Brána Sunagakure

Přimhouřila jsem oči. "Chceš říct, že potřebuju špinky?!" vykníkla jsem polohystericky xD.

zvedl jsem ruky na náznak e se vzdávám "Ne ne ne....bylo to jen.....no skoro všechny holky to přeháněj s těma blbostma přitom NĚKTERÉ jsou hezčí bez makeupu"

"Některé?" podmračeně jsem ho sledovala. "Ty si koleduješ hochu!!"

"zahnala si mě do kouta co bys chtěla ?"

"Samozřejmě abys řekl, že já nic takového nepotřebuji, jsem mladá, krásná a dokonalá!" vyplázla jsem na něj jazyk. "Místo tohohle vykecávání už jsme mohli být na cestě! Musím do kanclu, něco zařídit.. jdeš se mnou, nebo se sejdeme tady?" naklonila jsem hlavu na stranu.

"musím si skočit pro pár svitků jinak tě to nenaučím.....takže za 15 minut tady ?"

"Fajn!" kývla jsem. Rozešla jsem se pryč, ale pak jsem se zastavila, obrátila se a znovu se k němu vrátila. Stoupla jsem si na špičky a políbila ho na tvář. "Děkuju, jsi vážně kámoš!" usmála jsem se a vydala se do kanceláře.

"a taky tvůj poddaný" zasmál jsem se a šel směrem k sobě domů

Prošel jsem bránou do vesnice. Pozorně jsem se rozhlédl kolem.
Ani za těch 7 let se tady nic nezměnilo.
Všechen ten důvěrně známý písek mi, i když nerad přiznávám scházel.
Pod maskou jsem se znovu pousmál, zabořil ruce do kapes a vydal jsem se pryč stále s maskou na tváři.
(Přesun kancelář Kazekage)

Doběhla jsem k bráně a společně s Kisu, který už na mě čekal jsme se vydali do poště. (Přesun)

Z nedalekej budovy som sledoval okolie.
"Tak ja teda idem robiť svoj výskum."

Bez čelenky na hlave... prišiel som pred bránu dediny. Videl som tam niekoľko ninjov, slušne som ich požiadal o vstup. Dal som im všetky svoje zbrane... napokon ma vpustili... Ak ma budú sledovať je mi to jedno. Prešiel som bránou.
(Presun)

Zasa som prešiel bránou, ale tentokrát som šiel smerom z dediny. Tak snáď bude kazekage čoskoro vo funkcii.
(Presun)

Prošla jsem branou a kývnutím jsem pozdravila stráže. Šla jsem na hlavní ulici v Suně. (přesun ulice)

Přišla jsem k bráně a pokývala jsem strážím na rozloučenou. Nehodlala jsem tady na Kazekage čekat...proč bych měla? Ušklíbla jsem se a pokračovala jsem v cestě. (přesun - cesty)

Společně s Kisukem jsme prošli branou. Pokývala jsem hlavou na stráže a zářivě se na ně usmála. Zamávala jsem na Kisukeho a rozešla jsem se ke kanceláři.

Měl jsem pocit, že mám písek i ve střevech...

Už zdálky si mě stráž přeměřovala velmi podezíravým pohledem.
"Eee... zdravím, mohu jít dál?" mile jsem se usmál, upřímně asi jako politik, který slibuje snížení daní.

Rovnou jsem jim bez známky odporu vydal veškeré své zbraně, tedy senbony nacucané hnusným jedem. Jestli si s tím ty paka budou hrát, tak mě tu ještě zavřou... Poprosil jsem je, ať mi nechají alespoň lékařské vybavení, ovšem veškeré lahvičky s podivnými tekutinami šly taky do kopru. Sákra i ta zázračná modrá! Pro jistotu mi zabavili i kávu. Byl jsem rád, že mi zůstala cigára. A taky jsem byl rád, že nenašli mého ubohého pavoučka, který se mi krčil za límcem. Chudinka malej.

Poněkud naštvaný jsem si zapálil a vyrazil do ulic Suny.

přesun.

Vstoupila jsem do brány. "Konnichi wa!" pozdravila jsem strážné s úsměvem. Kývnuli mi na pozdrav a samozřejmě mě propustili dál. Zhluboka jsem se nadechla. Nádhera být zase doma... doma... posmutněla jsem. Vydala jsem se do kanceláře.

Blížil jsem se k bráně a svého jedovatého mazlíka nechal zalézt za košili. Jelikož jsem byl stále vzorně upravený, nikoho jsem nikam násilím nevláčel, na oblečení neměl stopy krve a nenechával jsem za sebou žádnou spoušť, stráže mi vrátily mé věci.

Jen co jsem zmizel dostatečně daleko, rozbalil jsem brčko a začal usrkávat kávu. Spokojeně jsem se usmíval. Až Kazekage uvidí našeho hodného dědečka, určitě mu vyhoví.

přesun.

Procházela jsem poušti a konečně jsem viděla svůj domov Sunagakure, rozběhla jsem se okamžitě k bráně.

Prošla jsem bránou do vesnice a s úsměvem pozdravila stráže. Podezřívavě mě pozorovali, ale já jim ukázala čelenku Suny na rameni a oni jen přikývli a pustili mě do vesnice.
Cítila jsem, jak se mi letmý větřík opírá do zad, jak mě hřejivé večerní slunce příjemně hřálo do tváří. Vdechovala jsem horký vzduch a pod nohama cítila ten rozpálený písek. Porozhlédla jsem se. Konečně doma..
Začala jsem se usmívat. Už vím, proč mi tohle všechno tak moc chybělo. Udělal jsem krok vpřed a ocitla se v ulicích Suny.

přišel jsem k bráně a opřel se o ní
bože takový vedro .. chtělo by to déšť povzdechl jsem si nad počasím
takhle budu zachvíli usmaženej jak toust zalezl jsem do stínu

Deštník který jsem si držela nad hlavou aby mě udržel od slunce jsem si držela ještě víc při tváři a klobouk který jsem měla jsem si dala dolů. Tak a teď najít Pilikku. řekla jsem si spíš pro sebe.

vzbudil jsem se sedíc ve stínu u brány
co to sakra ? asi jsem usnul .. zasmál jsem se pro sebe a všiml si dívky poblíž brány
hm .. kdo to asi je ?

podívala jsem se na toho člověka co tam spal a usmála jsem se, přišla jsem blíž a zeptala jsem se. Dobrý den nevíš kde má dům Akasuna no Pilikka? v hlase jsem měla chlad.