Ulice Listové

First topic message reminder :

Hlavní ulice Konohagakure.
Zde naleznete: Shushuya- saké bar

Restaurace Yakiniku Kyu


Ichiraku Ramen


Dango obchod


Konohagakure park


Yamanaka květinářství

Dorazily jsme na rušnou ulici. Ruku jsem dala do kapsy kde jsem měla krystal. "Já bych chtěla zajít..." přemýšlela jsem jak to nazvat. "Chci si nechat udělat přívěsek."

"Tak hm.. Co třeba tudy?" Rozhodovala jsem se mezi tím zabočit doleva nebo doprava a nakonec jsem vybrala zlatou prostřední cestu. Stejně mě dovedla jen do další slepé uličky. Vyšla jsem zpátky na rozcestí a z dálky jsem uviděla cosi modrovlasého. Přišla jsem blíž a už jsem rozeznávala její veselý obličej. Aspoň někdo, je konečně tady..!
Rozeběhla jsem se k modrovlásce a zadýchaně jsem se zastavila těsně před ní. "Yuuki-san, jsem ráda, že vás vidím.." Usmála jsem se a pak jsem se podívala na hnědovlásku stojící vedle ní. "Ty jsi etto..Shizuka-san, že? Já jsem Yoko, Yoko Ayme.." Představila jsem se a podala jsem jí ruku.

"Ano. Těší mě." stiskla jsem ji ruku.

"Už jste byli na hřbitově?" Zeptala jsem se jich a poněkud sklesle jsem se pousmála.

"Yoko-chaaaaaaaaaaaaan!?" zakričala som keď ku mne pribehla. "Hmm...nechceš ísť s nami..?" spýtam sa jej. "A boli sme na cintoríne..." poviem jej a smutne sa pousmejem. "Umm...Yoko-chan...? Mám na teba prosbu..." dodám.

"Určitě, ale kam? A neviděli jste Kazekage-sama? Jaksi se mi ztratila.." Pousmála jsem se a pak jsem se na modrovlásku překvapeně otočila. "Copak?" Zeptala jsem se.

Vyběhla jsem ze Senju čtvrti a začala prohledávat ulice. Hledala jsem svou blon´datou studentku...

"P..Počkééééj" běžel jsem za PiliKKou

Usmála jsem se a podívala jsem se na nebe.
Otočila jsem se proti ostrému sluníčku a mžourala jsem na dalekou postavu. "Že by?" Řekla jsem a doufala, že to bude vážně ona!
"Tak tady je!" Mé přání se splnilo a tak jsem zajásala, když uviděla černovlásku, jak se sem řítí.

"Honem!" vykřikla jsem na Kisukeho a doběhla k Yo. "Huf.. ráda tě vidím, ještě, že jsme tě našla!" opřela jsem se o kolena a vydýchávala se. "Mám pro tebe novinku!"

"Konečně si tady. Hledala jsme tě snad skoro všude, protože najít v týhle vesnici nějakou čtvrť to je nadlidský úkol!" Zazubila jsem se. "A novinku? Pro mě?" Zbystřila jsem a prohlédla si zadýchanou PiliKKu.

doběhl jsem za ní

"Tak se budeš muset stát nad člověkem!" usmála jsem se. "Pokud s tím budeš souhlasit.. chtěla bych, abys zůstala v Konoze... tvým novým senseiem bude totiž Hokage..." zazubila jsem se.

Usmála jsem se, ale pak mi úsměv zrmzl na rtech. Překvapeně jsem se na PiliKKu podívala. "Jak.. Kdy si.. To.. Proč.. CO?!" Nedokázala jsem překvapením složit jednu souvislou větu. Zhluboka jsem se nadechla a pokusila jsem se danou informaci vstřebat.
"Sám Hokage-sama bude trénovat někoho jako mě? Jak si.. Já..Pili.. ARIGATO!" Prudce jsem jí objala.
"Ale, já jsem přece tvá osobní stráž. Nemůžu tě jen tak opustit! To přece.."

Objala jsem ji se smíchem. "Neboj se... mám přece dva Uchihy poblíž! A sama snad taky nejsem takové dřevo!" usmála jsem se. "Udělala jsem to kvůli tvému démonovi... Assasin má mokuton... s ním dokáže ovládat démony a pomůže ti toho tvého ovládnout." pohladila jsem ji po vlasech. "Budeš mi chybět..." zamumlala jsem.

"Jestli mi na tebe nedají pozor, tak ať si mě nepřejí.." Usmála jsem se a pak jsem posmutněla. "Ten trénink mi určitě pomůže, ale.. Suna mi bude scházet, ty mi budeš scházet, co si v tak velký vesnici počnu bez tebe?" Zeptala jsem se jí se smíchem.

"No... to spíš já budu mít strach, aby tě tu nezblbl nějaký frajer!" ušklíbla jsem se. "Není to navěky... až se vrátíš, tak spolu budem bojovat!" Potom jsem ji políbila na čelo. "Dávej na sebe prosím pozor a dej o sobě někdy vědět! Když budu mít čas, přijdu se na tebe podívat! Měj se dobře Yoko a drž se!" usmála jsem se povzbudivě. "Kisuke odcházíme." otočila jsem se na zmiňovaného Uchihu.

"Dám slibuji.. Dokážu se o sebe postarat.. Teda aspoń doufám.." Usmála jsem se a pak jsem na ní ještě zakřičela. "Nezapomeň pozdravovat děti a šťastnou cestu Pili-chii!" Zakřičela jsem a dívala jsem se za její pomalu se vzdalující postavou. Smutně jsem si pvzdechla a odfoukla jsem tak neposedné vlasy z čela.
"Co teď? Pomyslela jsem si trpce. Asi bych měla jít za Hokagem..
Porozhlédla jsem se. "Tak kudy?" Budu si muset tady zvyknout, jinak brzo nenajdu ani vlastní dům!

přikývl jsem

Vyšla jsem z jednoho z malých obchodů.

Objavil som sa na strome a v tichosti som pozoroval ulicu.

Rozhlédla jsem se. Yuuki mi někam zmizela. Nedaleko jsem viděla restauraci Yakiniku Kyu. Dala jsem si ruky do kapes a vyrazila do restaurace.

Sedel som neposlušne na barovej stoličke pred pultom v IChiraku ramen. "Hooj! Dedo, dajte rámen... Neheee!"

Dostal som veľkú porciu ramenu pred seba. "Nyaaa-haaa, to je ono dedo!" Začal som to rýchlo jesť, až tam po chvíľke nič nezostalo. Vytiahol som posledné drobné a zaplatil nimi ramen. "Zajtra zasa!" Zasmial som sa a skočil som dolu zo stoličky. Dal som ruky od tela, akoby to boli krídla a bežal som preč na ulicu.

Počul som obrovský hluk a otočil sa smerom odkiaľ sa šíril. Videl som Kyuubiho, ale nevedel som čo to je.