"Arisu"
Řekla jsem jen své jméno a přešla za pult kam jsem do šuplíku strčila papíry,zvedla jsem hlavu a koukla se směrem k nim.

Odepnul pochvu od levé strany těla a zasunul do ní meč a ten jsem položil na stůl. "Těší mne, Arisu." Pak jsem začal spíš šeptat sám pro sebe, stejným hlasem jako předtím, když jste mne slyšely. "No skvělý, je dokonalá, krásná a jméno to samý..dokonalý a krásný." Brisingr znovu zazářil, ale teď jen rubín, ale díl a výrazněji. "Ty už mě taky neštvi." Řekl jsem směrem k brisingru.

Bol to tu samí nukenin. Kedže som mal iné priority nechcel som sa zaťažovať s ich odstraňovaní a hlavne ich tu bolo celkom dosť na mňa. Bohužiaľ vo svojom pláne som nepokročil ale zato som si vypočul možno v budúcnosti cenné informácie i keď som o tom silno pochyboval. Hoci moje kroky mali viesť do inam ako som išiel teraz.
Stále oblečení v plášti s natiahnutou kapucňou som odtiaľto zmizol skoro bez povšimnutia. Bolo načase pohnúť sa ďalej. (Presun)

"Dáš si něco?"
Promluvila jsem k němu a botou jsem šlápla na hromádku střepů ze skleničky kterou jsem v ruce rozdrtila když mě naštval.
Něco jsem si pro sebe zamumlala a přemýšlela jsem kde je lopatka.

Mírně jsem se usmál. "Pokud tady nemáš pilku na otravný meč, nebo..." po dlouhé odmlce jsem usoudil že neříkat to bude rozumnější. "...radši nic." Bylo poznat že ta druhá možnost by se mi líbila, ale radši jsem ji nevyslovil, protože to mělo co dělat s Arisu.

"No pilku fakt nemám..."
Našla jsem lopatku a smetáček, z nechutí jsem se sehnula takže jsem nebyla za pultem vidět.
"Nebo co? když to nakousneš musíš do doříct..."
Začala jsem mést střepy na lopatku.

Já to tušil...proč vždy nejdřív mluvím a pak myslím?! Protože jsem BAKA! Tušil jsem že odpovědět se nevyhnu." Ehm...no...pusu." Poslední a osudové slovo jsem sotva slyšel i já.

(Musím končit, zítra mám doučko z češtiny.)

Ještě že jsem nebyla vidět protože jsem nafoukla tváře abych se znova nezačala smát.
Rozhodla jsem se ho trápit a odkašlala jsem si abych mohla normálně mluvit.
"No, však jí máš ne?"
Ušklíbla jsem se sama pro sebe a pak jsem se zvedla,vysypala jsem střepy do koše a opřela jsem se o desku pultu.
(Jasný ^^ já už musim taky, tak zítra)

Nevěděl jsem jestli mám být šťastný nebo smutný z odpovědi.
"No to jo, ale já jsem nemyslel pusu, jako pusu..." Pane bože, zabij mne! "...já jsem myslel pusu, jako polibek."

Sadnem si naspäť za stôl. Znova sa zasmejem. Vytiahnem svitok a začnem znova doňho písať. Mal by som ísť skontrolovať Kushinu. Je tam nejako dlho.pomyslím si ale ani som sa nepohol.

Uchechtla jsem se.
"Jo ták, tak to by si si měl najít nějakou holku"
Vzala jsem si nový hadr a otřela pult.
Proč tohle vlastně musim dělat...
Zakroutila jsem hlavou a povzdechla si.

Vošiel som do hostinca posadil som sa niekde na kraj.
Objednal som si Kofolu.
Sledoval som ludí naokolo.

Sledoval som nové člena v hostinci. No hneď som od neho odvrátil zrak a písal ďalej. Popritom som počúval debatu Arisy a Ryuushiho.

"Smrdí to tu nukenínmi"
Povedal som si pre seba.
Vytiahol som z tašky papier na ktorom boli všetcia nukeninovia a odmeny za niech.

Už aby som to mal hotové. Nechcem tu trčať večne. Niečo sa mi tu nezdá. Prichádza tu veľa neznámych ľudí. Mal by som si dávať pozor. pomyslím si a pozerám po všetkých ľuďoch v hostinci. Snažím sa dávať pozor, či ma niekto znovu nenapadne. No popritom píšem do svitku.

Obzrel som si miestnosť a videl som, že je tu jeden Nukenin zo Suny za ktorého dostanem 1000Ryo.
Sledoval som ho.

Po chvíli sa postavím a odídem preč. Svitok mám stočený a chytený v ruke. Len sa usmejem a odchádzam hore schodmi. Našiel som nejakú izbu. Dvere boli mierne otvorené. Tak som do nej vošiel. Zatvoril som za sebou a zamkol kľúčom, ktorý som našiel na skrini. Brašnu som hodil na stoličku, plášť som dal na vešiak a nechal si len svoje dlhé čierne tričko. Hodil som sa na posteľ a svitok dal pod vankúš. Vytiahol som jeden kunai z brašne a pichnem ho do nočného stolíka."Uf.. to bol dnes deň."poviem unavene a po chvíli, trochu po spávam.

"Já bych ji radši dostal od tebe." Usmál jsem se, ale pak jsem ucítil něčí pohled, palcem nepatrně povytáhnu čepel Brisingru, ale neotáčel jsem se.

Zobudím sa pre hluk dole. Cítim sa odpočatý a svieži. Ľahnem si na chrbát a ruky dám za hlavu. Pozerám do steny a počujem hluk:"Kokos. Tu sa žije deň aj noc. Čudujem sa kedy chodia spať."poviem pre seba a ďalej pozerám do steny:"Každú chvíľu by ma mala Arisu niečo naučiť. Hmmm. Nejakú novú techniku."dopoviem a hneď zaspím.

V duchu som sa zasmial.
"Mal by si to pustiť aby si si neublížil maličký"
Zavrel som oči a vzdychol som si.
"Nechceš sa náhodu vrátiť do Suny?"

Uchechtl jsem a ani jsem se na něj nepodíval, Arisu byla mnohem zajímavější. "Nechtěl bych se tam vrátit ani náhodou. Za prvé, musel bych odejít odsud a mě se tady líbí. Za druhé, to bych šel radši do Oto než do Suny. A kolik je za mě odměna? Je to tak 300 nebo 500?"

"Ty si zadarmo ale čo by som nespravil pre Kazekage"
Postavil som sa.
"Pojdeš dobrovolne alebo ťa tam mrtveho prinesiem?"

"Dobrovolně? Ty jsi asi upadl na hlavu ne?" Pak jsem se zaměřil k Arisu. "Budu muset jít, ale tohle si neodpustím..." Nahnu se přes pult a dám ji pusu, pak se problesknu před dveře. "Já se ještě stavím." Vyšel jsem ven dveřmi a poskládal jsem pečetě na Subarashī Eiryū, vydechl jsem obrovské množství černého kouře, to se zformovalo do podoby draka, skočil jsem mu za hlavu a drak se vznesl do vzduchu a letěl pryč. (přesun)
(Mám sebou i meč )

Dokráčal som von vyvolal svojho draka pomocou Kuchyose a sledoval som ho.
(presun)

Keď som počul znovu ten ruch, tak som sa zobudil. Hlasno som vzdychol. Dal na seba plášť a svitok dal do brašne spolu s kunai-om. Zamkol som izbu a klúč dal do vrecka. Postupne som zišiel zo schodov. Sadol si na barovú stoličku tak aby som videl na Arisu a spýtal sa:"Kde zmizol ten týpek?"