Ulice Listové

First topic message reminder :

Konoha se opravuje, ještě je potřeba zavést elektřinu, vodu do domů a ostatní věci ^^...




Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Když jsem se konečně rozhodla zvednout od stolu, vydala jsem se na menší procházku ulicemi.

Hmm ty techniky... dá se říct, že je umím, ale potřebuju mít jistotu, že jsem je dotáhla k dokonalosti. V Konoze není potřebný klid, potřebuju jiné místo. Ale Hokage mě přerazí, pokud zjistí, že se toulám sama.


Najednou jsem dostala nápad.

Vyskákala jsem na střechy a kochala se pohledem na svou milovanou vesnici. Zkusíme, jestli bude můj kámoš spolupracovat. Vytáhla jsem kunai a jemně se řízla.

"Kuchiyose no jutsu!"

V duchu jsem se zaradovala, když jsem viděla povědomého opeřence. Krásný orel, hnědé barvy, která se ve slunečních paprscích měnila ve zlato. Byl obrovský. Lidé na ulici si ho určitě všimli, ale naštěstí jsou zvyklí i na horší věci.

"Co zase chceš?" orlí oko si mě kriticky přeměřilo.

"Kizoku, potřebovala bych, abys mi pomohl najít dobré místo na trénink. Sama mimo vesnici nesmím a taky bych to hledala bůhví jak dlouho."

"Chm. Nechce se mi."

"Ooo moc vás prosím, vznešený vládče nebes." protočila jsem oči v sloup a doufala, že to nezní příliš ironicky. Já už snad neumím bez ironie ani popřát dobrý den.

Kizoku mi strčil zobák před obličej a znovu si mě nespokojeně přeměřil pohledem.

"Tak dobrá, ale jen kvůli tomu, že jsi Hyuuga. Mám na tyhle lidi hezké vzpomínky."

Cítila jsem, jak mě zobákem zahákl za oblečení a hodil na svůj hřbet. Nebylo to vůbec důstojné, ale aspoň malý úspěch. Snad se mě tentokrát nebude snažit setřást.

"Arigato Kizoku."

Poté jsme se vznesli k nebi. Tentokrát jsem si let užila podstatně víc.

Pomalým krokem jsem přišel do saké baru a objednal si jedno saké.
Pak už jsem tam jenom seděl, pil a hleděl do blba.

"Yuniiku!" vykřiknu a rozběhnu se za svou společnicí.
Už zase... Neměli jsme tam chodit, teď ji odtamtud zase nedostanu...
Nasála jsem všechny vůně a spokojeně vydechla.
Nikdo zajímavý... Jen jeden ninja. To znamená žádná zábava.
Zakroutila jsem hlavou a šla za svou společnicí.
Nebylo by dobré nechat psa skoro tak velkého jako jste vy samotného pobíhat v ulicích, i když poblíž není moc ninjů.
Yuniiku se vrátila k mému boku a sotva jsme sladily krok zase kousek popoběhla.
Co to s ní dneska je?
Stačila jsem si pomyslet než vběhla do nějakého domu.
Saké bar ne... To mi dělá naschvál...
Znuděně jsem vešla a otráveně začala uklidňovat majitele.
Yuniiku mu nic neudělá. Nezpůsobí žádnou škodu.

Hyuuga Futoshi napsal:Vedľajšia ulica, nikoho nikde, v diaľke počuť krik detí.
Objavil som sa náhle na mieste... Yoko som stále objímal. Pozeral som sa pred seba, smerom, ktorý bol Yoko chrbtom. "Konoha, sme na ulici."

"Hai.." Přikývla jsem a po chvilce jsem s úsměvem objetí přerušila. Pak jsem se pořádně porozhlédla a vážně jsme byli na ulici. Ale tato byla poněkud tišší, protože jen z dálky k nám doléhal ruch té hlavní ulice.
"Umm.. Arigato Futoshi, že jsi mě tam vzal. Bylo to tam vážně krásné.." Řekla jsem a pak jsem se zamyslela. S omluvným úsměvem jsem se na něj podívala. "Gomene, budu muset jít.. Musím se podívat na pár svitků s technikami, co mi dal Hokage a aspoń trošku se naučit teorii.." A pak bych za ním nejspíš měla kvůli té přeměně zajít..
Zakroutila jsem hlavou.. Porozhlédla jsem se a když kolem nás skoro nikdo nebyl, zvedla jsem se na špičky a lehce ho líbla na tvář. "Zase někdy příště.." Spiklenecky jsem na něj mrkla a usmála jsem se. Pak jsem se pomalu otočila k odchodu.

Nikde nikoho nebolo, dva krát som sa pozrel. "Umm Yoko." Chytil som ju za ruku a otočil zasa k sebe, náhle som ju pobozkal na ústa.

Při polibku jsem se mírně pousmála, což musel poznat a pak jsem polibek ač nerada ukončila. Pohladila jsem ho po tváři a pak jsem ruku stáhla. "Umm, pokud chceš, můžeš doprovodit, ale nechci, nechci tě nutit.." Špitla jsem.

Ostal som stáť na mieste. "Umm nie, nie občas... no čas na seba, tým myslím, že občas by si mala mať aj čas na seba." Pousmial som sa. Už aj tak som ju zastavil keď bola na odchode...

"Čas na sebe se vždycky nějak najde, ale dobrá nebudu tě nutit, určitě máš také něco jiného na práci.." Pokrčila jsem rameny a zavrtěla hlavou. Pak jsem se zase rozešla k odchodu. Naposledy jsem se na něj otočila, mávla jsem rukou a věnovala mu úsměv. Pak jsem se otočila zpátky na cestu a vydala se na hlavní ulici -> směr Konoha 1.
(Přesun)

Usmial som sa jej smerom a odišiel som... tiež som odišiel, no iným smerom.
(Presun)

Pomalu jsem se procházel bylo tu uplne prázdno našel jsem skulinu mezi baraky tam jsem si lehmtl a díval jsem se na hvězdy

Ruce jsem měla na spáncích, hlavu opřenou o stůl. Zničeně jsem zaklonila hlavu.
Já věděla, co se stane, když nechám Yuniiku, aby nás sem zatáhla...
Nechala jsem na stole peníze a zamířila z baru.
Chvíli mi trvalo, než jsem našla pevný krok.
Díky bohu, že Yuniiku je tak vysoká...
Přidržovala jsem se boku své společnice a pravou rukou jsem si prohrábla trochu zcuchané vlasy.
Nikdy více...

Po chvíli cesty ulicí Yuniiku tiše zavrčela.
Ale... A já myslela, že Shijin je jediná, kdo je schopný usnout téměř kdekoli.
Jak vidím, tak ne.
Uklidnila jsem svou společnici letmým dotykem ruky a znovu se podívala na toho spáče.
Hmm... Vypadá jako genin. Zajímalo by mě, co tu dělá...

Kousek od něj jsem se posadila na lavičku.
Další zajímavou věcí by bylo, kdybych se ho na to mohla zeptat. A čerstvý vzduch nám neuškodí.
Vypadalo to, že Yuniiku se už začala probouzet.
Zoufale jsem zavrtěla hlavou.
Tohle bude den...

Pomalu jsem se probouzel pomaku jsem k té osobě ne moc rovným krokem 'ahoj jsem tu nový mé jmeno je tenshi' mile se usměji

Přejela jsem ho pohledem a pro jistotu Yuniiku položila ruku na hřbet v uklidňujícím gestu.
Hmm... Odvahu má. Přijít takhle blízko k psovi, který má hlavu někde v úrovni jeho hrudníku...
"Ahoj." odpověděla jsem a ještě chvíli si ho prohlížela.
"Hmm... Nový... " Na chvíli jsem se zamyslela.

"Jsem Inuzuka Ashi." představila jsem se tiše.
"Mimochodem mám na starosti psi a jejich výchovu. Průzkumné mise a další." ušklíbla jsem se a dovedla řeč na to správné místo.
Je to sice hezké, ale jistou autoritu bych ocenila a ne, že ke mě někdo suveréně nakluše s ´Ahoj´
Povzdechla jsem a ukázala na fenu po svém boku.
"Toto je má společnice na cestách, Yuniiku." ukončila jsem proslov svou oblíbenou větou.

Pomalu jsem si čupl a pomalu trochu se strachem jsem psa pohladil 'těší mně'

Yuniiku do něj jemně strčila a zavrněla.
Už zase... A to má být nejlepší stopař v Listové? Yuniiku...
Jemně jsem se ušklíbla.
"I mě těší." kývla jsem a nad jeho nervozitou jsem se nepozastavovala. Už jsem si zvykla na tváře lidí, kteří se bojí.
Hmm... Ale stejně bych neřekla, že ji klidně pohladí. To moc lidí nedělá...
"Och, a co vlastně hodláš dělat?" zeptala jsem se klidně, i když ve skutečnosti jsem byla opravdu zvědavá.
"Pokud tu jsi nový, tak asi zamíříš za Hokagem, aby ti přidělil senseie, ne?"

'no vlastňe ja sám nevím co budu teď ďelat' mile se na ashi usmňeju

"Ach, tak..." pozorným pohledem přejíždím mezi ním a svou společnicí.
Dnes se zdá až moc přítulná. Povzdechnu.

"V tom případě by ses ale měl brzy rozhodnout." zavrním a opětuji úsměv, zatímco se pohodlněji opřu.
"Není nejlepší nápad tu jen tak pobíhat. Navíc zrovna teď probíhají chuuninské zkoušky, ne?"

'jo ale ty už asi nestihnu' znovu se usměji na psa 'a k hokagemu bych si mňel zajít'

"To měl." pousmála jsem se.
"Mimochödem pořád jsi mi neřekl, proč jsi vlastně přišel do Listové."
Zase jsem podezíravá... Profesní deformace už by se tomu dalo říkat, že?

'chtěl jsem se už ustálit'usměji se ma ashi 'a jak se vubec jmenuješ'

Heh? On se ptá, jak se jmenuji.
V očích se mi mihne zvláštní mírně naštvaný výraz.
Ksó, máš si to pamatovat...
"Jak se jmenuji?" můj výraz se změní spíše na znuděný. "Ninja musí umět poslouchat a musí si pamatovat." zavrčela jsem.
"Jinak by ho to mohlo stát život."
Poslední poznámka vyzněla úplně klidně.
Jako kdybych ji jen tak řekla.
Jako kdyby to byla věta, kterou říkám každý den.

'omlouvám se nemám dobrou pamět myslím že bych mňel jít navštívit hokageho' usměji se na ashi a odejdu /přesun/

Zavrtím nechápavě hlavou.
A to si říká ninja?
Trochu otrávěně na něj kývnu a sama odcházím.
Už jsem tu dlouho. Nemám čas na hry...
Yuniiku se rozeběhla za mnou.

(Přesouvá se)

Ako sme prišli do dediny, na ulicu konkrétnejšie som som smeroval k reštaurácii. "V reštauráciách zmrzlinu zväčša mávajú."

Usmála jsem se, když jsme vkročili do ulic. Zastavili jsme se až před restaurací. "Umm, hai.." Přikývla jsem a pak jsem se jen tak při chůzi zeptala. "Umm, mimochodem jaký jsi měl den?" Usmála jsem se a zvědavě znovu trochu naklonila hlavu na stranu.