Sídlo klanu Inuzuka

Iba som sa pousmial a potom som povedal
"No tak sa teda teraz majte "
poviem a odidem aj z Ronguom
(presun)

Ušklíbla jsem se a když odešli otočila jsem se na Nyu.
"Co jsem řekla?"
Tiše zavrčela.
"Chováš se k němu jako k sestře."
"Pokud si dobře vzpomínám, tak ona byla jediný člověk, kterého snesu."
"Ano, ale on to nemusí pochopit."
"Dobře, dobře... Vždyť mě znáš."
Začala jsem ji hladit a přemýšlela.

Doniesol som Shijin sem
Ked som dosiel k moje izbe polozil som ju na postel a prikril som ju , Ronguovi som povedal nech tam ostane ja som sa vydal von vedel som ze uz sa mi dobre trenovat nebude no zacal som s treningom , vycerpavalo to teraz menej lebo som daval uz menej chakry aby som tu nieco neodpalil

Zamrkala jsem.
Kde to? Tady jsem už byla... Sídlo klanu Inuzuka, ale co tady...
Po chvíli mi to došlo. Potichu jsem vstala.
To jsem prospala celý den?
Každopádně jsem nechtěla narazit na Arashi. Vyplížila jsem se ven a všimla si Ryuujiho. Vypadal v pořádku, tak jsem se pousmála, posadila se před sídlem na lavičku a chvíli sledovala jeho trénink.

Už jsem mu způsobila dost problémů... Asi bych měla jít.
Když si mě nevšímal, načmárala jsem rychle vzkaz a položila ho uvnitř na postel.

Spoiler:

Pak jsem se tiše vytratila.

(Přesun)

Rongu mi doniesol ten list co ona nechala len som sa nad tym pousmial , a dalej som pokracoval v treningu

Ako som trenoval citil som uz strasnu unvavu urcite to bolo aj kvoli este tym nezhojenym zraneniam preto som sa skacal na zem a ostal som lezat , privreli sa mi oci a omdlel som .

Vrátila jsem se do sídla.
Konečně všechno hotovo...
"Huh..? Ryuuji?" přiběhla jsem k němu a nahmatala puls.
Ashi by mě zabila...
V rukou se mi objevila sytě zelená, lékařská chakra a dlaně jsem mu položila na hrduník. Povzdechla jsem.
Tse... Co Ashi, měla jsi se starat ty. To tys mu dala instrukce pro tu techniku.
Pak jsem si všimla ran.
Co se mu?
Zamračila jsem se a odnesla ho do pokoje.
Uhmm... Takhle ustláno tady snad nikdy nebylo. Nevěřím, že by to... Že by tady někdo... Zavětřila jsem. Ve vzduchu se ještě vznášela mizivá stopa dívčího pachu, který mi něco připomínal.
"Co myslíš, Nyo?" pousmála jsem se na svou psí kamarádku.
"Nepřipomíná ti to tu Hyuugu?"

Otvoril som oci no citil som sa uz lepsie nez pred tym hned som sa teda posadil a porozhliadol som sa okolo seba
Asi som bol chvilu mimo
Vshimol som si Arashi
"Dakujem "
povedal som lebo hned ma napadlo ze to ona ma sem preniesla .

"Měl by ses na mě spíš zlobit, kdybych se vrátila dřív, nemuselo by se nic stát."
V očích se mi po chvíli ticha objevil pobavený záblesk.
"Díky bohu, že je Jin medička, že? A umí skvěle ustlat, takhle to tady za Ashi nikdy nebylo." rozesmála jsem se.

"Za prve vola sa Shijin , "
zdoraznil som a potom som dodal
"Neviem ale utiekla odtialto nez som si to stacil vsimnut a odpadol som takze som to nevidel ... no ale dobre sa snou trenuje ... "
pozriem potom ale nanu
"Heej ale preco to tu akoze spominate ?"
pomali vstanem z postele a neprestavam ju sledovat

"Shijin, ach ano..." zamyslela jsem se.
"Ale kratší jména se lépe vyslovují. Na Nyiotte taky nevolám celým jménem, ale Nyo."
Pokrčila jsem rameny a usmála se.
"Uhmm... Jak to myslíš? Je válka, Ashi je stejně odsouzená k smr...." zarazila jsem se.
Tak tohle jsem asi neměla říkat...

"C-coze je ? to si mi ale nepovedala .... a vie sa vobec o nej nieco ?"
povedal som nastvane
Viem spravila zle veci ale zabit ju ? to nesmu!
Stisol som peste
Som este slaby a takymto tempom kto vie co sa stane mozno by som sa mal ist pozriet po nej este teraz vazne sa s nou chcem porozpravat , sakra ja som tak spomaleny ....

Povzdechla jsem.
Možná bych neměla chodit žádat o mise a nakukovat do bingo knihy...
"Ryuuji... Je válka. Bojujeme proti Kumo a Akatsuki a Ashi se nedávno - a oficiálně - k Akatsuki přidala."

"Ona zabíjí! Vraždí chápeš?" v mých očích se objevilo zoufalství.
Copak to nechápe? Je to moje sestra! Copak si myslí, že se přesto můžu jen tak přenést.

Vedel som ze to je prenu tazke no ja som sa s tym aj tak stale nemohol vyrovnat , lebo ju som bral ako velmi doleziteho cloveka , a nechcel som nech sa to zmeni , stale som v kutiku duse dufal ze sa to zmeni
"Viem ale mozno , mozno sa to zmeni! "
povedal som aj ked som tomu sam velmi neveril

"Ja... Ja, Ryuuji." rty mi zvlnil smutný úsměv.
"Ona bude vždycky stejná. Moje malá sestřička a pak žena, která toužila být tvým mistrem. Pokud pro ni chceš něco udělat... Pak dál žij jejími sny. Náš klan už dávno není tím, co býval a ona jeho Jutsu a znalosti chtěla svěřit tobě. Jeho budoucnost je dál ve tvých rukou."

Sklopila jsem oči a hledala cokoli zajímavého na zemi.
"Nikdy nebudu mít děti, víš? A ona v této válce zemře, protože... Chce zemřít."

"Na co myslíš?" zvedla jsem k němu oči.
"To jsem nebyla já, kdo ti věřil, ale Ashi. Několikrát, když jsem od ní dostala nějakou zprávu, se zmínila o tom, že si našla důvod, proč se nemstít."
Moje oči jasně říkaly, co ten důvod byl. Nebo spíš kdo.

"Nevím, co chceš ještě udělat, ale nejspíš to není tak důležité, pokud má sestra věřila, že se toho vzdáš."

"Tak zatial som sa s tym zmieril , necham to tak no ale nezahodil som to az tak no ale ako vidim budem musiet ....a popravde bolo to premna dolezite ..."
poviem z usmevom aj ked som tym chcel skryt mensiu zlost lebo som si spomenul na brata
"No ,, tak jedine este o co sa mozem pokusit je doucit sa vsetko co budem moct , a nejak to rozsirim snad aj dalej lenze tomu zas velmi nefandim niesom velmi spolocensky typ "

"Nejsi?" pobaveně jsem na něj mrkla.
"Tak proč ve tvé posteli cítím vůni té roztomilé Hyuugy?"

"Aha, tak proto ji cítím i z tebe, že? Nesl jsi ji v náručí?"
Naklonila jsem se až k němu.
"N-e-v-ě-ř-í-m." hláskovala jsem tiše a pak se ušklíbla.

Zacinal som sa citit trochu trapne
"A , a ako som ju mal odniest ? Noo a ju som vyhladal preto lebo sa s nou da trenovat "
zamumlem tichsie

"A proto máš ty rány všude po těle, že?" ušklíbla jsem se.
"Stejně ti nevěřím. A jak mohla usnout, když tvrdíš, že jsi byl s ní, hmmm?"

"A mám tě!" vítězoslavně jsem se usmála.
"Takže na tebe čekala!"
Nechat toho? Právě mě to začalo bavit.