First topic message reminder :

"Poprosim si sake a dva pohariky"

Nawaki napsal:"To ani nemusíš.."
USmial som sa a užíval si masáž

Pokračovala som a oprela som sa o jeho chrbát.

Opřela jsem se o něj a zavřela oči. Poslouchala jsem dunění hromů a za zavřenými víčky cítila sem tam problesknutí blesku. Když se zahřmělo, trhla jsem sebou, ale už jsem byla klidnější.

Ako sa o nma oprela si dala nohy dopredu vyzul som jej čižmi a začal jej masýrovať chodidlá

pomalu jsem se postavil a ona mohla nyní krásně narovnat skleničky

"Neboj se" začal jsem ji hladit

Díky hlazení jsem byla čím dál klidnější. Pomalu jsem jsem uvolňovala napjaté tělo a pohodlněji se o něj opřela.

jen jsem pokračoval a čekal až bude klidná

Rychle jsem ty skleničky rovnala, abych Taikiho nezdržovala. Beztak měl lepší věci na práci, než se plahočit se mnou.
Naoko jsem to narovnala. Trvalo mi to tak deset minut. "Hotovo. Už mě můžes postavit dolů." rukou jsem mu rozcuchala vlasy.

Hlavu jsem si položila na jeho hruď a stále měla zavřené oči. Skrčil jsem nohy a oba zakryla dekou.

jen jsem se usmál

''hai'' zdvihl jsem ruce nahoru a chytl jsem jí okolo jejích boků ... trochu jsem ji zdvihl do vzduchu a po té jsem jí pomalu postavil na zem a otočil jsem se na ní
''vidíš a všechny skleničky jsou v pořádku, jsi šikulka''

"Díky za pomoc." upravila jsem se a dala si ruce za záda. "A už tě nebudu zdržovat."

''však já mám času spoustu... ke všemu i kdybych neměl tak si nějaký udělám, baví mě tu s tebou takto být''

Tělo jsem měla uvolněné úplně a díky hlazení jsem pomalu začala usínat.

"Sladké sny" pomalu jsem si s ní lehl a potom pokračoval

Usmála jsem se. "Kdybys něco potřeboval stačí říct."


(už musím)

S psměvem na tváři jsem se vydala do říše snů.

dojdu k Torovi tady za barem byla děsná nuda zezadu ho obejmu a nepustím
"Je bouřka, jsem si toho ani nevšimla." kouknu ven

(ok)
''dobře''
usmál jsem se na ní

Přejel jsem Reině po hřbetě ruky a propletl naše prsty. Mírně jsem se k ní pootočil.

Taky jsem si té bouřky nevšiml... copak, bojíš se?

Větu dokončím s menším zachechtáním.

"No dovol za co mě máš? Jen se.....občas leknu těch hromů kdy jsou megavelký." přitisknu se k němu více

Snažím se nepochechtávat moc nahlas. Nakonec nevydržím, otočím se na Reinu a vysadím si ji na klín.

Tak pojď ke mě, já se hromů a blesků nebojím.

Podíval jsem se jí do očí a pohladil ji po vlasech. Rukou jsem jí přejel po tváři až ke krku a pak jsem se s trochu nepřítomným pohledem zarazil. Pořád jsem se na ni nemohl vynadívat.

zarazila jsem se
"Co je? Mám-mám něco na tváři, nebo ve vlasech?" začala jsem se všelijak různě panicky upravovat.

Trochu jsem se pousmál, když se začala upravovat. Proč myslí hned na nejhorší?

Ale ne, jen pořád nemůžu uvěřit tomu, že tě mám u sebe.

Jemně jsem ji políbil na nos a pevně objal.

uklidním se, usměju a položím mu hlavu na rameno
"Já jsem taky ráda." a užívám si jeho objetí