Kancelář Otokageho

Zasa som dorazil na toto miesto ako predtým a rozhodol som sa už bez váhania zaklopať .
Aj keď asi tu zasa možno nikto nebudé.

"vstupte."

Miesto toho aby som nakoniec vstúpil som sa zobral a nevedno kam som zmizol .
/presun

došla jsem do kanceláře luskla jsem prsty a klon zmizel podívala jsem se na poznámky které mi tady nechal o přijetí nějakých nováčků a tak a podívala se na Faita
"Jestli to takhle půjde dál budu nucena celou vesnici zapečetit."

Faito

Jsi málo přísná. Každému, aniž bys ho znala, umožníš azyl. Musíš si víc proklepávat lidi a zpřísnit přechod hranic. Jinak to nevidím... řekl jsem.

//Jdu se projít a pro kabát. Ozvu se večer.

(Dobře)

"ASi máš pravdu." kousla jsem se do rtu a přivolala princeznu Keiko.
Zase ty? Co chceš?
"Vždycky jsem to já jsem jediná kdo má ty nervy tě vyvolat. Chci od tebe službu drahá, tři draky, potřebuju tři draky, aby mi lítali nad vesnicí a spojovali mě s každým nově příchozím jasné?"
Hm to se dá zařídit a co za to?
"Růžový obojek?"
Beru do pěti minut je tam máš. a zmizela v malém obláčku pak jsem si zavolala jednotky ANBU
"BUdete hlídat všude na hranicích a vytvořte bránu do vesnice nikoho s propustkou od někoho většího nepouštět do vesnice a volat mě nebo tady Faita." kývli a zmizeli a já se vyčerpaně posadila do křesla

vyťukala jsem pečetě a zavřela oči a byla jsem mimo (v projekci)

Bez klopania som vstúpil do kancelárie. Predsalen to bola aj moja kancelária, kedysi. "Ty?! Čo robíš v Otokageho kresle?" Zarazil som sa, keď moje oči spatrili Reinu.

Faito

Okamžitě jsem se shunshinul k nově příchozímu a natankoval mu takovou, že proletěl dveřmi zpátky. Co si to dovoluješ?

vrátila jsem se zpět do své hlavy po projekci. Otevřela jsem oči a zamrkala a pak jsem jen viděla Faita a toho mladíka od jezera
"Co se tady stalo?"

Faito

Byl drzý a nezaklepal... odpovím suše a pozoruju Kura.

Pomocou Sharinganu som sledoval Faitov pohyb, ale niečo mi hovorilo, že nemám uhýbať. Vyvolalo by to iba boj. Utrel som si ústa od krvi a vrátil sa do pracovne. Hmm, on asi nebude mať Kekkei Genkai. Inak by tu nestrácal čas s taijutsu. Zhodnotil som situáciu pre seba. "Neodpovedala si mi na otázku! Čo robíš v kresle Otokageho?"

Faito

A kdo si myslíš, že jsi, že máš právo takhle se ptát? zeptal jsem se přísně.

"Teba som sa predsa nepýtal. Nie je od teba pekné, že si na mňa drzý." Pokrútil som hlavou. "Od čias Orochimara-dono sa toho, zdá sa, veľa zmenilo."

"Ty jsi byl u Orochimara.....nějaký vědec že ano?" přimhouřila jsem oči a sledovala ho

"Ale mňa veľmi dobre pozná. Nechala ma zasypaného pod kamením pri chytaní Bijuu, a ak si nespomenie na to, tak možno na jej únos. V oboch prípadoch som si to odniesol ja." Spätne som si prehral jeho vetu a zarazil sa. "Povedal si Otokage?!"

Faito

Jo, Reina je Otokage a očividně si vzpomíná... řekl jsem a ustoupil aby konečně mohl dovnitř.

"únos? NO jistě...tos byl ty!" prudce jsem vstala a ukázala na něj "Co tady chceš?"

"Vedec u Orochimara? Snáď vedec spolupracujúci s Orochimarom!" Tváril som sa urazene. "Nemôžem sa prísť pozrieť na Oto? Kedysi mi predsa patrila."

"Ano kdysi, kdysi není teď." svěsila jsem ruku a dívala se na něj podezřívavě

"Ak by ste ma nenechali pod kamením, všetko by bolo iné. A kde je ten druhý? Uchiha Sasuke, to on ťa predsa zachránil." Posadil som sa do kresla, ktoré bolo naproti Reine.

"Sasuke je mrtvý." řekla jsem chladně

"Hmm, ako by som mal reagovať? Mal by som byť rád alebo smutný, že ho už nemôžem zabiť ja?" Zamyslel som sa. "Vlastne mi je to jedno. Skôr ma zaujíma, ako je možné, že sa z teba stal Otokage?"

"Odkazem. Evidetně si byl dloho dobu mimo , že to nevíš." odmlčela jsem se a stoupla si k oknu k němu zády a pak sjem se otočila na něj "Orochimaru po své smrti jmenoval Otokagem Tsukiko jeho studentku ta docela dlouhou dobu pracovala velmi tvrdě pro Otogakure a její obnovi vlastně jsme se spolu seznámili náhodou. Zachránila mě a já pak jí . Spřátelily jsem se toho přátelství si nesmírně cením ona se mnou jednala vždy na rovinu a byly jsem nerozlučitelné pak jsem zemřela. Ona se mezitím povýšila na větší sílu a mě pak oživila zpět moje babička vrátil ajsem se za Tsukiko a spřádali jsme plány. Ona šla do útoku na Konohu, který jak moc dobře věděla nepřežila, nezanechala nic ale občané si mysleli, že nejlepší by bylo aby na psot Otokageho nastoupil někdo jí blízký, zeptala jsem se a na její místo nastoupila já, už několik lidí mi řeklo, že by mě tady Tsukiko viděla ráda a já velmi ráda slýchám od lidí, že jsou spokojeni v Otogakure stále. Objasněny tvé nejasnosti?"