Sídlo klanu Inuzuka

"Ja." zvážněla jsem.
"Slova "lidi" a "ráda" přede mnou prosím nedávej do jedné věty."

"A potom ja som co macka ?"
opytam sa lebo som chcel odlachcit situaciu vsimol som si ze jej to vadi

"Hai. Něco jako domácí mazlíček." zavrčela jsem a sladce se na něj usmála.

"Tie moje usi nic nedokazuju "
poviem a potom sa zasmejem
"No ale aj tak ako mazlickou tu mame este Rongua a Nyiotte nie ?"

"Ja. Nyo a Rongu jsou členové rodiny." ušklíbla jsem se a pokusila se mu rozcuchat vlasy.

"Jako mazlíček nám stačí tak roztomilé kotě jako jsi ty."

Trochu primurim oci
"No ale to potom nieje fer nieje to vyrovnane "

"Proč?" zatvářila jsem se naoko nechápavě a pak jsem se usmála.
"Ale už to nechme být. Nechtěla jsem tě rozčílit."
Nekecej!
"Jak jsi na tom s technikou?"

"Výborně. Určitě ji brzy zvládneš a další techniky už pak díky zlepšené koncentraci chakry - které díky této technice dosáhneš - půjdou sami."

"Kdybys uměl Kage Bunshin, mohli by trénovat tvé klony. S tvojí zásobou chakry sice maximálně dva, ale šlo by to." pousmála jsem se.
"Možná tě tu techniku naučím..."

Jen jsem kývla.
To časem vyřešíme.
"Jsem zvědavá?" nadhodila jsem a čekala, na co se zeptá.

Pousmála jsem se.
Tak tohle mu vrtá hlavou...
"Už jsme spolu mluvili o lékařských technikách, že?" nadhodila jsem, pak se kousla do prstu a položila dlaň na zem.
V oblaku dýmu se přede mnou objevila poněkud strhaná fenka.
Černo-bílou srst měla zplihlou vlivem námahy, která jí poslední týdny komplikovala život. Ale oči jí zářily. Zdálo se, že to, co nosí pod srdcem už dlouho nosit nebude. Boky se jí zvedaly a v břichu se její mladé připravovalo na první spatření světa.
"Seznamte se, tohle je Kagume."

Klakol som si k nej
"Ahaa , takze takto ... lebo sa mi zdalo cudne ze ta casto niet"

"Myslela jsem, že ti o Kagume Ashi řekla..." pokrčila jsem rameny.

"Starám se o ni od doby, kdy odešla." povzdechla jsem.

"Dá se to tak říct. Mám všechny Ashiny povinnosti a nevěřím, že ona tu byla o tolik častěji než já."

Tak proto se říká, že si žák s učitelem vytvoří jisté pouto... Ashi neechan, proč jsi ho tu nechala? Vždyť víš, že já tě nikdy nedokázala nahradit.
Věnovala jsem mu jemný úsměv.
"I já tu teď budu déle. Je válka a my jako průzkumníci půjdeme jistě do přední linie a možná dostaneme úkol proniknout až do nepřítelova týlu. Pokusím se tě do té doby naučit co nejvíc."
A pak tě budu chránit i za cenu svého života. Pro Ashi...

"Dakujem , a inak teraz ste v podstate moja ucitelka ze Arashi sensei ?"
opytal som sa z mensim usmevom