Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Tady se trénuje.

Všechny ty důvody zněly logicky. Dokázala jsem je pochopit ale... kvůli mě? Je pravda že jsem ještě neviděla umřít člověka, je pravda že tím hůř bych to snášela u někoho z našeho klanu, protože mi na všech těch lidech záleží. Ale to nikdo neví.

"Kvůli mě? Co tím myslíte?"

Neodtrhávala jsem pohled od bílých očí.

"Ale vždyť mě chráníte celou dobu. Málem jsem se přizabila když jsem se tak nešikovně přimotala k Shinjiho útoku. A u Naomi to bylo to samé. Ohrožovala celý náš tým. Vlastně jste neměl moc na výběr, ona by vás bez zaváhání zabila a tohle, to by na mě mělo ještě horší vliv. Zbláznila bych se z toho."

Krátce se odmlčím a pokračuju.

"Prosím vás. V zájmu našeho klanu i Konohy. Kdyby se někdy podobná situace opakovala, tak se na mě neohlížejte. Nebudu se dívat, nebo odejdu. Slibuju."

"Hmmm, snáď už nabudúce nebude..." Chvíľku som mlčal. "A áno snažím sa ťa chrániť, ni niekedy sa nedokážem sám ustrážiť, ako s Naomi."

"Dávejte na sebe pozor." adresuju Futoshimu a Mikomi.
"Buďte neustále ve střehu." usměju se na ně a odejdu.
Hmm...Akatsuki, to byl určitě jenom začátek.

"Hm... Naomi... Ani byakugan neaktivovala. Zdálo se mi, jako by ho snad považovala za bezcenný. Hrozně mě svýma sebejistýma řečma naštvala. Prý nejlepší z našeho klanu. Poprvé v životě jsem se styděla za někoho od nás."

Upřu pohled před sebe a všimnu si, že Hokage odchází. Zamávám mu na rozloučenou.

"Donedávna? Dokázal jste za krátkou dobu tolik zesílit?" podivím a trochu vykulím oči.

"Zemřeli spolu? Tak to vás nesmí ani napadnout." zasměju se skoro neslyšně.

"Zvláštní... to jde? A povíte mi to, nebo je to tajné?" usměju se na něj. V duchu si nadávám, že jsem hrozně zvědavá a jestli mám slabinu, pak právě zvědavost. I když jen pokud se to týká lidí, kteří mě nějakým způsobem zajímají.

Chvíľku som nič nerobil, no po tej chvíľke som si rozopol 4 gombíky na vrchu môjho oblečenia a odhalil som Mikomi svoju hruď. Na hrudi, kúsok od srdca sa rysovala jazva. Jazva v tvare y, bola veľká asi ako dlaň mojej ruky.

Pozoruju co dělá a nic nechápu. Když uvidím tu jizvu nenapadá mě nic zásadního. Snad jen že se může jednat o nějaké zranění... ale to přece člověka neposílí.

"Co... co má ta jizva znamenat?" ptám se překvapeně.

Přisednu si ještě blíž a důkladně si ho prohlížím. Jestli je to ale opravdu pod jizvou, tak to stejně nevykoukám.

"Uhm... a je to tedy... co?"

Musím říct, že mě to docela překvapilo... Ale teď už se nedivím ničemu...

"Aha, to je zajímavé... ta druhá věc, je taky nějaký kámen?"

"Nie, je to niečo, čo týmto kameňom živým... ale cítim, že sa to s mojím telom spája. Ako aj kameň tak aj tá druhá vec..." Ako som sa pozrel smerom k zemi, tak som očami prešiel po Mikomi, z krku až k zemi.

Bedlivě poslouchám každé slovo a zjišťuju, že vlastně vůbec nic nevím. Pro mě všechno končí byakuganem a živelnými technikami.

Sedím těsně vedle něj a tak si ani neuvědomím, že mi hlava únavou klesla na jeho rameno.

"Ta druhá věc... vy máte nějaké zábrany mi to říct..." zamumlám ospale.

"No neskôr ti poviem, ale teraz už vyzeráš naozaj ospalá." Trošku som sa zamrvil, ale len tak, aby sa jej lepšie opieralo. Chvíľku som sa nehýbal a len som ju sledoval. "Asi nie je najlepší nápad byť tu takto dlho, môžeš nachladnúť."

Tomu jsem se musela zasmát.

"Sensei... já včera byla tak mimo, že jsem usnula v parku na trávě. Tak moc jsem nad některýma věcma uvažovala, že jsem ani nevěděla kdy jsem usnula. Takže nachlazená už dávno jsem." dodám téměř spokojeně. Ale ten čaj co jsem měla, mě přeci jenom trochu zmátořil.

Chladno ale opravdu je, takže bych se měla zvednout, ať nemusím ležet několik dní v posteli.

Usmial som sa keď som počul jej smiech. "Hmm, spala v paru, divné." Ako dopovedala, že už je nachladnutá, tak som zvedavo pootočil hlavou smerom k jej tvári. "Tak to, ale nie je dobre ak sa ti to zhorší, bol by som veľmi nerád. Vezmem ťa domov?"

"Nebojte se, mě jen tak nějaká nemoc neskolí."

Mnohem víc mi vadí ty otravný modřiny a škrábance... na ty jsem opravdu expert...

"Ale asi máte pravdu, měli bychom jít." vyškrábu se na nohy a dám se pomalu na odchod k sídlu.

přesun.

Vstal som a išiel som za ňou. Tým vezmem som myslel teleport, ale keď sa chce prejsť...
(Presun)

"Ježíš to je votrava." povzdechla jsem si, když jsem po krátkém bloudění v ulicích Konohy skončila zase na tom samém místě. Stejně to tu mám nejradši. Je největší šance potkat tu oponenta. Mozkem mi prolétne vzpomínka na Naomi, kterou se hned snažím zapudit.

No dobrá, nepotřebuju protivníka za každou cenu.

Ve zbylých částech Konohy je beztak mrtvo. Ale, tady je příhodný klídek na zkoušení nové techniky. Spokojeně se usměju a vytáhnu svitek. Dám se do čtení.

Dostala jsem nápad kam zajít. Vydám se na cestu a po cestě ještě stihnu zběžně číst informace ve svitku.

(přesun)