Jezero kryté lesem

First topic message reminder :



Nad tímto jezerem se stále vznáší mlžný opar

Daichi Taichi

Bol som zahrabaný pod zemou a zhováral som sa s bratom.
"Čo urobíme teraz, nii-san ?"
"Zasa ťa musím ťahať z problémov. Urobíme to jednoducho. Dobre ma počúvaj, ak to teraz skazíš, je po nás."
.....
Asi po minúte sa začala zem triasť. Bolo to spôsobené dotonom. Medzitým však druhý brat vypálil zo zeme katon, ktorý obklopil Yoko. Vzhľadom na to, že nebola ešte úplne premenená, ak by sa z toho pokúsila dostať, určite by sa popálila.

"Co je zase tohle?!" Chtěla jsem říct, ale přes plášť sem nevydala ani hlásku.
Chtěla jsem se pohnout, ale tohle mi v tom bránilo..

Hm to nevypadá moc dobře. Utovřil jsem pečetě.,,Suiton: Mizu rappa." A první vlnu jsem použil na to, abych zhasl kolem Yoko oheň. Což mě stálo dost čakry, abych vodu neposlal i na Yoko. Znovu jsem udělal pečěte.,,Suiton: Mizu rappa." A druhou vlnu jsem poslal na ninju. Asi ten boj bude ještě pokračovat v takovém tempu, tak jsem brzo mimo.

Daichi Taichi

"Ryūsei Atakku !"
Prerazil som vodou pomocou tlaku z môjho meteor útoku a celou silou som vrazil do Yoko.
"Tarenken !"
V kombinácii s mojim meteorom nastal výbuch a ja som uskočil ďaleko dozadu.
"Uf, eh, heh. Tak, jedna dole. Teraz už iba ty, chlapče."

Tohle bylo jen tak tak..
Pomyslela jsem si, když jeho pěst se zarazila o písek.. Oddechla jsem si, ale výbuch mě překvapil.. Odpálil mě o pár metrů dozadu, ale písek mě včas zastavil..
Napjala jsem všechny svaly a pomocí vůle jsem si písek stáhla z úst.
Vážně tuhle proměnu nesnáším!
Viděla jsem, jak míří na Seita.. Chtěla jsem mu pomoct, ale v ústech jsem cítila krev..Vedlejší účinky proměny, zase jsem to přehnala..

Hm už běží na mě. Teďkom by se mi šikla ta obrana co má Yoko, ale co už no. Složil jsem pečetě.,,Suiton: Daibakufu no Jutsu." Dal jsem do toho tolik čakry, až jsem cítil jak mi vyrazila žila na spánku. Kolem mě se utvořil velký, masivní kruh vody, který pak zamířil obrovskou rychlostí na ninju. Připravil jsem si radši meč, kdyby náhodou...

Taichi

Usmial som sa od ucha k uchu.
"Suiton. Daibakufu no Jutsu."
Naše techniky sa zrazili.
"Ja a môj brat máme jeden spoločný element, ktorým je katon. Ale keď sa rozdelíme, ja mám suiton a on doton."


Daichi

"Ahoj."
Yoko mala o hlavu viac než obvykle.
"Práve som sa spojil s tvojim telom. Budem ti kradnúť bunky, až kým neumrieš a ja neostanem žiť v tebe. Bohužiaľ tvoja obluda je z chakry a tá na mňa nijak teraz vplývať nebude. Tvoja smrť je už istá, dievča."

"Na-nani?!" Překvapeně jsem se otočila. Tohle snad, ne..!
Zmocnila se mě panika a nebyla jsem schopná se pohnout..
Shukaku mi nepomůže výborně...
Když zpanikaříš neboj se pomůže ti jen fyzická bolest..
Vzpomněla jsem si na Hokageho slova.. Tohle musí vyjít..
Přemohla jsem děs a vytáhla kunai.. Byla jsem schopná si ublížit? Ano, pokud se tohohle zbavím..
Bodla jsem se do břicha a ucítila jsem v puse další krev..
Co to děláš?!
Když ty mi nedokážeš pomoct, musím to udělat sama!
Znovu jsem se bodla do břicha.. Bolelo to, šíleně.. Kousla jsem do rtu a udělala to znovu..
Začala jsem hodně krvácet, ale ušklíbla jsem se.. Pokud to bolelo mě jeho taky.. Udělala jsem to znovu a neudržela jsem se na nohou.. Spadla jsem na zem.

Počkal jsem si, až bude ninja blíže u mě. Připravil jsem si meč a složil pečěť. ,,Shunshin no jutsu." Objevil jsem se přímo u něho a rozsekl ho na půlku.

Taichi

"Tá rýchlosť !"
Vyzeralo to, že je po mne, ale nebál som sa.
"Zranila sa tak, že teraz už nič neurobí."

Daichi vyskočil z jej tela a spojil sa s umierajúcim Taichim. Obaja boli opäť v jednom tele a ich zranenia sa okamžite liečili.

Hm to je mi ale překvapení, že pořád žije. No což no použiju poslední čakru a pak se uvidí. Složil jsem pečetě. ,,Suiton: Suiryuudan no jutsu." Z vody se vytvořil drak, který si to razil na ně. Už ne tak rychle, protože jsem cítěl jak mi docházejí poslední zbytky sil.

Daichi Taichi

"Zasa tá voda !"
"Nechaj to na mňa. Suiton je môj."
Z mojej hrude opäť vyliezla ruka, ktorá zastavila draka a so zbytkom vody ho otočila naňho. To vytvorilo obrovské vodné väzenie.
"Úžasné ! Tak, teraz môžem vojsť do teba."
Z ruky pomaly vyliezal Daichi a chystal sa preniknúť do Seita. Vtom si však druhý brat niečo uvedomil.
"Už žiadna voda... Piesok... Prestaň ! Vykašli sa na to ! Musíme zmiznúť z tohoto miesta !"

Zakašlala jsem, teď jsem mimo hru. Všechno mě bolelo, pálilo..
Shukakův démonní plášť ze mě dávno opadal..
Pomoc mi, prosím..
Co, když odpovím, ne?
Zemřeš společně se mnou..
A co když ovládnu tvoje tělo?
Bude ti k ničemu..Vykrvácím a zemřu..
Hmm
Ucítila jsem, jak rány přestaly krvácet.. Ale přesto jsem byla zesláblá..
Vstala jsem a zapřela se o kolena.
Písek se ke mě automaticky nahrnul a já se usmála. Žádná voda..Zaměřila na dvě postavy v
dálce. Ze zbytku sil jsem postavu zahalila do písku a pak jsem bez váhání
sevřela ruku v pěst. "Sabaku Sousou" Řekla jsem a písek se smrštil a do
něj se vsákla krev.. Bylo po všem..
"Seito? Si v pořádku?" Chabě jsem se pousmála a klekla jsem si na koleno.

Vody ze mě odpadla. Celkem se mi ulevilo, že bylo po všem. Přiskočil jsem k Yoko a až teď jsem si všiml, že na tom taky není nijak dobře. ,,Já jsem v pohodě co ty?" Pomohl jsem ji vstát a rovnou jsem i podepřel. ,,Jdeme zpátky domů." Lehce jsem se na ni usmál a vyšel společně s Yoko zpět do Konohy.(přesun Konoha i s Yoko)

Kráčal som po jazere a chcel som sa dostať k rieke, odkiaľ by som prešiel k moru, aby som sa mohol dostať do Amegakure. Popritom som mal neustále úsmev na tvári.

Následovala jsem ho s rukama v kapsách a trochu lhostejným výrazem. Občas jsem se rozhlédla po okolí.

Jak ja mám rád ľudí.
Dostal som sa až k vodopádu. Využil som schopnosť chodenia po vode a pomaly som kráčal dole, občas som sa ale pridržiaval skál.

Po chvíli váhání jsem se vydala za ním, i když trochu nejistě. Vzala jsem si z něj příklad a také se lehce přidržovala a trochu vratce postupovala dál.

"Dobře, dobře."
Prohodila jsem roztržitě.
"A jaké se mnou máš plány dál?"
Neznělo to příliš zdvořile.

"Plány ? Nemám žiadne plány. To ostalo z toho, komu som vzal to telo. A teraz moja vlastnosť, mám veľmi rád ľudí. Sú to fascinujúce stvorenia, nemyslíš ?"
Pomaly som už bol dole.

"To skutečně ano."
Souhlasila jsem nejistě.
"Žádné plány říkáš? Proč mě pak bereš s sebou?"

"Si pekná, silná, inteligentná, poznáme sa, čo viac by si chcela ? Tieto dôvody ti hádam nestačia ?"
Došiel som k člnu a nasadol doň. Čakal som, kým tak urobí aj ona.

"Hádáš správně, to tedy nestačí."
Přitakala jsem a také se posadila do člunu.