Když jsem dozpíval 7 sloku tak můj hlas ještě chvíli zněl, když kompletně dozněl, tak jsem zůstal potichu, jen jsem přejížděl prstem po kraji sklenice se zbytkem kofoly s rumem. Pokukoval jsem občas na Arisu.

Když skončil ještě chvíli jsem pozorovala sklenici a pak ji s povzdechem dala do dřezu.
Zvedla jsem oči a koukla se na jeho skleničku.
"Mám ti dolít?..."

Zase normálním jazykem jsem řekl. "Ne, děkuju." Pak jsem se ještě zeptal. "Líbila se ti básnička? I když jsi jí nerozuměla."

"Je uklidňující..."
Odpověděla jsem mu a sedla si na židli za barem.
Pak jsem se usmála a protáhla se, většinou jsem měla veselejší náladu když jsem někoho zabila, ale to mi ještě nikdo nikdy nezlomil katanu. Až teď jsem hodila za hlavu katanu a spokojeně se usmívala, sice to nešlo podle mých představ díky tomu, že jsem nechtěla zbourat ani zapálit hotel ale i tak jsem splnila co se po mě chtělo.
Splnila co se po mě chtělo...
V hlavě mi proběhli znova tyto slova a zarazila jsem se.
Kso... mě nikdo rozkazovat nebude...ale v tom případě už mu nic nedlužím ne?

"To jsem rád..." Řekl jsem sice s úsměvem, ale byl tam drobný náznak strachu, ne strach ze smrti, nebo něčeho podobného, ale z toho že jsem tam pravděpodobně jen já a ona, teď jsem se v hlavě skoro modlil, aby došel Mephisto, ale při tom jsem to i nechtěl, já jsem prostě nevěděl co zrovna chci, což u mě byla novinka.
"Znám víc takových." Pořád hlas zněl jako předtím, výraz se neměnil.

"Takže..."
Odmlčela jsem se a pozorovala ho.
"Z jaký vesnice jsi?"

"Z Otogakure." Předtím jsem po ní občas hodil pohlede, ale teď jsem prostě jen sledoval jednu kapku na stěně sklenice.
Cítil jsem její pohled, no moji nejistotu, strach, to jen víc zvětšilo.
Blbče...kde je ten sarkastický, tajnůstkářský zmetek?! No já mám zase den...
Nadával jsem si v hlavě, takovýhle chování u mě bylo opravdu vyjímečný.
Měl jsem chu´t si přes hlavu hodit kápi a co nejrychleji vypadnout, být bu´d sám, nebo ve společnosti hoodně lidí, nebo ve společnosti Scarlet, ta mě dokázala vždy naštvat během dvou minut, což mi celkem pomohlo, ale teď nemůžu, musím čekat na Tetsuya a k tomu nechci nijak urazit Arisu..no mám i své světlé stránky které neukazuji, ohleduplnost, atd... prostě citlivka. A te´d se začali dostávat na povrch...zrovna te´d, vážně super.

Cítila jsem jeho nejistotu a na tváři se mi rozlil široký úsměv.
"Hééé...tak Otogakure..."
S úsměvem jsem se zvedla a došla k pultu,stála jsem před ním a dělil nás jen pult.
Ani na chvilku jsem z něj nespustila oči, začala jsem poklepávat prsty o desku a jeho nejistota mě bavila.
"A hodnost?"
Myslela jsem si že je genin ale chtěla jsem aby mi to řekl sám.

"G...genin." Jak dlouho v kuse jsem sledoval tu kapku že jsem si začal pomalu myslet že vidím i její molekuly. Vůbec jsem se nepodíval po Arisu...moje nejistota už byla šílená...zítra, ale budu zase ten sarkastický tajnůstkářský zmetek.
Ale to mi teď nepomůže...

"Geníín"
Protáhla jsem slůvko se stálým úsměvem.
"A jsi tu sám nebo ten co dorazil po tobě do hotelu je s tebou?"
Stále jsem poklepávala prsty o desku a pozorovala ho.

"Ten je tu se mnou." To jak mě pozorovala, jen zhoršovalo, pro ni zlepšovalo, moje chování. "Teď asi vysvětluje kde se tam vzalo to tělo." Nepřestal jsem pozorovat tu kapku, ta jediný mě držela, tak abych se nepodíval na Arisu, nebo abych neudělal, nějakou blbost.

"On je taky genin že?"
S úsměvem jsem ho dál pozorovala a pak sjela pohledem na skleničku kterou pozoroval.
Natáhla jsem ke skleničce ruku a vzala mu jí, už v ní bylo jen trochu pití tak jsem jí dala do dřezu.
"Takže...dva genini se tu sami toulají místo toho aby byly v bezpečí ve vesnici..."
Pozorovala jsem ho pořád s širokým úsměvem.

EEEEE! To mi dělá schválně!!!!
Zavřel jsem oči a přikývnul. Tohle byla už moje jediná možnost obrany...poslední...pak by si se mnou mohla dělat SKORO všechno. I když možná můj mozek ještě něco vymyslí.
"Jo je genin." Pak jsem se uchechtl. "Já se o sebe umím postarat." O memphistovi jsem radši nemluvil.

Když zavřel oči potichu jsem se zasmála, tohle byla konečná.
Přestala jsem prsty poklepávat o desku a šla jsem za něj.Když jsem mu stála za zády opřela jsem se mu rukama o ramena a usmála se.
"A on? myslíš že se o sebe postará? co když se mu tady náhodou něco stane..."
Zašeptala jsem mu do ucha.
"Nemusíš zavírat oči.."

"On je mi jedno." Pak jsem si něco uvědomil, hlas nepřícházel odkud by měl, ale zezadu.
Pak mi zašeptala do ucha. V tom okamžiku jsem otevřel oči. Co teď co teď co teď?!?!?! KSOOOOO!!!!!!!! Nic mě nenapadlo. Měl jsem otevřené oči, ale neviděl jsem Arisu, to mi docela ještě zachránilo krk.

"Ale no tak..."
Zašeptala jsem mu do druhého ucha.
"Předpokládám že je to tvůj týmový partner ne? neměl by ti být ukradený"
Došla jsem opět před něj a usmála se.
"Tady někdo otevřel oči.."
Ušklíbla jsem se a pobaveně ho pozorovala.

Začínalo mi být horko a hodně. "Není, je to jen otrava co řekl že mě má na misi kterou vedu já, Reina na mě nemá čas tak si mě pošle na misi..." Pak, ale šla zase přede mě hned jak řekla větu tak jsem oči zase zavře...no už jsem byl bezmocný, vyhrála, mohla si se mnou dělat skoro všechno co by chtěla. I když jsem věděl že si ze mě dělá jen srandu, no dneska jsem měl svůj den, zrovna na misi, to se stát nemělo.

Byl jsem rád..Že jsem se dostal přes hradby do nějakého hostince.Táhl jsem za sebou nohu a utíral si špinavým tričkem krvácející rány po celém těle.Posadil jsem se k baru a všiml si dvou lidí,jeden z nich,nebo spíše jedna měla podivnou chakru.Zase potkám někoho kdo mě bude chtít zabít?Ušklíbl jsem se,objednal si saké natočil židli a díval se přímo na ní.

Záchrana na poslední chvíli. Vydechl jsem, bylo znát že jsem se uklidnil když už tam byl i někdo další.

Zasmála jsem když zavřel znova oči.
"Reina to je kage vesnice že?"
Sedla jsem si na židli a čekala na odpověď.
"Jak se jmenuješ?"
Když přišel další člověk zvedla jsem se a nalila mu saké, následně jsem ho postavila před něj.
"Jestli to tu zašpiníte krví budete si to uklízet"
Usmála jsem se mile a vrátila se na židli.

Pořád se zavřenýma očima a pořád zranitelný jsem jí odpověděl. "Jo, je otokage. A já já jsem Arget. A ty?" Byla to první otázka na kterou jsem se jí zeptal ohledně její osoby samozřejmě. Byl jsem rád že je tady ten kluk, i když mohla dělat hodně věcí ty nejhorší by neudělala. I když bylo vidět že jsem klidnější, tak to o moc nebylo, pořád zavřený oči.

''Hmm..Nevím jestli toho budu schopnej,protože se neudržím ani na nohách'',ušklíbl jsem se a nalil do sebe saké,abych utišil bolesti v celém těle.Trochu jsem se protáhl a znovu jsem na ni mávnul rukou.Proč má zavřené oči?Udiveně jsem zamrkal a znovu odvrátil zrak čekajíc na další panák.

"Argete..."
Oslovila jsem ho jménem a usmívala se.
"Ty oči nemusíš zavírat."
Záměrně jsem mu neodpověděla na otázku a dala nohu přes nohu.
Koutkem oka jsem se koukla k Akiyuuovi a pak opět na něj.
"Jak se daří vesnici? máte tam nějaký zajímavý svitky?"
Zvedla jsem se a dolila Akiyuuovi, pak jsem mu tam položila flašku saké aby si dolíval sám.
"Kdo vám to udělal?"

Opatrně jsem otevřel oči. "Joooo tak to nevím, 90% času jsem na zámku klanu kde bývám sám až na pár služebných."
Doufal jsem že mě zase nezačne provokovat, vážně jsem měl svoji chvilku, to že neodpověděla jsem se rozhodl zatím nechat být, stejně jsem to už věděl, Tetsuya to řekl.

"A co to takhle zjistit?"
Usmála jsem se, opět jsem došla před něj a skoro bez mrknutí ho pozorovala.