Tréninkové místnosti

First topic message reminder :

Tady se trénuje.

Pomalým krokom som prišiel k jednému stromu, ktorý bol ale ďalej od miesta, kde som bojoval s Naomi a posadil som sa. Oprel som sa o strom a uvažoval nad tým, prečo som ju nedokázal nechať zomrieť.

"Tak..Dneska tě naučím pár technik. Určitě ti budou velice ku prospěchu!"řekl jsem vehementně a dal si ruce v bok.

Ja som bol stále opretý o ten istý strom a hlavou mi vírili rôzne myšlienky.

Přišel jsem sotva za Assasinem. Jen jsem uslyšel slova.,,Pár technik." Usmál jsem se a řekl. ,,Hm tak co se dnes naučíme?"

Sakra! Len tak som udrel päsťou do zeme vedľa mňa.

"Moji hodně oblíbenou techniku...Vymyslel ji Druhý Hokage, Tobirama Senju-sama. Suiton: Suijinheki!"

,,Hm to vypadá pěkně." Zkusil jsem napodobit pečetě co udělal bratr. ,,Suiton: Suijinheki." Voda se jen trošičku zavířila. No to bude trvat asi trochu déle. Nevadí budu to zkoušet pořád dokola.

"Zkoušel to dál, můj milovaný bratře." usměji se.
"Jdu ti pro nějaké svitky. Hned jsem tu." udělám pečeť a přemístím se, díky Hiriashin no jutsu.

Pozrel som sa smerom hore a ako som sedel moje oči zastali priamo na Mikomi. Vlhké vlasy mi bránili v poriadnom výhľade, no Mikomi som poznal.

"Jsem tu."
"Tady máš tři techniky..Jedna Taijutsu D - Konoha Senpuu, C-Suiroo no jutsu a Mizu bunshin no jutsu." hodím mu svitky.

,,Waa." Zařval jsem a měl jsem problémy to všechno pochytat. Postupně jsem si je všechny pročetl. Až teď jsem odkryl Sharingan. Tak jdeme na to. Pomyslím si a všechny techniky postupně zkouším.

Když už mě vidí tak nemá cenu se schovávat. Stejně se tomu nevyhnu.
Přišla jsem beze slov blíž a posadila se poblíž něj. Nevím jestli má chuť to rozebírat, ale jednu věc říct můžu.

"Jsem ráda že se vám nic nestalo sensei."

V podstatě tím byl vyřešený veškerý můj zmatek v emocích ohledně včerejška.

Příjdu k němu a rozcuchám mu vlasy.
"To zvládneš. Promiň, že ti tak nakládám. Ti věřím, si přece můj bratr."

"Chjo Mikomi..." Otočil som sa k nej. "Ale napokon som ju tam nenechal len tak..."

,,Jo to je v pohodě musím zesílit." Po té poslední bitvě, musím teda hodně zesílit. Mrknu po něm okem a dál zkouším techniky.

Podívám se mu do očí a nemám vůbec potuchy co říct, abych situaci ještě nezhoršila.

"Nenechal. Sice jsem si přála abyste ji zabil. Děsila mě. Bála jsem se o Shizuku. Ale pak když jsem ji viděla panout na zem tak jsem si uvědomila, že je to člen našeho klanu. Takovej zmatek jsem v sobě ještě neměla."

Hmm...Ohnivá vůle? V tak mladém věku..No uvidíme, co z něj bude.
Pomyslím si a odstoupím od něj. POdívám se a udělám pečeť. vedle mě vyroste velký strom, na který vyskočím. S úsměvem pozoruji Seita.

"Áno je Hyuuga, neviem, možno aj to je dôvod, prečo som ju nenechal zomrieť. Možno je dôvod aj Hokage, možno som nechcel, aby na pôjde, kde sa trénuje zomrel človek... a možno, možno si dôvodom aj ty..." Sledoval som jej oči tým svojimi, rovnakými bielymi, na ktorých nebolo vidieť zreničku.

Při zkoušení nových technik si všimnu stromu co vedle mě vyrostl. Hm zase si tu dělá ty stromy. Usměju je se pro sebe a dál trénuju.