Lesy před Konohou

Nehnutě jsem seděla a poslouchala ta slova. Krve by se ve mě nedořezal. Jak se ten kripl opovažuje... Já věděla že ho jednou zabiju... Ale že už dneska?
"Drž... hubu.." šeptla jsem a snažila se to rozdýchat. Jelikož jsem se třásla vzteky, bylo mi jasné, že to nezvládnu. Na tohle jsem však nebyla zvyklá. Neměla jsem ale chuť ani čas podivovat se nad tím, že jsem vytočená. Pochybuju, že přes svůj smích vůbec slyšel má slova. Dokud jsem nezačala řvát.
"Nikdy ti to neodpustím ty ha**le!"

Jej technika pôsobením môjho gravitačného poľa nezasiahla svoj cieľ, hoci ma to vzhľadom na jej hnev aj tak posunulo.
"Dúfam, že teraz už konečne vidíš, aká bezmocná v skutočnosti si. Tvoj útok by mohol byť smrteľný a ty si si toho vedomá, napriek tomu si sa neovládla a napadla niekoho ako som ja a to pre nebohú príslušníčku klanu."
Na mojej tvári sa objavil chladný úsmev.
"Nech sa hraješ na akúkoľvek oddanú kunoichi, si stále iba nástrojom ovládaným vlastnými emóciami, nie hokageho vôľou. Čo sa ti snažím povedať je," môj pohľad bol tentokrát ostrejší ako obvykle.
"že sa na veliteľku jouninov absolútne nehodíš. Pod svojimi lupinovými vlasmi a drsným prevlekom schovávaš obyčajné dievčatko prahnúce po uznaní."

Nechápavě jsem se dívala na to, jak můj útok neměl téměř žádný efekt. Bylo nemyslitelné, že bych minula. Čekala jsem že se proletí a zvedne, ale toto bylo mimo mé chápání.
"Tohle jsem chtěla udělat už dlouho. Tvoje chyba že neumíš držet jazyk za zuby... ano, vyprovokoval jsi mě. Po všech těch letech. Spokojenost?" odsekávala jsem, zatímco mi nedalo nepřemýšlet nad tím, jak bojovat s někým takovým.
"Vždycky jsem si přála být nástrojem bez emocí. Všechno by bylo jednodušší, nic by mě netrápilo. Jen tupě plnit rozkazy... Ale do haj**u s takovým životem. Popravdě, kdybych byla jen kus šutru, ztěží bych se dostala tam kde jsem dneska." i když jsem stále byla naštvaná, musela jsem se usmívat.

"Ale, tieto hrdinské reči. Pripomínajú mi tvoje obvyklé citáty, o priateľoch, domove, zrade... Nech sa ale snažím rozpomenúť akokoľvek, nedokážem si vybaviť okamih, kedy fungovali," dodal som pobavene.
"Vybavuje sa mi naopak niečo iné. Konkrétne mám namysli okamih, v ktorom muž menom Uzumaki Alli pred tvojim zrakom opustil konohagakure. Muselo to byť bolestné, čo? Stále ťa to bolí, ten pocit, že vieš, že si mohla niečo urobiť, ale neurobila si. Smutné," prehovoril som s úsmevom na tvári.

"Ty kecy o přátelích a domově jsou pravda." sladce jsem se usmála a nezdráhala se mu dívat do očí. Myslela jsem to vážně. I když jsem možná jenom blázen.
"Je tu pár lidí na kterých mi záleží, a to co udělal Allii? Je to jeho svobodné rozhodnutí. Já to pochopitelně můžu vnímat jako zradu, ale také na druhou stranu chápu, že byl ze života shinobi unavený." zamyšleně jsem se zadívala kamsi do ztracena.
"Byla chyba že jsem ho nechala jít. Ale napravím ji."

Po jej náhlej zmene nálady mi neostávalo nič viac než sa len zasmiať.
"Fascinujúce. Ver či nie, no ja milujem rozhovory s tebou! V porovnaní s ostatnými mám u teba ten pocit, že mi vždy máš čo dať, vždycky nájdeš spôsob, ktorým ma pobavíš, prípadne mi i zdvihneš náladu! Na druhú stranu musím vyjadriť mierne znepokojenie, 80% z tvojich reakcií som predvídal. To je od nášho minulého stretnutia nárast o celých 20%, hoci na druhú stranu uznávam, že som zasa nerátal s takouto prudkou zmenou, takže si ma v podstate prekvapila!" poznamenával som, zatiaľ čo som už mal namierené preč.

Jen jsem se pousmála. Sama jsem věděla, že čas od času potřebuju dát průchod svému vzteku, a pak můžu zase normálně fungovat. Což však neznamená, že budu s tímhle psychopatem kamarádka.
"Věř či ne. Nikdo jiný mě nedokáže tak naštvat jako ty. Nejsem ale typ co prahne po pomstě, nemám v plánu zasvětit život tvé likvidaci. Mám ušlechtilejší cíle." dodala jsem s dávkou ironie v hlase.
"Těší mě, že tě dokážu překvapit. Nechceš mi to někdy oplatit?" ušklíbla jsem se. Jo, třeba mě přestat prudit a držet facku, kterou si zasloužíš... To jediné by mě opravdu překvapilo.

"Moja drahá Mikomi-chan," naposledy som sa otočil jej smerom.
"Ver či nie, no ja viem presne čo robím," prehovoril som s úsmevom na tvári a nechal ju, nech si to vezme po svojom. následne som sa stratil v lese.

- PRESUN

Přemýšlela jsem nad tím co se tu odehrálo. Byla jsem trochu naštvaná na sebe, nehorázně naštvaná na něj a navíc mi v hlavě lezl divný brouk.
"Samé kecy..."
Nechápala jsem, jaký má užitek z toho si ze mě utahovat. Ale byla jsem ráda, že jsem se dočkala toho vytouženého klidu a mohla jsem relaxovat.

Doběhl jsem do lesa a začal jsem hledat Shewa a při tom jsem říkal. "Hej Shewe kde jsi, Shewe!" Díval jsem se skoro i pod kameny, prostě všude.

Po hooooooodně dlouhým hledání jsem usoudil že tady není. Tak jsem běžel pryč a př tim jsem ještě do stromu hodil Shuriken. (přesun)

Narak
Pod jeho dotyky jsem se doslova svíjel blahem. V břiše mi bůh ví proč zaškručelo, ale nevěnoval jsem to mu pozornost. Převrátil jsem se prudce na zem, což při mé výšce 1,3 metru způsobilo menší otřes. Kdybych ho zalehl, asi by nedopadl moc dobře. Začal jsem se převalovat a zběsile mlátit ocasem.

Akami
Otočila jsem flekatou hlavu směrem k tomu, který měl mé vodítko.
Byla jsem rychlý Rychlost sama. A v té chvíli jsem prudce vyrazila a neplánovaně zabrzdila po dvou krocích těsně před jedním ze stromů, který jsem začala očichávat, točit se kolem něj a tím zamotávat své vodítko do všemožných větví. S výškou 1,5 metru jsem se nehodlala nechat jen tak odtáhnout.

Taka
Byl jsem kolie. Nejelegantnější pes a byl jsem na to pyšný.
Shlédl jsem s výškou 1,4 metry na svého nového páníčka. Chtěl jsem se na něj dívat svrchu já. Ne on. To já tu měl být vyšší. Provedl jsem nepředvídatelný manévr a prudce se k němu obrátil a tlapy mu položil na hruď. Opřel jsem se tak, abych byl vyšší. Bohužel, moji váhu nemohl zvládnout.

Tomu jak padl na zem jsem uhnul a skočil jsem na něj a začal jsem ho drbat."Tak ty si chceš hrát jo?Dobře vyzval jsi špatného protivníka."Pořád jsem ho drbal a různě si sním hrál.

Narak
Vyskočil jsem na nohy, přední a hlavu jsem měl teď níž než zadek a zběsile jsem vrtěl ocasem. Pak jsem se trochu zavrtěl a mezi hraním jsem prudce zatřásl hlavou, přičemž ode mne na všechny strany odlétávaly sliny.

"Tysi zlobiví pes" řeknu a pokoušim se jí zbrzdit ale i když tak neposlouchá tak se rozhodnu jí spomalit pomocí ninjutsu udělám pečeť i s vodítkem"Kagemane no Jutsu" řeknu a můj stín ji ihned chytil protože bylo všude spoustu stromu takže i stínů

Vykračoval som si so "svojím" psom a pritom som na neho ani nepozrel. No vtedy sa o mňa oprel a to vám poviem, bola to dosť ťažká váha. "Č-čo to robíš?" Zaprel som sa nohami, aby som pod váhou kólie nespadol, no nepomohlo to. A tak som spadol na zem.

Akami
Ucítila jsem, že mě něco zadrželo.
Trhala jsem s sebou než mi došlo, že takhle to nepůjde. Hodila jsem po něm ten nejublíženější pohled, jaký jsem dokázala vyloudit a nakonec jsem zaklonila hlavu a začala jsem teskně nahlas výt.

Začal jsem se smát jelikož sliny mi nevadili ale nejspíš dopadli i na všechny ostatní takže mě to pobavilo.

Taka
Jakmile spadnul na zem, pustil mé vodítko, čehož já jsem využil a rychle jsem se rozběhl směrem do lesa. Na kolii nikdo nemá! Při dopadnutí na zem mu má váha musela vyrazit dech.

Tarak
Jakmile jsem se "doklepal" s radostným štěknutím jsem vyrazil proti němu, nicméně místo útoku jsem se o něj jen opřel, slinami mu zašpinil oblečení a začal se spokojeně mazlit.

Potom co začla vít tak jsem kní šel a začal jsem jí hladit což byl špatný nápad protože když byla pod účinkem mého jutsu tak mě začla škrábat ale mě to mocnevadilo protože už neutíkala.

Akami
Otočila jsem se k němu a byla zticha.
Pak mi blesklo v očích a já se naklonila blíž a olízla jsem mu obličej.
Když přestal dávat pozor naklonila jsem se znovu a táhle, dlouze jsem mu zavyla přímo do ucha.

Dopadol som tvrdo a pustil som vodítko, čo bola asi najväčšia chyba. Dych mi to vybilo iba trošku, to som neriešil, párkrát som zakašľal a začal sa hrabať na nohy.
Práve som videl, ako mi uteká. "No do r**i," zaklial som a rozbehol sa ako najrýchlejšie viem za psom.

"ahhh ty zmetuů zařval jsem a jelikož jsem byl genin tak už technika přestávala působit a já věděl žeji neudržím tak jsem ji jednou rukou chytil vodítko co nejpevněji a druhou jsem si prohlížel ucho.

Jakmile se o mě opřel dopadl jsem na zem a pak jsem se překulil na jeho záda."A teď se půjdeme vyvenčit."čekal jsem až se rozběhne.

Taka
Zastavil jsem se za jedním stromem a vyhlížel ho. Jakmile doběhl, rychle jsem vyštěkl. Nemohl mě vidět, takže se musel vylekat.

Akami
Přestala jsem teskně výt, naklonila hlavu na stranu a hodila jsem na něj takový hravý pohled.

Tarak
Rozblázněný, ale naprosto šťastný jsem se rozběhl za chlapcem, kterého už jsem měl za páníčka. Ani jsem nepotřeboval vodítko. Vykonal jsem potřebu a následně jsem šel pomalu zpátky k chlapci.