Sídlo klanu Inuzuka

"Tak zas okolo toho nemusime robit take dilema pojdem to akoze kupit a Yuniiku trapit nebudem "
potom som sa pozrel na Ashi
"Aaa kde by malo byt akoze kvetinarstvo ?"
Este budem lutovat ze som sa nato dal to nestaci len slovicko "prosim" ?

"V ulicích, kousek za Ichiraku ramenem." pokusila jsem se o úsměv.
"Jde jen o to, ji naučit, že oheň není nebezpečný a že se jí neztratím, když ho použije."

"Ona umí několik Jutsu a určitě je nezapomněla. Myslím, že by mohlo pomoct jen to, že bych se občas podívala na tvůj tréning ohně, pokud nebudeš mít nic proti."
Už to trvá příliš dlouho a já tu "zvykačku" příliš oddaluji. To by nebyl příliš dobrý případ.
Zvládneme to společně, Yuniiku, že ano?

"Mám jít s tebou nebo půjdeš raději sám?" zeptala jsem se prostě.
"Ale neboj, jenom ke květinářství, slečinku si musíš najít sám. Slyšela jsem, že Hyuugové hlídají v nemocnici u našeho bývalého Hokageho."

"No tak nejako to uz teda zvladnem , a potom z onhom pokusim sa ju vycvicit co najlepsie aj ked aj to bude tazke kedze ja vyuzivam hlavne to ze nemusim robit ziadne pecate ale to bude v pohode "
skontroloval som ci mam u seba teda tie peniaze a potom som uz teda pomali siel
"No tak majte sa "
zavolal som este k sebe Rongua a az potom som vyrazil
(presun)

S úsměvem jsem kývla a vyprovázela ho pohledem.
Nepotřebovala jsem už nic říkat.
Tak mě napadá, že ho vlastně lituji. Kdybych nebyla poslední z klanu, myslím, že bych nikdy neměla žáky. Znám svou povahu.

Přešla jsem blíž k Yuniiku a hladila ji po hebké srsti, dokud se neuklidnila.
"Taky jsi ráda, že ho tu máme, viď? Je to zvláštní, když jsme takové samotářky, ale je to milá společnost." Dívala jsem se do psí tváře a posadila se vedle své společnice do trávy.
"Yuniiku... Věřila bys, že tohle někdy řeknu? Každopádně doufám, že jsem dobrý mistr."

Prisiel som do siidla aj z Ronguom ja som si siel dat sprchu rongu sa siel najest a potom som sa zacal pripravovat na tu misiu

Mal som vsetko zbalene tak som zavolal Rongua a vyrazil som zatial k Brane
(presun)

Zpod přivřených víček jsem je sledovala.
Yuniiku vedle mne klidně oddechovala a nenechala se rušit.
Jejich přítomnost zaregistrovala, ale bylo více než zřejmé, že se jí nenechá nějak vykolejit.

"Co kdybysme je překvapili?" šeptla jsem když odešli a v očích mi zářily jasné plamínky. "Už dlouho jsme si nenacvičili nic nového, co říkáš, má drahá přítelkyně?"
Má společnice se líně protáhla a její reakce byla zamítavá. Jednoduše se otočila na druhý bok. Nepřítomně jsem ji hladila po hebké srsti.
"To chceš aby Rongu byl tak brzy silnější než ty?"
Otevřela smaragdové oči a neochotně zamířila pryč.
S úsměvem jsem se vydala za ní a celou cestu jsem měla ruku ponořenou v její stříbřité srsti. Moc dobře jsem věděla, jak trénink jiných Jutsu než klanových nesnáší, ale bez něj bysme se nehnuli dál.

(Přesun)

Došla jsem domů, zavřela za sebou a Yuniiku dveře, zastavila se na malou chvíli pohledem na fotce na zdi a zaběhla do koupelny.

Shodila jsem ze sebe oblečení a pustila proud chladivé vody. Vlasy mi projednou držela tenká, tmavá gumička. Yuniiku zatím pobíhala po kuchyni. Dobře vycítila, že se něco děje. Jak dlouho to tu zase neuvidím? Takže nukenin... A Uchiha.
Vypnula jsem vodu a po chvíli už na sebe navlékla čisté oblečení a zase rozpustila světlé vlasy. Zavolala na Yuniiku a zkontrolovala své vybavení.
Můžeme jít...

Po delším zaváhání jsem klíč zastrčila pod rám dveří, aby se Ryuuji dostal dovnitř až se vrátí. Tiše jsem si nadávala. Měla jsem mu dát klíče...
Za chvíli jsem zase zmizela za bránou. Tu jsem ale zamkla a klíč vzala s sebou.
No co... Od čeho je ninja, to přeleze. Svým způsobem jsem na Iwu zvědavá. Ještě nikdy jsem ji nenavštívila.

(Přesun)

Vratil som sa do sidla no nikto tu nebol tak som dal aspon nazrat Ronguovi a pustil som sa sam do treningu

Objevila jsem se na střeše.
Zničehonic. Jako kdybych tam byla celou dobu a on mne jen neviděl.
Líně jsem zívla. Nevšímala jsem si ho dokud nevešel do domu.
V té chvíli jsem ztuhla, smysly napjaté.
Nasála jsem jeho vůni a vrývala si ji do paměti.
Nyiotte mi hlavou zajela pod ruku. Začala jsem ji hladit.
Nebylo třeba se ptát.
Takže tohle je on... Nemohu uvěřit, že by měla studenta. Ona.

Po dalsom treningu som vosiel dnu , ako vzdy som si kludne chodil po celom sidle lebo som onikom nevedel zeby tam niekto bol , po tom co som si teda dal sprchu a obliekol som sa som siel pozriet Rongua , ked som ho nasiel par krat som ho pohladil a potom som zacitil iny pach
Niekto tu je ? Ashi to nieje ...
pomyslim si a rozhodnem sa hladat

Seděla jsem na střeše, občas se skryla trochu víc do stínů a vcelku dobře se bavila.
Vrhla jsem na Nyiotte pobavený pohled typu: Co myslíš?
A měla jsem chuť se vsadit jestli mne najde nebo ne.

Jakmile mě to přestalo bavit lehla jsem si na záda a zavřela oči.
Nespala jsem, jen jsem čekala, až si mne všimne.

Nakoniec som ju teda nasiel netrvalo to zasa tak dlho uprel som pohlad na nu
"Kto si?"
zvolal som na neznamu
Nehovorila Ashi ze sem uz skoro nikto nechodi ?

Obrátila jsem se na břicho a podepřela bradu rukama.
Otevřela jsem ústa k odpovědi, když mě Nyiotte předběhla, seskočila ze střechy a málem ho srazila na zem. Zběsile zavrtěla ocasem a v tragikomickém gestu zvedla jedinou černou tlapku trochu výš.
Tiše jsem povzdechla.
Copak neví, jaký mám na tohle názor?
Seskočila jsem k nim.
"A záleží na tom? Spíš by mě zajímalo, jakým zázrakem začala má sestra někoho učit a ještě si dovolila přivolat k tomu mojí společnici."

Nechapal som skoro vobec tomu co hovorila
"Ashi mi nehovorila zeby mala nejaku sestru teda vravela ze je uz posledna ako si pametam nemam dovod ti toto verit "

"Ne." prohodila jsem.
"A to je na tom to zábavné... Ryuuji, že?" letmo jsem se podívala na Nyiotte, jestli jsem jeho jméno vyslovila správně.
"V předsíni visí fotka, kterou by nee-chan nikdy nesundala. Vyndej ji z rámu, najdeš za ní ještě jednu. Menší a starší. S dvojčaty." pokrčila jsem rameny a pokusila se o úsměv.
Nemám ráda lidi... Ach...
"Vzadu na ní najdeš i mé jméno."

Trhla jsem s sebou.
On to neví...
Nyiotte zakňučela a někam se odplížila.
Nechala mě s vysvětlováním samotnou.
Ale ne... Tohle nenávidím. Nemůžu být ten, kdo mu tohle řekne. Na to fakt nemám talent.

"Stalo sa jej nieco ?"

spytal som sa kedze som videl jej vyzeraz vedel som uz ze sa nieco stalo

"Totiž..." znovu jsem ztuhla a pak pohodila světlými vlasy v rozhodném gestu.
Nezbývá než to udělat..
"Kdyby ses včera nepřihnal sem jako velká voda možná bys věděl o Ashině pokusu o..." zmlkla jsem.
Takhle nerozhodná nebývám... Prostě mu to vyklopím a je to.
"O únos Hokageho."

Aj ked to povedala verit som tomu neveril
"Ako to myslite ze vam budem verit ? Viem nepoznal som sa z Ashi velmi dlho ale nieco take by nespravila urcite nie .... "
povedal som presvedcene aj ked kazdou sekundou som neveril uz pomali nicomu
Ashi aby nieco take spravila ? Nieje tu dobre ale to neznamena ...tsss

Sklonila jsem hlavu a pozorovala něco zajímavého na zemi.
Přemýšlela jsem a dost dlouho byla zticha.
"Mluvila s tebou... Někdy... O tom, co se stalo našim rodičům?"

Ah.. Proč ho tu prostě nenechám ať se s tím vypořádá, vůbec nepotřebuju...
Podívala jsem se na Nyiotte, která si vklidu lehla vedle jeho psa a teď zběsile vrtěla ocasem.
Naklonila jsem hlavu mírně na stranu a chvíli těkala pohledem mezi Ryuujim a štěnětem.
"Ale vždyť to je... Nyiottino štěně... Ona ti dala..." na mé tváři se objevil jemný úsměv.
"Možná jsme sestry, ale nechápu její způsob myšlení."

Podívala jsem se na něj a můj výraz byl o dost přívětivější.
"Jak mu vlastně říkáš?"
Možná bych mohla udělat vyjímku...

"Rongu ,To meno mu ale dala Ashi a aj tak k nemu sedi ."
odpoviem bez rozmyslania a pozriem nanu