Pozriem na Kura."Čo sa hneď nervuješ. Nič len sa na mňa sakra dobre podobáš."poviem s úsmevom.

Přisedla jsem si k němu a povzdechla jsem si.
"No možná by to šlo...ale co z toho budu mít?"
Nevině jsem se usmála a opřela se lokty o stůl.
"Zajímavého?" ušklíbla jsem se na Ryuushiho poznámku

"Ja na teba? To skôr ty na mňa. Som starší a určite skúsenejší." Po asi tretej dávke saké som ho mal chuť chytiť do genjutsu, ale niečo mi hovorilo, že to nie je dobrý nápad. Odvrátil som sa a zasa sledoval cez okno krajinu.

"Ja sa nehádam."poviem a potom odvrátim od neho zrak."Čo z toho mať? Tak to si vyber ty. Nejako ti pomôžem."poviem a usmejem sa.

Přikývl jsem. "Jo, kdyby jste chtěla tak vám to všechno vyjmenuji, nebo to shrnu do jedné věty." usmál jsem se a prohlížel jsem si ji, ostatní jsem zase úspěšně ignoroval, byla zajímavější a hodně.

"Dobře,až někdy něco budu chtít pomůžeš mi ať to bude cokoliv áno?"
Usmála jsem se a mezitím co jsem čekala na odpověď jsem se koukla na Ryuushiho.
"Povídej co se ti honí v té tvé hlavičce"

"Jasné. Počítaj so mnou."poviem a zostávam ticho. Vyložím si nohy na stôl a relaxujem. Zatvorím oči a poviem:"A kedy začneme?"

Usmál jsem se. "Tam se mi toho honí...no tak co je na vás zajímavého? Jednoduchá odpověď...všechno, oči, vlasy, tělo, kdybych to měl vyjmenovat všechno byl bych tady do konce života. Skončil jsem.

"Fajn..."
Spokojeně jsem se opřela a prohrábla si vlasy.
"Zítra touhle dobou?"
Koukla jsem se na Ryuushiho a zasmála se.
"S někým si mě pleteš ne?"

"Môže byť. Mne to vyhovuje."poviem a vytiahnem brašnu na nohy. Hmm. Tú brašnu mám dosť dlho ale ani som ju poriadne nepriehľadal. pomyslím si a začnem pátrať, čo v nej je. Našiel som páru Ryo a čierny dlhý plášť. Hmm. To sa šikne. Ale nie teraz.

"Ne nepletu, nejste nikomu koho jsem kdy viděl podobná." Prohlížel jsem si ji s opravdový zájmem. "Nevím proč bych si vás měl s někým plést. Nebojte, nejste jen zajímavá, ale i krasná." Poslední tři slova jsem řekl opravdu potichu a divil bych se kdyby mě někdo slyšel.

Snažím sa nejako roztrapatiť vlasy aby som sa nepodobal na Kura. Dám si dve facky. Nahodím chladnokrvný pohľad. Tak teraz sa na mňa nemôže nikto podobať. Postavím sa a oblečiem si ten dlhý čierny kabát.

Přikývla jsem a při vyslechnutí Ryuushiho jsem se začala smát jako pominutá.
Mezi záchvaty smíchu jsem se mu snažila položit otázku.
"Tak ty...jsi na starší jo? kolik ti prosimtě je"
Utřela jsem si slzičku od smíchu a snažila se nadechnout.

Zostanem ticho a začnem sa smiať aj ja. Popritom mám vždy vyložené nohy."Kámo nemáš na ňu. Radšej sa vzdaj."poviem so smiechom.

Když jsem se konečně pořádně nadechla a nutkání se smát zmizelo koukla jsem se Nomochiho.
"Povedená změna vzhledu"
Ještě jednou jsem se zhluboka nadechla a zvedla jsem se,s pobaveným úsměvem jsem došla k pultu a nalila si vodu.

"Dúfam, nechcem sa na nikoho podobať. Musel som to urobiť aby ma nespoznali."poviem a podvihnem sa zo stoličky."A ty, si radšej nájdi ženu svojho veku alebo nehľadaj vôbec."poviem a chytím ho za rameno.

Usmál jsem se. "Ne, vy jste první." Pak otázka kolik i je. "Uhm...no...15."
Pak jsem se podíval na Techiho. "Hm..ty mi máš co říkat." Ruka mi sjela k Brisingru, všichni mohli vidět jak rubín na hlavici zasvítil.

Zasmála jsem se ale tentokrát sama pro sebe,otočila jsem se k nim zády a napila se.
Pohledem jsem sjela na papíry které ležely na židli za pultem a chvíli jsem mlčky přemýšlela.
Asi bych je měla spálit...

"Aspoň sa nesnažím zbaliť ženu, ktorá má o páru rokov viac a na ktorú absolútne nemám. Veď sa na seba pozri. A potom na ňu."poviem a vybuchnem smiechom.

Ušklíbl jsem se a zmizel v obláčku kouře. Hned jsem se však objevil za ním s mečem v ruce a držel jsem mu ho pod krkem. "Chceš umřít hned, nebo až někdy jindy?" Zeptal jsem se, Černou čepelí projela červená energie která krátce osvítila celou místnost, už jen podle toho bylo poznat že to nebude normální meč.

Z přemýšlení mě vytrhla energie kterou jsem ucítila a otočila jsem se.
"Tady ne!"
Sykla jsem na ně a položila jsem skleničku na pult.

"Čo si chceš dokazovať. Sme na neutrálnom územií. Tu sa nebojuje. Myslím, že máme záujemcov, čo by išli po tebe, vlastne po odmene."poviem tak aby ma počul.

"Jo, ale ti mě tak nenaštvaly, jsou mi ukradení, dokonce je mi teď ukradený i to dítě s tím genjutsu." Čepel se začala posouvat, ale potom jsem ji odtáhl. "Ne to by bylo moc snadný, kašlu na tebe." Posadil jsem se zpátky a přemýšlel.

Sama pro sebe jsem si nespokojeně mlaskla při představě že bych to tady musela zase uklízet od krve a natáhla jsem se přes pult pro papíry.
"Jak že se vlastně jmenujete?"
Promluvila jsem k nim a začala jsem si papíry třídit.

Podíval jsem se na ni. "Ryuushi Misairu. A vy?" Meč jsem měl pořád v ruce, rudá energie čas od času proběhla od rubínu a osvítila celou místnost pronikavým rudým světlem.