Ulice Listové

First topic message reminder :

Hlavní ulice Konohagakure.
Zde naleznete: Shushuya- saké bar

Restaurace Yakiniku Kyu


Ichiraku Ramen


Dango obchod


Konohagakure park


Yamanaka květinářství

Vstanem a rozbehnem sa do Senju štvrte. Už viem, spravím si z kamaráta jeho. Stále bežím do Senju štvrte.
(Presun)

"Rozumím, byl jsem na tom podobně. Přišel jsem o všechny své blízké a nevěděl jsem co dál. Proto já zavítal do Konohy." z mého výrazu se nedalo nic vyčíst "Uvidíme" zašklíbl jsem se a podíval se skrz okno na ulici.
Všiml jsem si o berlích plazící se Mikomi, zkusil jsem na ni přes sklo mávnout.
*zajímalo by mě, jestli si nás všímla*

Všimla jsem si pohybu. Viděla jsem známou postavu a rozhodla se jít dovnitř. Nohy mě bolely a ruce už taky. Snad na mě nebude divně koukat.

"Ahoj Allii..." trochu jsem se zarazila, když jsem si všimla, že není sám.

Byl jsem rád, že se Mikomi rozhodla k nám přijít.
"Ahoj Mikomi" zvedl jsem se a posunul ji židli, aby si mohla sednout "sedni si." usmál jsem se. Pokračoval jsem dál "Někoho bych ti rád představil, tohle je Hatake Infi" ukázal jsem na Infiho.

Mikomi se posadila.

Konečně se trochu ulevilo mým přeřezaným nohám. Berle jsem držela před sebou a stylově se o ně opírala xD

"Těší mě, Hyuuga Mikomi." pousmála jsem se na neznámého a podala mu ruku.

"Ahoj." Mile jsem se usmál. "Já jsem Infi, rád tě poznávám."

"Tady to máte, ještě něco si přejete?" servírka položila z tácu, který nesla dvakrát saké a ramen.
"Děkuji. Ano, rád bych, ještě tady pro slečnu, objednal jednou saké"
"Ano, ano. Hned to bude"

"Omlouvám se, ale mám docela hlad" s rozzářeným obličejem jsem se pustil do jídla.

procházel jsem se ulicemi konohy jelikož už se začínalo stmívat a nebylo takové horko

[Ahh... Konečně jídlo.] Pomyslel jsem si a pustil se do ramenu.
"Mimochodem, Mikomi jak se ti ten úraz stal?" Ptal jsem se s úsměvem.

Proberu se z mírného zasnění.

"Uh... tenhle úraz? Část obvazů skrývá zranění z jednoho únosu, no a přeřezané šlachy na nohách mám z dnešního tréninku." řeknu jakoby nic.

"To je mi líto" Odpovídám a pokračuji v ramenu.

Trochu se uchechtnu.

"Mě to líto ani není. Radši se nechám přizabít, než abych seděla a nic nedělala. Pověz mi něco o sobě. Odkud jsi?"

Zarazím se a zaskočí mi kus masa. "Ehm.. co jsi nakonec dělala s tím divným shinobim. Neudělal ti to náhodou on? Já jen viděl, jak tě po boji nesl." zeptal jsem a zároveň zamyslel *ani trochu se mi nelíbil, doufám, že se s ním Mikomi nějak nezblížila* z mého výrazu šlo vyčíst o čem zhruba přemýšlím.

Viděl jsem, jak se ti dva seznamují a lehce se usmál. Potom jsem opět čekal na odpověď Mikomi.

Hodím okem po Alliim. Ať na mě nekouká proboha jak na zločince...

"Vlastně jsem si to udělala sama. Zaútočila jsem na něj, abych zjistila jakou má sílu. A jestli mě může něco naučit." chvilku jsem se odmlčela.

"No... abych to zkrátila. Je silný až to pěkné není."

"Aspoň jseš o lekci moudřejší." Řeknu s pousmáním.
"Zhruba s tím tvým nápadem, že byses radši nechala přizabít než nic nedělala jsem se do Konohy dostal. Žil jsem ve vesnici na jihu Země ohně, v podstatě jsem neznal moc lidí, rodiče mi zemřeli když jsem byl ještě hodně malej..." Napil jsem se saké a pokračoval. "Tak jsem si jeden den řekl, že nemůžu celej život takhle promarnit. Tak jsem se rozhodl stát se shinobim. "

*tss.. silný.. neměla se s ním vůbec stýkat*
"Něco takového jsem od tebe celkem, čekal. Jsi strašně unáhlená" s úsměvem jsem jí vytknul tuto vlastnost. "Ještě, že jsi dostala berle. Aspoň budeš zase chvilku v klidu" kouknul jsem se do misky a dojedl ramen.

"Tady máte to saké" přišla stále usmívající se servírka a položila ho před Mikomi Pokud budete ještě něco chtít. Zavolejte."

"Smutný příběh Infi... snad nakonec bude mít veselejší konec. Věřím, že se staneš skvělým ninjou, když jsi do toho tak zapálený." pousměju se.

"Allii? O čem to mluvíš? Hned zítra začnu trénovat. A není to unáhlené, promýšlím to celý den." hodila jsem na něj nechápavý pohled.

"Heh? Co to saké?"

"Děkuju. Ale přec je to už za mnou, teď se budu soustředit na přítomnost." Odpovídám s úsměvem.

"Je to jen můj názor, Mikomi. Navíc myslím, že je pravdivý. Vážně jsi občas trochu zbrklá a někdy nepřemýšlíš, jaké by věci mohly mít následky"
Miska už byla prázdná, opřel jsem se do sedačky se založenýma rukama nad hlavou a koukal do stropu.

"Právě že přemýšlím. Hlavně myslím na vzdálenou budoucnost." trochu jsem se pousmála a napila se saké. Dneska to nepřeženu tolik jako včera... slibuju.

"Musím říct že s Alliiho názorem souhlasím, možná bys opravdu potřebovala chvilku klidu." Saké dopito, ramen dojezen. Pohodlně se posadím a přemýšlím jestli je Hokage už v kanceláři.

pomalu jsem se procházel po ulici když v jednom baru vidím mikomi vejdu dovnitř "ahoj mikomi" mile se usmeji

"Na vzdálenou možná, ale na blízkou ne" uchychtl jsem se a napil se saké.
Podíval jsem se na Mikomi a usmál se.

Všiml jsem si toho vola. "Nazdar", pozdravil jsem, i když bylo vidno, že ho nezajímám.

Sklopila jsem oči ke svému saké. To je tak dojemné. Každý mi říká jak spěchám...

"Myslíte si snad, že se chystám lézt po horách nebo co? Chci se naučit Kuchiyose. To není fyzicky náročné."

Trhla jsem sebou.

"Dobrý večer... uh... sensei."

Co tady zase dělá... chce na sebe upozornit???