Ulice Listové

First topic message reminder :

Konoha se opravuje, ještě je potřeba zavést elektřinu, vodu do domů a ostatní věci ^^...




Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

"Tak jdeme." rozeběhla jsem se směrem k hlavní bráně.

"Dobře," rozběhl jsem se za Tsunade.

.Přesun.

Jen jsem se ušklíbla když Tora zmizel. Hysterka jedna ožralá...

Postavila jsem se stranou od ostatních, krytá troskami několika domů. Koncentrovala jsem čakru a snažila se vytvářet jehly po celém těle. Z části se to povedlo, ale zdaleka jich nebylo tolik, kolik bych si přála. Natož abych je dokázala po někom vystřelit.

Jedna se ale přece jen uvolnila... spadla kousek od mé nohy a zmizela. Přestala jsem se soutředit na čakru. Posadila jsem se, opírala se o zeď a zavřela oči. Zkusím se zase trochu "proletět mimo tělo".

"Mikomi, nevyčerpávej se, musíme být připraveni." pousmál jsem se.

Zase jsem sebou polekaně trhla. Já mám dneska šoky... Tomuhle se říká den blbec. Jestli podle toho budou vypadat i souboje tak potěš koště...

"Nebojte se Hokage-sama, jen jsem zkoušela jednu techniku. Bude trvat než ji ovládnu natolik, aby mě to vyčerpalo. Ve skutečnosti jsem pořád ve střehu."

Nervy mám na pochodu... Proto se pořád lekám...

"My to zvládneme. Jsme přece Shinobi z Konohy!! Nedopustím, aby se Konoze nebo vám cokoliv stalo. Budeme bojovat."

I přes vážnost situace jsem se šťastně usmála. Když to říká Hokage, tak je to pravda.

"Hai, nikdy se nevzdáme. Dáme do toho všechno."

Zavzpomínala jsem na včerejšek. Bylo to úžasné jak se všichni snažili. A ani jsme si příliš nepřekáželi.

Vyhrnul jsem si rukáv, a začal sundávat obvaz z levé ruky.
Později, možná nebude čas.

Postavila jsem se na nohy a protáhla se. Asi to začne co nevidět... Všechny mé smysly byly v maximální pohotovosti. Slyšela bych spadnout špendlík...

"Jsem připraven!" obvaz jsem odhodil na zem.

"Assasine.." pohled mi utkvěl na levé ruce.

Stál jsem za Tsunade a podle jejího pohledu jsem se zaměřil na Hokageho ruku.

"Konoha..Můj bývalý domov. Nyní poznáte, co je to doopravdy síla. Co je skutečná moc!!!!!!!" Zařval jsem na všechny.
"SHINRA TENSEI!!"

Cože!?!? Tak náhle!? Udělal jsem rychle tři pečetě a zavřel oči..Výbuch mě oslepil, ale cítil jsem, že Tsunade dělá, co může.

Když jsem uviděla, to cojsem uviděla. Rychle jsem přiměla Katsuyu, aby se přilepila ke všem lidem, a ochránila je. Jak jsem to udělala už minule.

Cítila jsem jak se třese zem. Než jsem se nadála, hnaly se na mě trosky padajících domů. Uskočila jsem na nejbližší střechu a vyskočila do vzduchu těsně před tím, než se podemnou zhroutila.
Ihned jsem vytvořila jehlu z čakry.

"Kuchiyose no jutsu!"



O chvíli později jsem bezpečně přistála na hřbetě svého orla Kizoku.

A kua.. už?!
Dal jsem ruce před sebe a kryl si obličej. Po chvíli jsem pomocí Shunshin no Jutsu probleskl na Kizoku.
"Ehm.. ahoj Mikomi"

Snesl jsem se k něčemu, co vypadalo jako hradby.
Nyní, místo Konohy byl jenom kráter.
"Skutečný útok..může začít!!"

Div jsem z toho orla neslítla zpátky na zem.

"Allii... málem jsem ti vrazila jednu pořádnou Juukenem. Už jsem si myslela že jsi nepřítel." vydechla jsem vyděšeně.

"Hmmm... máš nápad na nějakou strategii?" rozhlížím se po troskách v okolí.

"k...Konoha...Konoha...OROCHIMARU...OROCHIMARU!!!!!" zakřičel jsem a rozhlédl se po skáze.
"Orochimaru, zabiju tě!!" udělal jsem pečetě a utíkal směrem, kde dopadl Tendou.

Z orla jsem se koukal na tu zkázu. "Tomu nevěřím.." Viděl jsem spoustu zraněných a možná i mrtvých. Pak ty ninjové.
"Amegakure! Mikomi, co za taktiku myslíš. Tohle nevím, jestli zvládneme dva."

"Jste..jste všichni v pořádku?" Katsuyu se ode mě odlepila.
"Allii...Připrav se." podívala jsem se na ně.
Nesnesla jsem pohled na zničenou Konohu.. Armáda se valila směrem k nám, a bylo to nesnesitelné.

To najhoršie ale ešte iba malo prísť. Za armádou sa do dediny dovalil známy mlok Ibuse, ktorý si už aj chystal jed. Stál som na jeho hlave a tvoril pečate.
Ak už mám bojovať, tak poriadne. Nenechám sa zahanbiť, Orochimaru nie je jediný, kto dokáže podobným spôsobom likvidovať dediny. A narozdiel od neho, ja toho som schopný vlastnými silami.

Smutně jsem si povzdechla. Tohle je jen sen, a já se probudím.

"Nevím, jsi zkušenější, doufala jsem, že tě něco napadne. A nejsme dva, s Kizoku tři."

Naštvala jsem se a začala na nepřátele co pobíhali dole, házet kunaie s výbušnými lístky.

Ostatně už nezbylo nic, co bych mohla výbuchem víc poškodit.