Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Místo pro trénink

"Ehh... moc se omlovám Mikomi-chan." Nahodím ztrapněný pohled.
"Hisagi už se naučil chození po vodě, tak jsem to chtěl zkusit taky."

"Neomlouvej se. Nic se nestalo." pravím a jako kdyby se nic nedělo, si nakráčím na vodní hladinu. Ještě abych tu provokaci dodělala, udělám hvězdu a posadím se.

"Nic na tom není, chceš s tím pomoct?" hodím tázavý pohled.

Přijdu a vidím Infiho a Mikomi. Kývnu jim na pozdrav a čekám na Katsura.

"Pokud by ti to nevadilo?" Pravím krapet naštvaně se skousnutým dolním rtem.
"Ono to asi není jako lezení po stromech co?" Ptám se s uchechtnutím.
Oplatím kývnutí Seitovi.

"Nevadí, ráda pomůžu." řeknu a natáhnu se na vodní hladinu. Hodím si nohu přes nohu a pozoruju oblohu.

"Jako lezení po stromech to není, protože ve skutečnosti je to mnohem těžší. Na strom ti stačí akorát se přilepit, kdežto během chůze po vodě, musíš čakru uvolňovat opatrněji. Jakoby pulsovat. Neustále vyrovnávat potřebné množství."

"Už sem tu," volám na Seita z dálky a běžím k němu. Cestou k němu pozdravím dvě osoby, které tu trenují.

Otočím se na nového shinobiho.
"Ehm... Seito? Nepředstavíš nás?"

,,Nuže dobrá na začátek mi něco o sobě řekni ať vím vůbec s kým mám tu čest." Usměju se a upřu na něho zrak. Otočím se na Infiho. ,,No vidíš toto je můj žák Katsuro Sato. Katsuro toto je Ifni a ta dívka je Mikomi."

Líně zvednu ruku a zamavám na pozdrav. Dál pozoruju oblohu a vypadám, že nic nevnímám. Ve skutečnosti bedlivě poslouchám každé slovo.

Hmmm taková vodní postel je ohromně příjemná...

"Rád tě poznávám. Jsem Hatake Infi" Pravím s úsměvem.

"Ahoj lidi."Pozdravím ty dva a otočím se na Seita. (Něco o mě, huh?)
"No teď nedávno mi bylo 17 let ... A chci se stát dobrým ninjou." Zasměju se a čekám, jak se to vyvine.

"Tak, na to!" Pravím s otočkou na Mikomi.
Snažím se koncentrovat stálé a menší množství čakry.
Vcházím na vodu. Jednou nohou stále na zemi, druhá se vznáší na hladině.
"Heh..." uchechtnu se.
Snážím se převážit druhou nohou na hladinu, ale jakmile se dotkla vody tak jsem se propadl.
"Pokus číslo tři!"

,,No tak řekněme, že to stačí časem se poznáme víc." Usměju se a přejdu k jednomu stromu. ,,Základ bude kontrolovat čakru." Vylezu na strom a postavím se na větev. ,,Soustřeď čakru do chodidel a zkus to co já. Jo a vem si kunai a postupně si dávej značky kam až si došel." Usmál jsem se a doufál, že mě nějak pochopil.

Odsunu se trochu dál od břehu, protože nechci být pocákaná.

"V pohodě Infi. Když nahromadíš málo čakry, tak se vykoupeš. Když hodně, tak... se taky jen vykoupeš." usměju se.

"Je to docela záhul ne?"

V duchu děkuju svým klanovým dispozicím pro precizní ovládání čakry. Usmívám se při vzpomínce, jak jsem se tu hezky vycachtala proti své vůli. Nebylo mi tenkrát trapně?

"Jak dlouho to trvalo tobě Mikomi-chan?" Ptám se a při tom se snažím nakoncentrovat akorát čakry.

"Uhm... myslím, že jsem to zvládla tak na třetí pokus. Ale holky obecně ovládají čakru líp než kluci, takže se tím nenech rozhodit." pousměju se a posadím se do tureckého sedu.

Podívám se na strom a řeknu "tohle snad nebude problém." Kontroluji chakru a když už si myslím, že jsem připraven...rozbíhám se proti stromu. Už sem vyběhl tak dva metry a pádám hrozivě na zem. Podívám se na Seita ztrapněným pohledem. (Myslel jsem, že to bude mnohem lehčí) A pokusim se o to ještě párkrát.

*Grrr...*
[Musím to zvládnout do pátého pokusu.]
Přicházím s nakoncentrovanou čakrou k jezeru.
Dělám první krok. Vypadá to slibně.
Druhý.
[Wau! já stojím na vodě.]
Z mé přehnaně nadšené reakce jsem neudržel správný poměr čakry v nohou. a letěl jsem po zádech do jezera.

Protočím oči v sloup a tragicky si povzdechnu.

"To nic, taky se mi tohle stalo. Ach ta nostalgie... vracíš mě do bezstarostných časů." dodám trochu jízlivě.

"Bezstarostných?" Ptám se, až po kolena v jezeře "Něco tě snad trápí?"

"Možná že... něco mě trápilo, ale když jsem viděla, co je skutečný problém, tak mě to okamžitě pustilo."

Zavzpomínám na Naomi, která mi snad i nějakým způsobem chybí, a na únosce, který měl se mnou "práce" asi jako s pytlem brambor. Jak trapné...

"Každopádně se přes to pomalu dostávám, a výsledkem je to, že trénuju jakmile mám čas. Ale nenech se tím rozhodit a pokračuj." pousměju se.

"Oukej!"
Vylézám z jezera, celý mokrý. Snažím se koncentrovat čakru.
Podívám se na jezero.

[Achjo... To bude zase studený!]
Jdu pomalu vůči jezeru. Vcházím na hladinu.
Zvládám prvních pár kroků, poté cítím jak strácím kontrolu. Tak se snažím odrazit co nejvíc abych nahodil Mikomi vodou.
Bohužel jak jsem se snažil odrazit, tak jsem stratil kontrolu a jen hrábnul nohama pod hladinu a cápnul sebou do jezera.

Potichu se uchechtnu, tak aby to Infi neviděl.

"Pozor, ne tak zbrkle." varuju ho.

Tohle chce klid a maximální soutředění. Vypadá to, že tohle jsou věci, co tu většina lidí postrádá... nebo jsem až moc velký flegmatik.

"Jo, zapomněl jsem se zeptat, jak je nohám, už dobrý?" ptám se vylejzaje z jezera.

S tim kunaim to byl dobrý nápad. Už aspoň vidim mále zlepšení, i když opravdu jen malé.
(Začínám pociťovat fyzickou unávu ale to mě neodradí, abych se dnes dostal na vrchol stromu! Protože, chci ukázat Seitovi, že dokážu zabrat a neztrácí tu se mnou čas.)