naomi. Ta mise bude asi fakt makačka, tak by jsme měli mít alespoň utvořené dva týmy."

Naomi se asi někde opaluje, nebo popíjí saké... ale nahlas to říct nemůžu. Pokud nechci aby mě uškvařila tím svým ohnivým juukenem.

"Naposledy byla v nemocnici, ale pak se kamsi vytratila. Pomůžu ti s hledáním, snad ji do večera objevíme." dodala jsem povzbudivým tónem, i když jsem si o tom myslela své.

Snad nebude příliš zbouraná...

,,Dobrá, děkuju. Tak pokud jí najdeš tak jí to vyřiď. Já musím ještě za Allim posledním členem našeho týmu." Zamával jsem na ně a vyběhl z místnosti.(přesun)

Postavil som sa k Mikomi.
"Prajem vám úspešnú misiu, Mikomi-sama."

Oplatila jsem mávnutí a otočila se zpátky na Taku.

"Děkuju, snad se brzo vrátím. A co ty? Co budeš dělat?" přeměřovala jsem si ho tázavým pohledem.

Trochu jsem se tomu musela zasmát.

"Spíš jsem si dělala starost aby ses tu nenudil." pravila jsem a s aktivovaným byakuganem prozkoumávala ulice Konohy, zda nenajdu Naomi-sensei.

Abych se spíš porozhlédla po saké barech...

"Nemusíš mať obavy, ja sa pobavím," dodal som s úsmevom na tvári.

No toho se právě obávám nejvíc... toho JAK se pobaví.

"Půjdu si ještě něco vyzvednout doma pro tu misi. Jestli chceš, můžeš jít se mnou." pousmála jsem se a dala na cestu k sídlu klanu Hyuuga.

Yuniičina nálada se značně zlepšila, když doběhla na cvičiště.
Tentokrát jsem jí stačila, ale měla jsem nepříjemný pocit, že jestli si tenhle sprint bude chtít dát ještě na cestu zpátky, tak... Budu dělat, jako že se mi "jen" nechce.
Pousmála jsem se a sledovala svou společnici.
Yuniičin hřbet jen kousek nad mým psem se zachvěl a ona zaklonila hlavu a zívla.
Pár lidí raději ze cvičiště zmizelo při pohledu na její rozevřenou tlamu.
He he...
Stříbrná srst se zavlnila a ona se rozběhla obhlédnout si prostranství, zatímco já se posadila do tureckého sedu a začala se prohrabovat ve své tašce.
Tak co za svitky klanu jsem si ze sídla vzala... Je milé mít ke všem klanovým Jutsu přístup, ale mít ho jen proto, že jsem z klanu poslední...
Povzdechla jsem a začala si svitky prohlížet.

Gatenga - Tesák dvojítého zaříznutí. Hmmm...
Hvízdla jsem a čekala až ke mne Yuniiku přiběhne.
Pak jsem jí tiše vysvětlovala, co se začneme učit a jak to bude vypadat.

Tak začneme...
"Juujin bunshin!" vykřikla jsem, i když spíše jsem to jen znuděně prohodila do větru.
Yuniiku se proměnila v mou přesnou kopii.

Začala jsem skládat pečetě a ona se mnou.
Přizpůsobila jsem se jejímu tempu. Tohle Jutsu musíme zvládnout ve stejnou dobu, stejně jako jsme se ho stejně začaly učit. Nejdříve si musíme vrýt do paměti pečetě. Jako vždy... Usmála jsem se a přivřela oči.
První pokus...

Pohladila jsem ji po stříbřité srsti.
Tělo se mi lesklo potem, ale nijak mi to nevadilo.
Vypadá to, jako zajímavé Jutsu...
Letmým pohybem ruky jsem naznačila, že odcházíme a společně jsme zmizeli z tréninkových prostor.
Doufám, že se ho naučíme dřív než se vrátí...

(Přesun)

Trenoval som tu, aj z Ronguom dtrochu mi doslo co niekedy hovorila Ashi ze by mal byt Rongu silny tak ako ja kedze som zistil ze sa moze ucit tiez ucit techniky tak som celu dobru trenoval len jeho a pokracoval som v tom aj nadalej

Na tréninkové pole přiběhl zadýchaný černý pes.
Chvíli se rozhlížel a pak se rozběhl přímo k Ryuujimu.
"Konečně jsem vás našel." zavrčel a naklonil hlavu na stranu, aby byl dobře vidět list papíru připevněný za obojkem.
Dopis:

Spoiler:

"Tohle posílá Ashi-san a pokud budete souhlasit, mám vás okamžitě dovést za ní."
Jakmile mu byl dopis odebrán zmizel někde v křoví, aby se objevil, až bude potřeba.

Zmizel som za nim
(Aj ked neviem kam )

Černý pes se zase objevil jakmile viděl, že už můžou vyrazit.
Trochu se sklonil. Byl o něco větší než Yuniiku a jeho v pořádku unesl.
"Takhle to bude rychlejší." zavrčel temně a bylo vidět, jak moc je mu to příjemné.
Nicméně rozkazy byly rozkazy.
Čekal, až se Ryuuji chytne jeho hřbetu a bude pořádně držet Rongua a pak vyrazil.

(Za 15 minut v Kiri před kanceláří Mizukage)

Mrštně jsem se odrazila a vyskočila na jednu z větví, které byly dostatečně vysoko, aby mne nikdo nehledal. Nikdo koho jsem nechtěla vidět.
Co bych dala za příjemnou společnost...
Rozmýšlela jsem, v prstech tvarovala chakrové jehly...
Měla bych si vzít další hlídku v nemocnici.

Tak jsem zase tu... Čas potrénovat. Ze skladu jsem vytáhla dva panáky, jako před deseti dny Tora a umístila je pár metrů od sebe.



Hm, je tu i Shijin...

Přiskočila jsem k prvnímu a silným úderem ho poslala přímo na menší skalku, která stála opodál. Jak to dopadlo, je snad jasné.



"Tak proto Drtič hor..." ušklíbla jsem se.

S piruetou jsem se otočila a procvičila si i Prázdnou dlaň. Druhý panák skončil také rozsekaný na kusy.



Spokojeně jsem si oprášila ruce. Tak to by bylo...

He?
Zaujatě jsem ji pozorovala a pak seskočila dolů.
"Ehmm..." kývla jsem na znamení pozdravu.
"Co je to za techniky?" mírně jsem naklonila hlavu na stranu a pousmála se.
To už se Tora vrátil?

Z batohu jsem vyhrabala dva svitky. Byl na nich popis obou jutsu, ještě od Tory. Hodila jsem je Shijin.

"Přece Drtič hor a Prázdná dlaň. Techniky úrovně A." pousmála jsem se.

Rozesmála jsem se.
"Děkuju..." pak se mi v očích objevily šibalské jiskry.
"Ještě, že tě mám."

Schovala jsem svitky do tašky, kterou jsem měla přes rameno a otevřela ústa, abych pokračovala. Pak jsem ale oněměla.
"Hlídka..." zamumlala jsem tiše.
Ksó... První po misi a já na ni zapomenu.
Mávla jsem na pozdrav a rychle se vydala pryč.
Ksó...

(Přesouvá se)