Ulice Listové

First topic message reminder :

Hlavní ulice Konohagakure.
Zde naleznete: Shushuya- saké bar

Restaurace Yakiniku Kyu


Ichiraku Ramen


Dango obchod


Konohagakure park


Yamanaka květinářství

Nasledoval som ho aj s Rin, ktorú som mal na rukách.
(spoločný presun)

Přišel jsem a hned jsem poznal Mononoke-san podle jejího drahého oblečení a šel jsem k ní.
"Dobrý den, jsem váš doprovod do vaší vesnice,vyrážíme"
Mononoke: Tenhle prcek??? Hahahaha
Ignoroval jsem jí a šel jsem a Mononoke mě následovala.
(přesun)

chodila jsem po vesnici s henge tak aby mně nikdo nepoznal "hm...musim dát zprávu kazyuovi" pomyslela jsem si a zašla někam za roh "kuchyose no jutsu !" u mně se oběvila poštovní sova na papír jsem napsala vzkaz a poslala ho po sově kazuyovi potom jsem dál šla po vesnici

Zo štvrte senju som vyšiel na ulicu a čakal na Rin.

Během okamžiku jsem ho dohnala a už se pozorně rozhlížela po okolí, jestli neuvidím nějaký obchod.

Očami som po nej prebehol a obzeral sa po obchode aj ja.
"Mohli by sme sa prejsť, možno niečo zbadáme."

Na chvíli jsem přestala hledat obchod a s úsměvem jsem mu pohlédla do tváře.
"To je dobrý nápad."
Volným tempem jsem se vydala ulicí dál.

Išiel som jej tempom s ňou.
"Vieš, tak ma napadlo, vlastne o sebe ani poriadne nevieme...nechcela by si mi niečo povedať?"

Krátce jsem se odmlčela.
"To máš pravdu ... no dobře - a co by tě tak zajímalo?"
Zeptala jsem se mile, přičemž jsem očima stále pátrala po obchodu.

"Hmm, no to je to, že poriadne ani neviem."
Sklonil som zrak, no všimol som si lavičku.
"Neposadíme sa?"

Také jsem pohlédla směrem k lavičce a přikývla.
"Můžeme ..."
Zamířila jsem k ní.
"Ale něco tě snad napadne ..."
Usmála jsem se a když jsem k ní došla, posadila jsem se.

Posadil som sa vedľa nej a pozrel jej na tvár a potom na vlasy.
"Hmm, to je tvoja farba? Alebo prefarbené?"

Usmála jsem se a zavrtěla hlavou.
"Nejsou přebarvené, je to moje přírodní barva."

Překvapeně jsem se usmála.
"Vážně?"

"Vážne."
Načiahol som k nej ruku a potom jej chytil končeky vlasov.

Ani jsem se nehnula, jen se usmívala a sledovala jeho ruku.

Jedným prstom som jej prešiel pomedzi vlasy a pohladkal som ju na krku.
Ruku som po chvíľke stiahol sám.

To jsem nečekala, ale nedala jsem na sobě znát překvapení a stále si udržovala úsměv.
"Já ti zatím prozradila, že mám nebarvené vlasy, tak mi teď řekni ty něco o sobě."

Pozrel som sa na ňu.
"Čokoľvek sa spýtaš."
Trošku som sa prisunul.

Usmála jsem se.
"Mě zajímá všechno ... odkud jsi? Co máš rád? A taky jestli běžně pomáháš zmateným ženám bez peněz ..."

Pousmial som sa a pozrel sa do zeme.
"Odkiaľ pochádzam? No to netuším, ale mám rád peniaze."
Trošku som sa zasmial.
"Zmäteným ženám? Nie, nepomáham nikomu, ale ty si iná, neviem ako to povedať, no iná."

Jiná ...
Usmála jsem se.
"Ty máš rád peníze ... a já tě o ně pořád připravuju."
Odvětila jsem pobaveně.

"Niekto mi raz povedal, že musí byť aj niečo, čo budem mať radšej ako peniaze...vysmial som."
Pobavene som povedal.
"Mal pravdu."

Ach jo, už zase mě dostal ...
Pomyslela jsem si, ale nahlas jsem neřekla nic, jen jsem na něj úsměvně hleděla.