Jezero kryté lesem

First topic message reminder :



Nad tímto jezerem se stále vznáší mlžný opar

Jakmile se dal na útěk, začala jsem se hlasitě smát. Možná to znělo jako smích šílence. Hned poté, co jsem se oblékla, a konečně se dosmála, zamumlala jsem si jen tak pro sebe své myšlenky.
"Takových úchyláků tu mohlo být a já narazím zrovna na gaye..."

Pak jsem se pobrala zase někam jinam.

přesun.

dorazil jsem s Rin v náručí na místo které mě první napadlo při cestě omdlela našel jsem menší jeskyni kde jsem rozdělal oheň,položil jsem jí k ohni a použil jsem první pomoc dál jsem nevědel co dělat tak jsem si jen sedl a čekal

Prudce jsem se nadechla a hrudník mi znovu sevřela šílená bolest.
Možná jsem bojovala, ale takové zranění jsem ještě nikdy neměla.
Ruce se mi třásly, ale položila jsem si je přes sebe na ránu a snažila se ze sebe dostat zbytky své chakry na shosen. Moc jsem toho nedokázala, ale ztlumila jsem bolest. Dlaní jsem pátrala vedle sebe dokud jsem na někoho nenarazila.
"Zu...Zu...Zuko..." chvíli mi trvalo, než jsem ze sebe dostala jeho jméno, nicméně byla jsem nadšená z toho, že se mi to povedlo.
Z očí mi proti mé vůli vyklouzlo pár slz.
Oni... Klidně by mě tam všichni nechali. Nawaki a ostatní. A on mne zná jeden nebo dva dny a je jediný, kdo mi byl ochotný pomoct.
Znovu jsem pootevřela ústa a snažila se alespoň poděkovat.

"přeji dobré ráno" protáhl jsem se "asi jsem usnul" zasmál jsem se

"Dobré ráno..." Cítila jsem se mnohem lépe než včera, ale pořád jsem u hrudi cítila podivné teplo a kdykoliv jsem se pohnula, bodavou bolest. Můj hlas zněl hlavně unaveně.
Obrátila jsem se na bok a sledovala ho.
"Watashi... Arigato."

"Nemáš za co" neervózně jsem se zasmál "Bolí tě něco ?"

Přiložila jsem si dlaň na ránu a s úlevou zjistila, že mám zpátky dost chakry alespoň na nejnutnější ošetření. Přivřenýma očima a vděčným úsměvem nebo spíš pokusem o něj jsem ho pozorovala.
"Nemusel jsi mi pomáhat... Ostatní by mne tam klidně nechali." zachvěla jsem se, když mým tělem projela další vlna bolesti.
Proč je tak složité léčit sama sebe?

"Jsi spojenec....spojence já ve štychu nenechám tak jak to rozodně nehodlala udělat Reina"

Mírně jsem se pousmála a kývla.
"Ten... Ten kdo mě porazil, kdo to byl? Měl Kusanagi." zamyšleně jsem se zadívla směrem k východu. "A také sharringan."
Nemohu tomu uvěřit... Vlastně jsem mohla být mrtvá.

"Netuším přišel jsem pozdě.....ale vím jedno..a to že mi zničili vesnici....jen kvůli Reině" zatnul jsem pěsti

"Zničili... Vesnici?" zalapala jsem po dechu.
To neznamená jen jejich značnou převahu, ale že příště bude na řadě Oto nebo Kumo...
"Reina-sama... Přece by nás tam nenechala jen tak zemřít."
Ksó... To nevypadá dobře...

"nechala...sama si zas někam utekla aby se schovala....záleží ji jen na svojém zdraví....počkat...vzala si sebou Nawakiho "

Ušklíbla jsem se.
Nawaki, až budu dost silná, nejspíš tě zabiju. Tedy pokud se toho dožiju.
"Tak to je ironie." zamyšleně jsem skousla spodní ret. "A co budeme dělat my?"

"nevím....měli by sme ti najít doktora...pak se nejspíš vzdát a pomoct jim dostat Reinu"

"Já jsem medik, ale..." teprve v té chvíli mi došla jeho slova.
"Vzdát se... Zradit?" Na chvíli jsem zavřela oči a přemýšlela.
"Já vím, že se na mě všichni kromě tebe vykašlali, ale vždycky jsem si zakládala na důvěře a tu tímhle určitě ztratím..." A Reina nás zabije...
Nevěděla jsem co říct.
Na jednu stranu je to dobrý nápad. Na druhou...

"Vím...jsme na tom stejně...ale pamatuj Reina zradila první a zrada tvoří jenom zradu"

"O to mi nejde. Jen... Pokud zradím Reinu, zradím i svou vesnici."
Už jsem se jen snažila přesvědčit sama sebe, že nemá pravdu.
Povzdechla jsem.
"I když... Raikage zase vyměnil bezpečí vesnice za svoje touhy."
Nakonec jsem váhavě kývla.
"Tak... Tak dobře."

"až budeš uplně v pořádku tak půjdeme ke konoze...ale pamatuj...do ničeho tě nechci nutit...nechci být jako Reina a jí podobní"

Tam mě tedy uvidí rádi...
Unaveně jsem se pousmála.
"Tak to jsi mě neměl zachraňovat. Nepustím tě ani na krok, dokud ti to nevrátím." šibalsky jsem mrkla a snažila se zapomenout na Kumo.
Já vlastně zradím jen Akatsuki, ne svou vesnici...
"Ale svým způsobem už jsem v pořádku..." sotva jsem to dořekla zamotala se mi hlava. "Úplně... V pořádku..."
Trvalo jen chvíli, než jsem usnula. Usnula nebo se propadla do bezvědomí, ale jisté bylo, že jsem přestala vnímat.

vzdychl jsem si "Jo jo jsi" sundal jsem si plášť a zmuchlal ho potom jí ho dal pod hlavu

Otevřela jsem oči a zívla.
Zase mi bylo o trochu lépe a účinky lékařských technik se projevily.
Dala jsem si ruce za hlavu a hledala na stropě cokoli zajímavého.
Takže... Zradíme?
Nemohla jsem nepovzdechnout.
Jak ironické. I když svým způsobem... Máme co nabídnout.
Otočila jsem pohled na Zuka.
Jakmile skončí válka, tak nás oba zavřou. Nebudeme nic víc než zrádci a to pro obě strany.

Prechádzal som sa pri jazere a premýšľal nad Akatsuki.
Raikage-sama stavia svoj záujem nad dedinu. Čo mám asi robiť? Mám dôverovať Raikagemu a zároveň sa starať o blaho dediny. Ale čo robiť, keď sa to nedá plniť súčasne?
Posadil som sa na breh jazera a hádzal kamienky do vody.

Uslyšela jsem šramot.
Nande? To nás našli? Ne, nikdo nás nehledal...
Teprve v té chvíli jsem si všimla, že mám pod hlavou jeho plášť.
Provinile jsem se usmála a po chvíli se mi podařilo dostat alespoň na všechny čtyři. Vstát bylo moc. Všimla jsem si, že Zuko ještě spí a tak jsem ho přes něj přehodila.
Pak jsem vystrčila hlavu z jeskyně a měla jsem co dělat, abych se nezačala smát.
"A ve vesnici je kdo, hmm?" otázala jsem se nahlas a zády se opřela o vchod do jeskyně.
Esu... Jsem ráda, že ho vidím.
Pod obvazem mi zase prosákla krev.
Hlasitě jsem zaklela a přiložila si dlaň se smragdovou chakrou na hruď.
Ksó... Tohle je... Nesnesitelné.
Stačila chvíle a už jsem zase měla pocit, že se neudržím vzhůru.

Otočil som sa za známym hlasom.
"Rin-sama!? Ste v poriadku?"
Chcel som jej pomôcť, ale techniku liečenia neovládam, takže by som jej iba prekážal. Ukľudnil som sa.
"Ehm, v dedine je armáda Kumo. Mňa tam nepotrebujú. Raikage-sama chce predsa za každú cenu ochrániť Reinu-sama. Dedina je až na druhom mieste."
Zamyslel som sa.
"Ak by ma v Kumo chytili prečítali by my myseľ. Počul som o jednom klane z Konohy, ktorý to dokáže. Bol som predsa v pracovni, keď Reina-sama dala Raikagemu-sama súradnice jej sídla."

Raikage Kumo prostě prodal jinak se to říct nedá. Takže i on už to cítí...
"Tohle je... " zarazila jsem se.
Včera jsem říkala, že jsem v pořádku a jak to dopadlo.
Můj hlas zněl chladně.
"Na spojenectví s Akatsuki se nelze spoléhat. Tsuki je zničená a její armáda taktéž. A Reina by nás tam klidně nechala všechny zemřít." zvedla jsem k němu oči.
"Chci abys věděl, že tohle není zrada Kumo, ale pokud to neudělám, může být naše vesnice zničená." povzdechla jsem.
"Chystáme se... Zradit. I Raikageho." na chvíli jsem zavřela oči.
Bůh ví, jestli je to bolestí nebo tím, co se chystám udělat.
Otevřu Konoze brány Kumo. Vydám ji tím, pravda, ale neodsoudím ji k zániku kvůli vlastním cílům jako člověk, kterému jsme věřili.