Jen jsem se přemístil k němu, chytil ho pod krkem a silně přimáčkl ke zdi. V ruce už jsem měl modře zářící meč, který jsem mu držel hodně blízko obličeje. Můj pohled vypovídal za vše.

"Tak si něco ujasníme...pokud něco Lizz uděláš, tak tě bez mrknutí oka zabiju...můžeš získat svitek, jak chceš, používat intriky...pozastavit ji, ale jestli ji ublížíš bude to to poslední, co uděláš...jsi sám...nikdo tě hledat nebude...nikdo ti nepomůže a jí bych to vysvětlil lehce...neber mě na lehkou váhu..." Nechtěl jsem se do tohoto vracet, ale musel jsem to nějak udělat. A to jsem chtěl být nenápadný... Potom jsem trochu povolil stisk."Toto je jiné, než to tvoje chytání obchodníků, tak to velmi rychle zvaž..." Chtěl jsem mu dát najevo, že toho o něm vím víc, než si myslí.

Nukenin

Začal jsem kašlat, ale zároveň v tom byl slyšet smích. Poznal jsem ho. Bylo to jako deja-vu, kdysi, před pár lety jsem byl v úplně stejné pozici.Rychle jsem sáhl po jílci katany, kterou jsem měl u pasu a rychle jí vytáhl, stále ve stejné rychlosti jsem s katanou klepl a ... teprve teď bylo zřejmé, že to co jsem nosil celou dobu u pasu nebyla katana, ale vějíř. Udělal jsem jeden pohyb a Akihiro odleťel do strany. Vše se stalo v takové rychlosti, že neměl šanci zareagovat. Rychle jsem vějíř zase uklidil, aby bylo jasné, že s ním nehodlám bojovat.
Ani ty nemáš neomylnou paměť, liško.
Začal jsem si třít krk.
Kromě toho, viděli jsme se jenom krátce a ty těžko můžeš vědět, proč trávím většinu svého života přepadáváním obchodníků.
Díval jsem se na něj a z mého postoje nebylo ani trochu jasné, jak se stavím k jeho identitě.

Odhodil mě a já jsem jen se saltem v zad dopadl zpátky na nohy."Áááá...zdá se, že se nám tu někdo pár věcí přiučil...trvalo ti, než sis vzpomněl..." Trochu jsem se pousmál."Je pravda, že jsem pak dál už lidi nesledoval, takže mě docela dost věcí utíká, ale vše se dá napravit..." Potom jsem je nahodil takový neutrální pohled."Ale myslel jsem to vážně...moc dobře víš, že nemám rád, když mě někdo nebere vážně a navíc...myslím si, že si to necháš pro sebe nebo víš, co tě čeká že?" Došel jsem k němu blíž a postavil se skoro před něj."Chci se toho už zbavit, ale vy mi nechce dát pořád pokoj...proč lidi tobě podobní si nemohou vše získat samy? Mě taky v tom nikdo nepomáhal a informace nejsou všechno...i když...vím, že to není to jediné, co by po mě chtěli..." Teď jsem mířil k mému klanu a našemu KG."Ale i tak...minulost mě nenechá v klidu a já ji musím stále nějak utěšovat, tak bych ti radil pro tvé dobro, že o tom moc mluvit nebudeš..." Mluvil jsem normálním tonem, ale moje oči mluvili jinak.

"Situácia v tomto podniku sa mi páči čoraz menej a menej," dokráčal som pár metrov od návštevníkov.
"Veľmi rád by som vás poprosil, aby ste kľudnili svoje hormony. Oprava násilím poškodeného majetku by vás totiž mohla stáť viac peňazí, než ste za celý váš život boli schopní zazrieť."

Nukenin

Zamračil jsem se.
Neříkám, že tě chci prozradit, na to si toho pro mě moc udělal. To si ale nejspíš nepamatuješ, ušklíbl jsem se a udělal jsem nepatrné gesto směrem k své hrudi. Pak jsem se ale trochu vzpamatoval.
Nicméně, můžeš mi laskavě říct, jak si asi představuješ, že mám vzít něco legendárnímu šermíři z mlžné, aniž bych mu něco udělal?
(jsme před podnikem xD)

Nukenin

Zamračil jsem se.
Neříkám, že tě chci prozradit, na to si toho pro mě moc udělal. To si ale nejspíš nepamatuješ, ušklíbl jsem se a udělal jsem nepatrné gesto směrem k své hrudi. Pak jsem se ale trochu vzpamatoval.
Nicméně, můžeš mi laskavě říct, jak si asi představuješ, že mám vzít něco legendárnímu šermíři z mlžné, aniž bych mu něco udělal?
(jsme před podnikem xD)

(To je v pohode, ja tiež. xD Varujem vás, aby ste nerozbili majetok podniku zvonku, napríklad aby ste neporozbíjali okná a podobne. Maj trochu fantázie. xD)

(gomenasai, mojí fantazii momentálně zaměstnává vytváření charakteru nukenina xD)

Všiml jsem si nově příchozího, ale ještě chvíli jsem ho ignoroval."Pamatuji si to...moc dobře...ale lidi se mění víš, Teruyi" Pak se jen zamyslel."Jen se ji pokus nezabít ano? I když to je málo pravděpodobné..." Potom jsem se otočil teprve na toho nového."Áááá...Tetsuya, král podsvětí a multimiliardář..." Meč jsem zasunul zpátky do pouzdra na zádech."Stejný jako tvůj otec, i když...to jsem byl ještě dost mladý...nedivil bych se, kdyby si byl jeden z těch, co na mě vypsal odměnu..." Před ním nemělo cenu zapírat. Možná by si nevzpomněl hned, ale určitě by mu to došlo."I když ty sám se dost ve všem vyznáš, ale stále toho není tolik, kolik by sis přál co?" Jen jsem se pousmál."A neměli jsme v plánu to tady ničit..jen malá výměna názorů..."

So sklamaným výrazom v tvári som si povzdychol.
"Je smutné, že ma všetci prirovnávate k môjmu otcovi. Ten starý šm*jd to nemal v hlave poriadku, kdežto ja narozdiel od neho som viac než v poriadku."
Po chvílke hľadenia do blba som luskol prstami a s opätovne získaným úsmevom na tvári namieril ukazovákom na Kazukiho.
"Tak ty si líška, odpusť mi za to čakanie, kto si má pamätať toľko tvárí? Ako sa ti páči na "strane dobra"?"

Nukenin
Na jeho odpověď jsem jen přikývl. Pak jsem se obrátil na příchozího.
Ehm, omlouvám se, to co jsem udělal byla tak trochu instinktivní reakce.
Neměl jsem sice zrovna ve zvyku se omlouvat, ale tohle byl můj oblíbený podnik a já z něj nechtěl být vyhozen.

Znovu jsem se jen pousmál."Takže sis vzpomněl..." Pak jsem si dal jen ruce do kapes."Říkáš to dost z nechutí...víš...není to špatný...člověk si tam může najít přátele a má klid a navíc...nemusí se pořád strachovat, že ho někdo sleduje nebo chytá, i když to není taky zrovna lehké..." Povzdechl jsem si."Akorát mě stále moje minulost dohání a nedá mi pokoj...proč se sakra všichni nejdou vycpat? Ať si vše zjistí samy..." Bylo mi z toho na nic.

"To veľmi dobre poznám, Kitsu-chan," vykročil som smerom od Kazukiho a ešte na malý okamih na nich zazrel.
"Pokojne sa zabávajte, ale s mierou. Nechceme predsa plašiť zákazníkov. A ešte jedna maličkosť, Kitsu-chan. Želám veľa šťastia na druhej strane..." pousmial som sa nad svojim podareným dvojzmyslom a vrátil do hostinca.

Jen jsem se za ním díval. Moc dobře jsem ho znal a věděl, že má určitě v nějakých věcech prsty. Tss...teď se mám na co těšit...určitě po mě někdo půjde... Otočil jsme se zpátky na toho muže."Ach jo...to zas bude něco..." Teruyi určitě věděl, co jsem tím myslel.

Nukenin
Ušklíbl jsem se.
Jestli ten, co stojí předemnou dostal přezdívku liška, pak ten co právě odešel nedostal žádnou z důvodu jeho nedefinovatelnosti přirovnáním.
Podíval jsem se na Kisuneho.
Takže teď jak?

Jen jsem zvedl hlavu."Takže teď to jdeme splnit ne? Ať to mám už za sebou...vsadím se, že ten zmetek si to nenechá pro sebe..tss..." TO už jsem věděl dopředu...

Nukenin

Přikývl jsem.
Takže ty víš, kde ta Lizzy je?
Zamyšleně jsem se na něj podíval. Poslední co jsem dneska chtěl bylo nahánět nějakou holku po celém světě.

"Ano vím...tak razíme..." Jen jsem se rozešel jedním ze směrů. Chtěl jsem přivolat draka, ale museli jsme být nenápadní...
(přesun)

Nukenin

Šel jsem za ním.
(přesun)

Dag sletěl před hostinec dala jsem mu volnost a s Narutem vešli dovnitř posadila jsem se do jednoho z boxů

Ja som zamieril za ňou a posadil som sa vedľa nej .
"Tak a čože vlastne ty tak keď sem zamieriš si dáš ?"
Opýtal som sa docela zvedavo .

"No byla jsem tu jen párkrát tady jsem měla svatební hostinu." usmála jsme se
"Já piju jen pár věcí a nic víc čaj, mlíko když mám deprese nebo depky tak smetanu a občas si dám na nervy portské. CO ty?"

"Ja som tu bol len pár krát a v tedy som si nič nedal a keď tak tiež si dám asi ten čaj ... hmm svadobná hostina bola veľká ?"
Opýtal som sa aj keď som veľmi nechcel aby nejako zosmutnela alebo tak keďže to bolo už dávno .

"Jo to byla...dám si taky čaj a smetanu."

Objednal som teda .
"No a ty vlastne tiež nepiješ ?
Či si už pila teda niekedy ako nejaké to saké alebo tak ."
Vyzvedal som aj keď som v pláne niečo také piť nemal .